List: Porovnání verzí

'''List''' (''folium'', ''fylom'') je postranní [[Vegetativní orgány|vegetativní orgán]] [[Rostliny|rostlin]]. Je omezeného vzrůstu{{doplňte zdroj}} (dosahuje velikosti od několika milimetrů až po 2  metry čtvereční) a zpravidla do plochy rozšířený. Plošné rozšíření listu je evolučně výhodná adaptace rostlinného těla, která umožňuje rostlině efektivnější zachytávání [[světlo|světla]] listy, tato efektivita pak může být ještě umocněna aktivním nastavením listu vůči [[světlo|světelným paprskům]]. Listy dělíme na '''asimilační listy''' (základní typ), dále [[děložní lístek|děložní lístky]] a [[listen]]y. List má tři základní funkce – výměna [[plyn]]ů s  okolním prostředím, [[fotosyntéza]] a [[transpirace|odpařování vody]].

[[čepel listová|Listová čepel]] je buď jednoduchá nebo složená z  lístků. Jednoduchá čepel je buď celistvá nebo nejrůznějším způsobem členěná. Podle tvaru a členitosti čepele je celistvý list eliptičný, kopinatý, vejčitý, obvejčitý, okrouhlý, čárkovitý, jehlicovitý, kosníkovitý, trojúhlý, srdčitý, ledvinovitý, střelovitý nebo hrálovitý.

Podle okraje čepele může být celistvý list celokrajný, pilovitý, vroubkovaný, kracovitý, zubatý a vykrajovaný.

Listová čepel je členěná podle tvaru a hloubky zářezu buď dlanitě nebo zpeřeně. Členěné listy rozlišujeme podle hloubky zářezů

* když zářez dosahuje až k  hlavní žilce, hodnotíme listy jako peřenosečné a dlanitosečné.

K listům s  členěnou čepelí patří listy znožené se znoženou [[žilnatina (botanika)|žilnatinou]].

Listy složené mají čepel rozdělenou na samostatné [[lístek|lístky]] a podle uspořádání na [[vřeteno|vřetenu]] jsou buď zpeřené nebo dlanitě zpeřené. Zpeřené listy jsou buď sudozpeřené nebo lichozpeřené. Střídají-li se [[jařmo|jařma]] velkých a malých lístků, jedná se o list přetrhovaně zpeřený, např. [[brambor]] (''Solanum tuberosum''). Někteří zástupci čeledi [[miříkovité|miříkovitých]] (''Apiaceae'') a některé [[kapradiny]] mají třikrát i vícekrát zpeřené listy. Dlanitě složené listy jsou tvořené z  paprsčitě uspořádaných lístků na konci řapíku. Podle počtu lístků jsou trojčetné – např. [[jetel]] (''Trifolium''), čtyřčetné – např. [[šťavel]] (''Oxalis''), petičetné, sedmičetné a mnohočetné, např. [[vlčí bob mnoholistý]] (''Lupinus polyphyllus'').

Na povrchu listu je [[pokožka rostlin|pokožka]] tvořená plochými [[buňka]]mi – [[Pokožka (rostliny)|epidermis]]. Vnější stěna je krytá [[kutikula|kutikulou]]. Součástí [[Pokožka (rostliny)|epidermis]] jsou [[průduch]]y, [[trichom]]y a [[papila|papily]]. U  [[dřevina|dřevin]] jsou průduchy většinou na spodní straně listů, kdežto u bylin jsou vyvinuty na obou stranách. Jejich hustota se mění podle druhu a může jich být i několik set na 1 mm²². Tvar průduchu a struktura sousedních buněk je důležitým diagnostickým znakem. Přebytečná voda je z  listů vylučována vodními skulinami – [[hydatoda]]mi, které bývají na špičce listů nebo na okraji zoubků.

Základní [[rostlinné pletivo|pletivo]] listu je [[mezofyl]]. Ten je u bifaciálního listu rozčleněn na svrchní –- [[palisádový parenchym]] a dolní [[houbový parenchym]]. U  listů monofaciálních je palisádový parenchym na obou stranách a uprostřed je houbový parenchym. Palisádové buňky jsou protáhlé a obsahují značné množství [[chloroplasty|chloroplastů]]. Houbový parenchym obsahuje méně chloroplastů, je tvořen laločnatými buňkami a vytváří [[mezibuněčné prostory]] pro výměnu [[plyn]]ů a vody.

Soubor svazků cévních v  listech tvoří [[žilnatina (botanika)|žilnatinu]] neboli nervaturu.

Nejpůvodnějším typem je žilnatina vidličnatá, dochovaná u některých [[kapradiny|kapradin]]. Tvoří přibližně stejné žilky, vidličnatě větvené, bez spojení příčnými spojkami – [[anastomóza]]mi. U  rostlin [[dvouděložné|dvouděložných]] se vyskytuje nejčastěji žilnatina zpeřená a dlanitá a vzácněji žilnatina znožená.

* Pro '''zpeřenou žilnatinu''' je charakteristická jedna hlavní žilka, která prochází středem listu a z  ní odbočují žilky postranní, které se větví, např. list [[topol]]u (''Populus'').

