Josef Vraštil: Porovnání verzí

Poté pokračoval ve studiu teologie na olomoucké fakultě a v arcidiecézním kněžském semináři. Měl opět výborné studijní výsledky. 5. července [[1901]] byl vysvěcen na kněze. Po čtyřech letech ve funkci kaplana, mj. v [[Kostelec (Krnov)|Kostelci u Krnova]], prosil J. Vraštil olomouckého arcibiskupa o propuštění, aby mohl vstoupit do jezuitského řádu.

Do noviciátu nastoupil na [[Velehrad]]ě v roce [[1905]]. Svá filozofická a teologická studia si v letech [[1907]]–[[1910]] doplnil na řádové univerzitě v [[Innsbruck]]u. Po výzvě rakouského provinciála, aby byli čeští jezuité připraveni k převzetí gymnázia v Praze i k obsazení řádového ústavu na Velehradě profesory, se přihlásil ke studiu češtiny a latiny na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] v Praze. Získal tak aprobaci k vyučování, navíc byl v roce [[1914]] promován doktorem filozofie.

V letech [[1916]]–[[1933]] vyučoval na [[Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč|Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči]]. Celkem osm let z tohoto období byl také rektorem místní jezuitské koleje, v letech [[1929]]–[[1933]] zastával funkci ředitele gymnázia.

Od roku [[1937]] začal opět vyučovat v Bubenči, ale již rok nato se stal ředitelem nového řádového gymnázia v Bratislavě. Po vzniku [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]] se v létě [[1939]] vrátil do Prahy. Do roku [[1941]] dále učil v Bubenči. Když bylo gymnázium kvůli [[nacismus|nacistickým]] represím zrušeno, byl poslán na Velehrad. Brzy však zrušení neminulo ani velehradské gymnázium.

Po celý život působil Josef Vraštil také jako literární historik a spisovatel. Byl autorem řady prací, překladů i časopiseckých článků, publikoval např. v periodikách ''Časopis katolického duchovenstva'' nebo ''Posel Božského Srdce Páně''. Po zrušení církevních škol tak pracoval nejvíce ve velehradské knihovně.

|kdy=[[1933]]–[[1937]]

|pred předchůdce =[[Leopold Škarek]]

|po nátupce =[[Bruno Restel]]}}