Karlovci: Porovnání verzí

 

'''Karlovská dynastie''' ('''Karlovci''') byla šlechtická a později i panovnická dynastie, která vládla ve [[Franská říše|Franské říši]] v letech [[751]]—[[987]] a stala se obnovitelkou [[Svatá říše římská|říšské ideje]] v západní Evropě. Svůj název odvozuje od svého nejvýznamnějšího člena, císaře [[Karel Veliký|Karla Velikého]]. S Karlovci se setkáváme již od dob Pipina Staršího (zemřel roku [[639]]) až do dob posledních Karlovců vévody dolnotrinského Oty (zemřel roku [[1012]]) a nelegitimního syna krále Lothara [[arcibiskup]]a remešského [[Arnulf]]a (zemřel roku [[1021]]).

 

Od [[7. století]] přecházela stále podstatněji moc z krále na „správce paláce“ (maior domus), [[majordomus|majordomy]]. Od roku [[700]] měla celá Franská říše jen jediného, [[Neustrie|neustrijského]] vládce. Za [[Austrasie|Austrasii]] a [[Burgundsko]] zodpovídal úřad majordoma. V obou případech ho vykonávaly stále stejné rody, protože nástupnictví bylo dědičné. A jestliže král, který vládl a používal svou autoritu tzv. auctoritas, představoval mystickou sílu, pak majordomus nebo princeps spravující říši vykonával skutečnou moc, potestas.

 

Takovým majordomem-principem byl i [[Pipin II.]] Byl to majordomus Austrasie, který převzal moc po bojích s Frísy a Sasy na konci 7. století. Jeho nemanželský syn [[Karel Martel|Karel]] – anglosasky Cearl, ve staré němčině Charal nebo Karal, francouzsky Charles, porazil v roce 719 Neustrijce, zajistil si vládu nad celou Austrasií, pronásledoval Sasy až k Veseře a také dobyl na Frísech Utrecht. Karlovi se dostalo přezdívky Martel, Kladivo. Aby vybudoval silné vojsko, rozděloval urozeným i svobodným mužům církevní statky. Toto rozhodnutí vyvolalo odpor mnohých duchovních. Jako protislužbu za tato beneficia stavěl vazal nebo družiník krále namísto placení daně jednoho bojovníka se zbraní a koněm. Tímto způsobem si zřídili Karel a jeho nástupci skutečné profesionální vojsko. Syn Karla Martela [[Pipin III. Krátký]] a vnuk Karel, který byl později zvaný Veliký, přivedli tento systém k dokonalosti a dosáhli vyrovnání s církví tak, že každý uživatel takového statku jí musel odvádět desátek. Karel Martel nakonec od roku [[732]] vládl pouze sám, bez krále. Byl to velmi úspěšný vládce, který nechával zřizovat opevněná místa a podle římského vzoru stavěl také po celém Německu silnice se stanicemi pro přepřahání koní. Ty poskytovali kolonisté, které usazoval na dobytých územích. Do tohoto systému byli zařazeni Hesenci, Frankové a Durynkové, dále Alemani a obyvatelé severu Bavorska. Tam Karel Martel podporoval misii vedenou sv. Bonifácem. Vedl také i velké boje, drancoval Akvitánii. V roce 732 se Karel a Abd al-Rahmán , který se zmocnil Španělska, střetli u [[Poitiers]] na jihu Francie. Arabové byli poraženi a jejich velitel zabit. Tím byl jejich postup zastaven a Karel tak získal přezdívku Martel (kladivo). O dva roky později připravil krvavé boje proti Frísům. Byl tak úspěšný, že s pomocí Langobardů ovládl Provence.