Sudetoněmecká strana: Porovnání verzí

| předseda = [[Konrad Henlein]]

| datum založení = říjen [[1933]]

| rozpuštěnídatum zániku = říjen [[1938]]

| sídlo =

| internetové_stránky =

Vypuknutím [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]] ([[1929]]) a později nástupem [[Adolf Hitler|Hitlera]] k moci ([[1933]]) se začala dramaticky měnit vnitropolitická situace v [[Československo|Československu]]. [[Sudety|Pohraniční oblasti]] osídlené [[Sudetští Němci|německou menšinou]], které byly vázány ve velké míře na [[Vývoz|export]] a které do té doby prosperovaly, byly krizí postiženy nejvíce. V [[Německo|Německu]] začalo velké nacistické propagandistické tažení, jehož součástí se stalo Československo, tamní [[demokracie]] a tamní německá [[menšina]].

Nově vzniklá [[politická strana|strana]] měla hlásat loajalitu k Československu tak, aby byla ze strany státu nenapadnutelná. Zároveň měla dosáhnout maxima německých národních cílů. Náročný úkol představovala samotná volba vůdce nové strany. Prvním kandidátem se stal rektor Německé univerzity v Praze [[Mariano San Nicolò]], který to ale odmítl. Dalším vhodným kandidátem se stal vedoucí představitel německé tělocvičné organizace ''Deutscher Turnverband'' (DTV) Konrád Henlein.{{#tag:ref|V roce 1933 měl DTV asi 170 000 členů, což z něj činilo největší německou organizaci v Československu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kárník | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = | titul = České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935) | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 577 | isbn = 80-7277-027-6 | poznámky = Dále jen ''České země v éře První republiky II'' | strany = 187}}</ref>|group=pozn.}} V rámci příprav na založení strany se Henlein zúčastnil [[turneři|turnerských]] slavností zahraničních Němců ve [[Stuttgart]]u, kde byl přijat samotným Adolfem Hitlerem. Nová organizace pod názvem ''Sudetoněmecká vlastenecká fronta'' ([[Němčina|německy]] ''Sudetendeutsche Heimatsfront'', ''SHF'') se ustavila [[1. říjen|1. října]] [[1933]], kdy vydal Henlein prohlášení, kterým oznámil její vznik. Organizace měla odstranit politické stranictví a pečovat o celý „sudetoněmecký kmen“ bez ohledu na jednotlivé stavy.<ref>''České země v éře První republiky II.'', s. 183–187.</ref>

Henlein původně ve svých projevech (až do roku 1937), zdůrazňoval odstup od [[nacismus|německého národního socialismu]] a ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. V roce [[1934]] tak Henlein v [[Česká Lípa|České Lípě]] pro české agrární noviny ''Večer'' prohlásil, že odsuzuje jak [[pangermanismus]], tak [[panslavismus]] a odsuzuje i [[fašismus]], [[nacismus]] a bezbřehý liberalismus.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sládek | jméno = Milan | odkaz na autora = Milan Sládek (historik) | titul = Němci v Čechách : německá menšina v českých zemích a Československu 1848-1946 | vydavatel = Pragma | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 205 | isbn = 80-7205-901-7 | poznámky = Dále jen ''Němci v Čechách'' | strany = 57}}</ref>

Československá vláda dávala zpočátku jasně najevo, že nepočítá se spoluprací s SdP, ale hodlá nadále jednat jen s aktivistickými stranami (aktivistické strany ale zastupovaly pouze 30 % voličů z řad sudetských Němců).<ref name="rfr1" /> Vláda však byla zanedlouho nucena zahájit jednání s SdP, jelikož vliv aktivistických stran postupně slábl. Československá vláda [[18. únor]]a [[1937]] přijala [[Program národnostní politiky]], kterým vyšla (poněkud opožděně) vstříc požadavkům sudetských Němců. S tímto dokumentem souhlasily všechny sudetoněmecké demokratické politické strany, avšak SdP ho ihned zpochybnila a zavrhla. Bylo naprosto zřejmé, že hesla o zlepšení situace [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] v ČSR jsou záminkou, aby mohlo dojít k cíli pro německé nacionalisty prvořadého – rozbití Československa a získání jeho území. Toto potvrdil později i [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]], když ve svém projevu ve [[Vídeň|Vídni]] dne [[4. březen|4. března]] [[1941]] mimo jiné řekl: ''„Právě zde, v dunajské kotlině a [[Sudety|Sudetech]] povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu… Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. … Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně, že bylo zralé na likvidaci…“''

