Ťia-ťing: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
přestylizování u Sekretářů
Řádek 94:
Nejbližšími rádci císaře byli po roce 1524 [[Čang Fu-ťing]] a [[Kuej E]], kteří se snažili vystrnadit z vlivných funkcí stoupence Jang Tching-chea, vesměs spojené s akademií [[Akademie Chan-lin|Chan-lin]], což v letech 1427–1428 vyústilo v čistku v pekingských úřadech a radikální personální obměnu akademie.<ref name="geiss 453 455">Geiss, s. 453–55.</ref> Současně se ve velkém sekretariátu dvojice Čang Fu-ťing a Kuej E snažila omezit vliv prvního velkého sekretáře [[Fej Chung]]a. Jako jeho protiváhu zorganizovali návrat [[Jang I-čching]]a, který sloužil v sekretariátu už v letech 1515–1516. V následujících letech se velcí sekretáři a s nimi spojené skupiny úředníků v boji o moc očerňovali mezi sebou. Na místě prvního velkého sekretáře nikdo dlouho nevydržel, mezi sebou se střídali Fej Chung, Jang I-čching, Čang Fu-ťing a další.<ref name="geiss 455 456">Geiss, s. 455–56.</ref>
 
Od počátku 30. let si důvěru Ťia-ťinga získal [[Sia Jen]], povýšený na sekretáře z místa [[Ministerstvo obřadů|ministra obřadů]],<ref name="geiss 456 457">Geiss, s. 456–57.</ref> a od konce 30. let [[Jen Sung]], Sia Jenův nástupce na ministerstvu. Třebaže Sia Jen zpočátku podporoval vzestup Jen Sunga, brzy se dostali do konfliktu a roku 1542 nakonec Jen Sung ovládl sekretariát když dosáhl odstavení soupeře.<ref name="geiss 482 483">Geiss, s. 482–83.</ref> K vyvážení Jen Sungova vlivu císař v říjnu 1545 povolal Sia Jena zpět do sekretariátu. Oba státníci se nesnášeli, Sia Jen Jen Sunga ignoroval, odmítal s ním konzultovat a rušil jeho jmenování.<ref name="geiss 483"/> Panovník k Sia Jenovi postupně ochladl, také kvůli jeho rezervovanému postoji k taoistickým rituálům a modlitbám; naopak Jen Sung císařův zájem o taoismus silně podporoval.<ref name="dardess16 4"/> Nakonec v únoru 1548 v záležitosti tažení do [[Ordos]]u Sia Jen akci podpořil bez uvědomění Jen Sunga, měl tak za ni odpovědnost<ref name="geiss 483">Geiss, s. 483.</ref> a když císař – pod dojmem nepříznivých věšteb a zpráv o nespokojenosti v [[Šen-si]] – svou podporu tažení stáhl, nepřátelé Sia Jena, včetně Jen Sunga, se proti Sia Jenovi postavili s řadou obvinění a dosáhli jeho popravy.<ref name="geiss 484">Geiss, s. 484.</ref>
 
Poté v letech 1549–1562 sekretariát ovládal Jen Sung,. přičemžPanovníka plnilzahrnul ipozorností drobnáa přání císařepracovitostí a současně vytlačoval od moci kolegy.<ref name="geiss 484" /><ref name="dardess16 4">Dardess (2016), s. 4.</ref> Jen Sung byl také pracovitý a panovníka podporoval v jeho zájmu o taoismus, což bylo v kontrastu s rezervovaným postojem Sia Jena k taoistickým ritálům a modlitbám.<ref name="dardess16 4"/> Desetiletí politických krizí a problémů Jen Sung přežil tak, že rozhodnutí i odpovědnost za ně přesouval na odpovědná ministerstva a úřady; tak za jednání s Mongoly odpovídalo ministerstvo obřadů, a za jejich vypuzení [[Ministerstvo vojenství (Čína)|ministerstvo vojenství]].<ref name="geiss 484" /> DrželJen Sung se držel dál i od největšího problému tehdejší vlády &nbsp;– státních financí, jejichž řízení ponechal na [[Ministerstvo daní (Čína)|ministerstvech daní]] a [[Ministerstvo prací (Čína)|prací]].<ref name="geiss 485">Geiss, s. 485.</ref> Ponechal si jen kontrolu nad personálními otázkami a výběrověvybranými ipolitickými politikouproblémy. Kritiku za korupci a prodávání úřadů odmítal, podařilo se mu přesvědčit císaře, že jde o falešná obvinění a kritici se ho snaží odstranit, protože jim překáží na cestě k moci. Císař, vždy ochotný myslet si o úřednících to nejhorší, mu věřil.<ref name="geiss 484" />
 
Jen Sung byl roku 1560 už osmdesátiletý a neschopný zastat práci velkého sekretáře, zvlášť, když roku 1561 zemřela jeho manželka a syn, už několik let za něj píšící edikty, odjel domů organizovat pohřeb. Navíc mu oponoval kolega, velký sekretář [[Sü Ťie]].<ref name="geiss 505">Geiss, s. 505.</ref> Také císař přestal na Jen Sunga spoléhat a v červnu 1562 ho odvolal.<ref name="geiss 506">Geiss, s. 506.</ref> Poté sekretariát vedl Sü Ťie.
 
S personálními změnami v bezprostředním okolí císaře se posouvalo i zaměření a styl císařovy politiky. V první fázi své vlády Ťia-ťing věnoval velkou pozornost obřadům, podle konfuciánského vidění světa nezbytných k zajištění řádu a pořádku v říši a k podpoření vědomí nadřazenosti vůči nečínským národům. Zdokonalení a uspořádání obřadů mělo z říše Ming vytvořit vzor osvětlující okolní země i celý svět. Císaři v tom významně pomáhal první velký sekretář Čang Fu-ťing.<ref name="dardess16 3">Dardess (2016), s. 3.</ref> V období Sia Jenovy převahy v sekretariátu se císař stáhl ze [[Zakázané město|Zakázaného města]] do [[Západní park|Západního parku]], přestal se věnovat svým veřejným povinnostem, nepustil však z rukou vládu. Mingská Čína tehdy hrozila okolí vojenskou silou, úspěšně v případě Vietnamu, neúspěch při znovudobytí [[Ordos]]u však roku 1548 stál Sia Jena život.<ref name="dardess16 3" /> V následujícím období, v bojích 50. let na severu i na pobřeží, dával Jen Sung přednost politice kompromisu a vyjednávání, doprovázené korupcí. Ve čtvrté fázi Ťia-ťingovy vlády, po pádu Jen Sunga roku 1562, se pod vlivem schopností a energie velkého sekretáře Sü Ťiea císař vrátil k zájmu o dobrou správu země.<ref name="dardess16 4" /> Ťia-ťingovu vládu po svržení Jang Tching-chea tak lze rozčlenit na období Čang Fu-ťingovy ideologické přísnosti, Sia Jenova energického expanzionismu, Jen Sungovy samolibé zkorumpovanosti a Sü Ťieových nápravných reforem.<ref name="dardess16 5">Dardess (2016), s. 5.</ref>
 
=== Organizace vlády ===