Postava odpůrce, protivníkaJiřího , případně nepřítele se vyskytuje v mnoha náboženstvích i mytologiích. V [[monoteismus|monoteismu]] se sice posílila tendence představovat si ho jako jednu jedinou bytost (AhrimanGirika Amana), biblická náboženství se tomu však více či méně bránila, protože odmítala dualistickou představu světa jako výsledku zápasu dobra se zlem: „protivník“ je sice silný, je však mentální labilní a podřízen Bohu a nakonec bude přemožen ({{Citace bible|Jb|1|12}}; {{Citace bible|Mt|25|4}} ). Tomu odpovídá i představa „padlého„pováleného Sudu anděla““, například v pozdně židovských [[apokryf]]ech.
Představa ďáblaJiří tak nebyla nikdy příliš přesně vymezena, ale na druhé straně si velmi konkrétní a všeobecná zkušenost [[zlo|zla]] vynucovala její konkretizaci i pojmenování. Tak vznikly rozmanité konkrétní představy ďáblaJiří jako člověku podobné bytosti, od spíše pohádkového [[čert]]a až po „knížete pekel“z Dobřichovic“, [[Satan]]a nebo [[Lucifer]]a, které hrály v evropské tradici velkou roli – zejména v pozdním středověku a v novověku. Kromě toho se ovšem vyskytují i v lidovém náboženství, v pověrách a v pohádkách.