Vzrůst členstva SdP dále akceleroval po anšlusu Rakouska. Už 17. března Henlein vyzval všechny členy aktivistických stran, aby „nestáli stranou“, ale vstoupili do jeho strany. Pod vlivem události tak odešel z vlády 23. března [[Německý svaz zemědělců]] (''Bund der Landwirte''){{#tag:ref|Při vystoupení BdL z vlády a jeho začlenění do SdP zneužil jeho předseda [[Gustav Hacker]] plné moci, kterou mu BdL pro určité případy propůjčil. Rozpuštění strany a její převedení do SdP bylo provedeno v rozporu se stranickým statutem.<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 67–68.</ref> Ne všechny místní organizace BdL přešly k SdP. Např. organizace v [[Bruntál]]e si na poslední schůzi odhlasovala, že neuznávají rozhodnutí vedení strany a raději se dobrovolně rozcházejí než aby přestoupili k SdP. Majetek místní organizace převedli na [[Deutscher Kulturverband]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gawrecká | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Gawrecká | titul = Němci ve Slezsku 1918–1938 | odkaz na titul = | vydavatel = ÚHV FPF Slezské univerzity v Opavě | místo = Opava | rok = 2002 | počet stran = 316 | isbn = 80-86458-10-5 | strany = 230}}</ref>|group=pozn.}} a 25. března [[Německá křesťansko sociální strana lidová]] (''Deutsche Christlichsoziale Volkspartei'') a poslanci obou stran vstoupili do poslaneckého klubu SdP. Také mnoho členů těchto stran vstupovalo do Henleinovy strany. V dubnu 1938 tak stoupl počet členů strany na 770 101. Letáky SdP dokonce hlásaly, že po 31. květnu už nikdo do strany přijat nebude a podle některých pamětníků se šířila „panika z blížící se zavírací hodiny“. To bylo podpořeno i rostoucím zastrašováním a ostrakizací jinak smýšlejících obyvatel, které přesvědčily zatím nerozhodnuté o tom, že je nezbytné vstoupit do strany. V květnu tak bylo členy strany už 1 320 193 sudetských Němců. Vzhledem k počtu obyvatel Sudet (3 070 938 podle sčítání lidu z roku 1930) lze počet členů strany označit za mimořádně vysoký.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Zimmermann | jméno = Volker | odkaz na autora = Volker Zimmermann | titul = Sudetští Němci v nacistickém státě : politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-1945) | vydavatel = Prostor ; Argo | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 577 | isbn = 80-7260-055-9 | isbn2 = 80-7203-390-5 | poznámky = Dále jen ''Sudetští Němci v nacistickém státě'' | strany = 52}}</ref>

Dne 1. května 1938 zorganizovala SdP na mnoha místech veřejné manifestace, kterých se zúčastnilo velké množství sudetských Němců. Největší demonstrace proběhly v [[Ústí nad Labem]] a v [[Děčín]]ě s účastí 70 000, respektive 55 000 lidí. Na demonstracích se provolávaly hesla ''Ein Reich, ein Volk, ein Führer'' a zdravili se vztyčenou pravicí a hesly ''Sieg Heil'' a ''Heil Hitler''.<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 125–129.</ref>

[[28. březen|28. března]] [[1938]] vykonal [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]] návštěvu u Adolfa Hitlera v Berlíně, při níž Hitler Henleinovi deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro československou vládu nepřijatelné. Tato politika odsoudila k nezdaru jakkoliv velkorysé návrhy československé vlády vůči sudetským Němcům. Počátkem dubna byl čs. vládou schválen návrh nového národnostního statutu, který však opět SdP označila jako nedostatečný. [[24. duben|24. dubna]] [[1938]] byly Henleinem na sjezdu SdP předloženy tzv. „[[Karlovarský program|Karlovarské požadavky]]“, které vycházely z jeho jednání s Adolfem Hitlerem. Tento dokument obsahoval vedle autonomistických prvků i takové nároky, které byly z hlediska národnostního, z hlediska principů právního demokratického státu i z hlediska státní suverenity pro [[Československo]] nepřijatelné. V květnových a červnových [[Komunální volby 1938 (Československo)|komunálních volbách]] získala SdP kolem 90 % hlasů německých voličů. Dne [[30. červen|30. června]] 1938 bylo čs. vládou schváleno znění tzv. národnostního statutu, který byl velkým ústupkem vůči sudetským [[Němci|Němcům]], avšak i tento dokument byl SdP v duchu „doporučení“ Adolfa Hitlera odmítnut. V létě SdP zpracoval dokument označený jako „Základní plánování O. A.” (Grundplanung O.A.), který počítal s rozbitím Československa a s postupným poněmčením území Čech a Moravy, což korespondovalo i s dalšími pozdějšími plány na [[konečné řešení české otázky]]. [[3. srpen|3. srpna]] 1938 zahájil britský lord [[Walter Runciman]] [[Runcimanova mise|pražskou misi]], jejímž cílem bylo urovnat spory mezi československou vládou a německou menšinou, reprezentovanou SdP. Avšak i tato mise skončila bezvýsledně, protože SdP stále odmítala jakýkoliv kompromis. Počátkem září byl československou vládou schválen „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek“, který vznikl na základě přímých rozhovorů vyjednavačů SdP, a který vycházel v zásadě vstříc většině požadavků [[Karlovarský program|Karlovarského programu]]. Tento plán přijala jak [[Runcimanova mise]], tak část z umírněnějších předáků SdP, kteří uznávali, že plní většinu Karlovarského programu.

Po Mnichovském diktátu byla SdP včleněna do [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]. K oficiálnímu sloučení došlo 30. října 1938. [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]] jako vrchní velitel SFK byl povýšen na [[SS]] [[Gruppenführer]]a, jmenován župním vedoucím [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] a později i jako říšský místodržící nově vzniklé [[Sudetská župa|Sudetské župy]] (Sudetengau) se sídlem v [[Liberec|Liberci]].

Protože existovala obava, že by přijetí více než 1,3 milionu členů SdP do NSDAP mohlo ohrozit ideovou jednotu strany, bylo rozhodnuto, že se členové SdP musí ucházet o členství individuálně. Bylo stanoveny kritéria pro vstup do NSDAP, kdy přednost měli funkcionáři SdP, Německé turnerské jednoty a jiní zasloužilí činovníci. Politická spolehlivost ostatních členů SdP byla posuzována podle data jejich vstupu do strany (preferováni byli ti, kteří vstoupili do strany ještě před [[anšlus]]em Rakouska. Celkem si po připojení podalo žádost o vstup do NSDAP více než 450 000 sudetských Němců. Díky vstupu bývalých členů SdP do NSDAP tak říšská župa Sudety zaujímala v počtu členů NSDAP vzhledem k počtu obyvatel první místo mezi říšskými župami.<ref>''Sudetští Němci v nacistickém státě'', s. 116–119.</ref>