* U jednoděložních rostlin s  listy typu konvalinky bývá zpravidla '''žilnatina souběžná'''.

* Při '''znožené žilnatině''' vybíhá z  báze čepele jediná hlavní žilka, která se větví tak, že další žilky vznikají pouze na zevní straně.

* U [[jednoděložné|jednoděložných]] rostlin převládá '''žilnatina rovnoběžná''', tvořená žilkami probíhajícími rovnoběžně po celé délce listu nebo souběžná, tvořená žilkami vybíhajícími od báze listu k  vrcholu. Rovnoběžnou žilnatinu mají listy [[lipnicovité|lipnicovitých]] (''Poaceae'').

Listy se zakládají na vzrostném vrcholu v  určitém sledu a uspořádání. Nejrozšířenější postavení listů je střídavé, při němž základy listů vznikají na vrcholu postupně. U  druhů se vstřícnými listy vznikají dva listové základy proti sobě po stranách. Přeslenité listy se vyvíjejí z  několika hrbolků současně v  jedné rovině. Čas potřebný k  založení dvou po sobě následujících listových základů se nazývá [[plastochron]].

Sledujeme-li postavení střídavě uspořádaných listů na [[stonek|stonku]], zjistíme, že listy leží na pomyslné [[dvoušroubovnice|genetické spirále]] a tvoří svislé řady stojící nad sebou, které nazýváme [[ortostich]]y. [[Fylotaxie]] může být vystižena počtem otáček [[šroubovice]] a počtem listů na spirále od nulového až k  následujícímu, který stojí nad ním. Poměr se vyjadřuje zlomkem, např. 2/5, 3/8. První zlomek vyjadřuje poměry u dřevin, kde listy stojí střídavě v  pěti řadách a šroubovice se otočí dvakrát kolem stonku.

Způsob složení čepelí a mladých listů v  [[pupen]]ech se označuje jako [[vernace]]. Pokud se obě poloviny čepele přikládají k  sobě, vzniká vernace složená. Při vernaci nadvinuté, podvinuté, řasnaté, svinuté nebo zmuchlané jde o charakteristické svinutí mladých [[čepel]]í v  [[pupen]]ech.

Vzájemná poloha listových základů v  pupenu se nazývá listová [[estivace]]. Pokud jsou mladé lístky uspořádány spirálovitě, je to estivace svinutá. Jestliže se překrývají, hovoříme o estivaci střechovité.

Během [[ontogeneze]] vzniká na stonku několik rozdílných listových typů (modifikací). Na [[klíční rostlina|klíční rostlině]] bývají zřetelné [[dělohy]], které mají především zásobní funkci. [[Šupina (botanika)|Šupiny]] vyrůstají ve spodní části stonku nebo chrání základy listů v  [[pupen]]ech dřevin. Výše na stonku pozorujeme lupenité, asimilační listy. Někdy jsou spodnější listy jednodušší a vyšší mívají čepel členitější. Pro některé rostliny je charakteristická [[heterofylie]] (různolistost), výskyt dvou výrazně odlišných tvarů. [[Listen]]y a [[listenec|listence]] jsou redukované listové úkazy vyskytující se v  oblasti [[květ]]ů nebo [[květenství]]. U  některých rostlin tvoří listeny tzv. [[zákrov]]. Listeny u [[lipnicovité|lipnicovitých]] (''Poaceae'') jsou [[pleva|plevy]] a [[plucha|pluchy]].

K největším přeměnám listu dochází při metamorfóze v  [[zásobní orgány]]. Jsou to většinou nezelené, masité šupiny [[cibule (orgán)|cibule]] nebo zelené listy rostlin [[tlusticovité|tlusticovitých]]. Listové [[trn (botanika)|trny]] vznikají přeměnou listů s  [[palist]]y, kde zesílením listových svazků vznikají trojdílné trny. U  [[trnovník akát|trnovníku akátu]] (''Robinia pseudoacacia'') vznikají trny z  [[palist]]ů. [[Listový úponek|Listové úponky]] [[hrach]]u (''Pisum sativum'') jsou přeměněná [[vřeteno|vřetena]] zpeřených listů.

[[Paždí]] ([[úžlabí (botanika)|úžlabí]]) je místo v  úhlu mezi [[stonek|stonkem]] a listem.

* ReisenauerREISENAUER, R.Roman, eted. alaj.: ''COCo JEje COco?: (1) Příručkapříručka pro každý den''. Pressfoto2., -přeprac. vydavatelstvía ČTK,dopl. vyd. Praha: Pressfoto, 19821982–1984. 3 sv.

* Filipec,''Slovník J.,spisovné Daneš,češtiny F.,pro Machač,školu J.,a Mejstřík,veřejnost: V.s Dodatkem Ministerstva školství, etmládeže al.:a tělovýchovy České republiky''Slovník. spisovnéVyd. češtiny2., pro školuopr. a veřejnost'',dopl. Praha: Academia, Praha, 1994. 647 s. ISBN 80-200-0493-9.

* prof. Ing.PROCHÁZKA, Stanislav Procházka, DrSc., a kol. ''Botanika,: morfologie a fyziologie rostlin''. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, MZLU1998. 1999242 s. ISBN 80-7157-313-2.