Vilém I. Oranžský: Porovnání verzí

Princ '''Vilém I. Oranžský''', ([[nizozemština|nizozemsky]] ''Willem van Oranje'', ''Willem de Zwijger'', ([[24. duben|24. dubna]] [[1533]] [[Dillenburg]], [[Německo]] – [[10. červenec|10.  července]] [[1584]] [[Delft]], [[Nizozemsko]]), zvaný též '''Vilém Mlčenlivý''', byl význačný představitel a organizátor [[Nizozemská revoluce|nizozemské revoluce]], národně osvobozeneckého boje Nizozemců proti [[Španělsko|španělskému]] režimu, který vyústil ve formální uznání nezávislosti nizozemských provincií v roce 1648 v rámci [[vestfálský mír|vestfálského míru]]. Roku 1559 byl Vilém Oranžský jmenován [[Seznam panovníků Nizozemska|místodržitelem]] nizozemských provincií [[Holand]], [[Zeeland]], [[Utrecht]], [[západní Frísko]], [[Voorn]] a [[Briel]]. Nizozemský lid si prince Viléma zvolil za svého vůdce v boji proti španělské despocii. Stalo se tak na [[Dordrecht|dordrechtském shromáždění]] v červenci 1572. Roku 1584, kdy byl Vilém Oranžský prohlášen i formálně hlavou [[Spojené provincie nizozemské|Spojených provincií nizozemských]] (s titulem "hraběte holandského"), ho v [[Delft]]u zavraždil [[Francie|francouzský]] [[katolictví|katolický]] fanatik [[Balthasar Gérard]]. Jeho osobu opěvuje [[nizozemská hymna]], jíž latinská forma jeho jména (''Wilhelmus'') dala název.

Příslušníci rodu hrabat nassavsko-dillenburských se brzy po [[Martin Luther|Lutherově]] vystoupení stali stoupenci [[reformace]]. NaV rodném [[Dillenburg]]u strávil Vilém prvních 11 let svého života. V rodinném prostředí luterské zbožnosti a kázni byl Vilém veden k ctnosti a získával základní vzdělání. Protože podle platných zákonů se dědicem po oranžském princi mohl stát pouze katolík, byla na základě rozhodnutí císaře [[Karel V.|Karla V.]] Vilémovi určena od jeho 12 let výchova v přísně katolickém duchu odděleně od luterského rodinného prostředí. Vilém byl vychováván nejprve v [[Breda|Bredě]] (od jara 1545), později v [[Brusel]]u.