Protibyrokratická revoluce: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
rozčlenění, rozšíření
m narovnání přesměrování
Řádek 1:
Jako '''protibyrokratická revoluce''' ([[srbština|srbsky]] ''антибирократска револуција'', ''antibirokratska revolucija'') se označuje tažení [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]] v druhé polovině [[80. léta 20. století1980–1989|80. let]], jehož cílem byla kompletní personální výměna vedení republikových a oblastních organizací [[Svaz komunistů Jugoslávie|svazu komunistů Jugoslávie]]. Dle tehdejších zastánců se jednalo o likvidaci staré generace politiků, která zapříčinila vleklou ekonomickou krizi, či se zapletla do celé řady afér (např. [[Aféra Neum|Neum]] a [[Aféra Agrokomerc|Agrokomerc]]) a obrodu [[Srbsko|Srbska]], dle kritiků o koncentraci moci v rukou buď Miloševiće, či [[Svaz komunistů Srbska|svazu komunistů Srbska]].
 
== Pozadí ==
Řádek 101:
=== Černá Hora ===
 
K podobné události došlo v polovině ledna 1989 i v [[Podgorica|Podgorici]], tehdy nazývané ještě [[Titograd]]. Již od [[Jogurtová revoluce|Jogurtové revoluce]] v Novém Sadu se konaly po hlavním městě Černé Hory a v dalších místech republiky protesty dělníků. Dělníci zprvu požadovali zvýšení platů, které byly zmraženy rozhodnutím [[Svazová výkonná rada|Svazové výkonné rady]], přestože v zemi probíhala poměrně rychle rostoucí [[inflace]]. [[7. říjen|7. října]] [[1988]] protestovalo před budovou Předsednictva Černé Hory 25 000 lidí.<ref name="SAR-158">{{Citace monografie
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša
Řádek 116:
}}</ref> Protože politické vedení republiky se obávalo, že by mohlo dojít k nárůstům protestů, vyhlásilo po celonočním jednání a konzultacích s [[Předsednictvo SFRJ|předsednictvem SFRJ]] v Bělehradě krátký [[výjimečný stav]] a několik zbývajících demonstrujících, kteří zůstali přes noc, odklidily policejní síly. Následujícího dne použila černohorská policie [[slný plyn]] proti demonstrantům, kteří cestovali z [[Nikšić]]e do Podgorici pokračovat v protestech.
 
Neklid se sice podařilo urovnat, nicméně jen krátkodobě. Zatímco zbytek Jugoslávie procházel těžkým hospodářským obdobím, které se snažila centrální vláda řešit úspornými opatřeními, Černá Hora byla kvůli své dlouhodobé nerozvinutosti postižena nejvíce. Ekonomická stabilita hlavních průmyslových podniků, které zaměstnávaly většinu lidí v republice, byla v sázce. Na začátku roku [[1989]] se protesty rozhořely znovu, tentokrát ještě s větší intenzitou. Slobodan Milošević vyhlásil ze Srbska demonstrantům svojí podporu. V noci z [[10. lednaleden|10.]] na [[11. leden|11. ledna]] [[1989]] se k protestu dělníkům připojili studenti a dav na hlavním náměstí v Podgorici dosáhl počtu sta tisíc lidí, což byla zhruba jedna šestina obyvatel Černé Hory. Zbytek republiky byl v podstatě paralyzován; ačkoliv nebyla vyhlášena [[generální stávka]], situace k ní neměla příliš daleko.<ref name="SAR-164">{{Citace monografie
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša