Josef Bonaventura Piter: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Nahrazení automaticky vkládané kategorie narození
Rozšíření podle Ottova slov.
Řádek 117:
| wikicitáty =
}}
'''Josef Bonaventura Piter''' [[OSB]] ([[5. listopad]]u [[1708]], [[Třebechovice pod Orebem]]<ref name="matrika">[https://familysearch.org/pal:/MM9.3.1/TH-1971-29777-13792-66?cc=1804263 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti Třebechovice pod Orebem</ref> – [[15. květen|15. května]] [[1764]], [[Rajhrad]]) byl český benediktinský kněz, aprobošt osvícenskýrajhradského kláštera, archivář a historik, který shromáždil veliké množství písemného materiálu ke starším českým i moravským dějinám.
 
== Život ==
Pocházel z chudé chalupnické rodiny, ale jeho strýc, františkán z Hostinného, se ho ujal a naučil ho latinsky, takže mohl získat místo zpěváka v chlapeckém sboru broumovského kláštera. Přitom současně studoval humanitní obory a roku 1728 vstopil do benediktinského řádu v [[Břevnov]]ě, kde přijal jméno Bonaventura. Zde samostatně studoval filosofii a teologii a roku 1733 byl vysvěcen na kněze. Byl farářem v Břevnově a v [[Police nad Metují|Polici]] i učitelem resp. profesorem v [[Broumov]]ě a v Břevnově. Od roku 1742 byl představeným konventu v Polici nad Metují a od roku 1746 knihovníkem a archivářem benediktinského řádu v českých zemích se sídlem v Broumově. V této funkci si získal rozsáhlé a hluboké vědomosti z historie a zejména z diplomatiky. Roku 1756 byl vyslán do Vídně hájit zájem svého kláštera ve sporu s pražským arcibiskupem. Ve Vídni se spřátelil s řadou významných učenců a na přímluvu dvorní archiváře A. Taulova z Rosenthalu se stal „c. k. českým historiografem“, což znamenalo přístup do císařské knihovny a dvorního archivu. Marie Terezie jej jmenovala svým zpovědníkem a prosadila jeho volbu [[Seznam proboštů a opatů benediktinského kláštera v Rajhradě|proboštem]] [[Benediktinský klášter Rajhrad|rajhradského kláštera]] (25. května 1756), jímž byl až do své smrti roku 1764. Praktické starosti a povinnosti spojené s klášterem mu zabíraly mnoho času, přesto se Pitter snažil pracovat i v historii. Zemřel po dvouleté nemoci 15. května 1764.<ref name="A">Ottův slovník naučný, heslo Piter, Bonaventura Josef. Sv. 19, str. 804</ref>
Nejprve byl [[knihovník]]em a [[archivář]]em benediktinského [[klášter]]a v Broumově, 25. května [[1756]] byl zvolen [[Seznam proboštů a opatů benediktinského kláštera v Rajhradě|proboštem]] [[Benediktinský klášter v Rajhradě|rajhradského kláštera]], jímž byl až do své smrti roku [[1764]]. Stal se jedním z prvních představitelů českého historického kriticismu, připravil dvě velké edice, jak českých historických vyprávěcích pramenů (''[[Scriptores rerum bohemicarum]]''), tak i sbírky opisů listin k starším dějinám Moravy (''Monasticon Moraviense diplomatico-historico-chronologicum'') a staročeského slovníku (''Dictionarium Vetero-Bohemicum''). Tato díla ovšem zůstala nevydána, ale stala se základem, na něž navazovaly další generace historiků (bezprostředně zejm. piarista [[Gelasius Dobner]]).
 
== Dílo ==
Pitter byl mezi prvními českými historiky, kteří se věnovali hlavně shromažďování a kritice pramenů. Jeho nesmírně rozsáhlá sbírka, která zůstala v rukopisu v Rajhradě, obsahovala jednak nejstarší české kroniky, za druhé sbírku listin k dějinám českých a moravských klášterů a konečně kroniky moravských klášterů od 11. do 14. století. Zejména tu část, kterou opisoval sám, všichni čeští historikové vysoko cenili a obdivovali Pittrovu pracovitost a pečlivost.<ref name="A"/>
Nejprve byl [[knihovník]]em a [[archivář]]em benediktinského [[klášter]]a v Broumově, 25. května [[1756]] byl zvolen [[Seznam proboštů a opatů benediktinského kláštera v Rajhradě|proboštem]] [[Benediktinský klášter v Rajhradě|rajhradského kláštera]], jímž byl až do své smrti roku [[1764]]. Stal se jedním z prvních představitelů českého historického kriticismu, připravilPřipravil dvě velké edice, jak českých historických vyprávěcích pramenů (''[[Scriptores rerum bohemicarum]]''), tak i sbírky opisů listin k starším dějinám Moravy (''Monasticon Moraviense diplomatico-historico-chronologicum'') a staročeského slovníku (''Dictionarium Vetero-Bohemicum''). Tato díla ovšem zůstala nevydána, ale stala se základem, na něž navazovaly další generace historiků (bezprostředně zejm.zejména piarista [[Gelasius Dobner]]).
 
Naproti tomu tiskem vydané Pittrovy spisy mají menší význam:
* ''Hlas na výsosti'' (1748)
* ''Pietas Benedictina'' (Benediktinská zbožnost, 1751)
* ''Řehole aneb zákon sv. otce Benedikta opata'' (překlad, 1760)
* ''Thesaurus absconditus in agro Břevnoviensi'' (Poklad skrytý na břevnovském poli, 1762)
* ''Venceslai a Chwaletitz Benedictini Rejhradensis Tractatus de passione et morte Domin i Nostri Jesu Christi'' (Václava z Chvaletic Traktát o utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista, edice 1764).<ref name="A"/>
 
== Literatura ==
Řádek 139 ⟶ 150:
* {{NK ČR|jk01093272}}
* [http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=73051&title=Piter&s_lang=2 Bonaventura Piter] v encyklopedii ''Co je co''.
* [https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Piter,_auch_Pitter,_Joseph J. Piter v ''Biographisches Lexikon Österreichs''] (německy)
 
{{DEFAULTSORT:Piter, Josef Bonaventura}}
 
Řádek 150 ⟶ 161:
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Čeští benediktini]]
[[Kategorie:Břevnovský klášter]]
[[Kategorie:Benediktinský klášter Rajhrad]]
[[Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní]]