| popisek = [[Hippolyte Delaroche|Paul Hippolyte Delaroche]]: Napoleon Bonaparte
| anotace = '''[[Napoleon Bonaparte|Napoleon I. Bonaparte]]''' byl [[Francie|francouzský]] vojevůdce a státník, v letech 1804–1814 a 1815 [[císař]]. Narodil se [[15. srpen|15. srpna]] [[1769]] v [[Ajaccio|Ajacciu]] na [[Korsika|Korsice]] do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech odcestoval do Francie, kde se vzdělával na vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti [[Toulon]], za což byl ve 24 letech povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských[[paříž]]ských ulicích a stal se divizním generálem. Následujícího roku byl [[Direktorium (Francie)|direktoriem]] vyslán do [[Italská tažení francouzských revolučních válek|války s Rakouskem]] a pověřen velením nad francouzskou armádou v [[Itálie|Itálii]]. Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír. V roce 1799, po nepříliš vydařenémnávratu z [[Napoleonovo egyptské tažení|egyptského tažení do Egypta]], se Napoleon zapojil do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci. To jej vyneslovynesl do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů. Od roku 1800 zastával funkci prvního konzula a o čtyři roky později přimělse senát,nechal aby jej zvolilzvolit francouzským císařem[[císař]]em. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po krachu [[Napoleonovo ruské tažení|tažení do Ruska]] vojsky VI. koalice zatlačen až k francouzské metropoliPaříži a vlastními maršály přinucen abdikovat. Posléze bylByl poslán do vyhnanství na ostrov [[Elba]], odkud po necelém roce uprchl, vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství nepřežilo více než 100 dní. Napoleonova vláda skončila porážkou v [[Bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]], po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. TiPo jejnecelých odsoudilišesti k doživotnímuletech ve vyhnanství na ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]], kde po necelých šesti letech pobytu, [[5. květen|5. května]] [[1821]] ve věku 51 let zemřel.
Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev, tedy více než [[Alexandr Veliký|Alexandr Makedonský]], [[Hannibal]], [[Julius Caesar|Caesar]] a [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Alexandr Suvorov]] dohromady, a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví. Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského [[Feudalismus|feudálního]] státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy. Mimo jiné uskutečnil i obsáhlou reformu vnitřní správy země a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník (''[[Code civil]]''), jenž se stal vzorem pro další evropské země a francouzské právo na něj dodnes navazuje.
