Generální sněm: Porovnání verzí

'''Generální sněm''' (německy ''Generallandtag'') byl sněm stavů ze dvou nebo více zemí Koruny české (''Corona regni Bohemiae''), to jest z [[České království|Českého království]], [[Markrabství moravské|Moravského markrabství]], Slezského vévodství, [[Horní Lužice|Horní]] a [[Dolní Lužice]]. Poprvé byl svolán za vlády [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] (králem 1310-1346) v první polovině 14. století. Na generálních sněmech se jednalo o společných zájmech státu, o nástupnictví na trůn, korunovaci, zahraniční politice (obrana státu před [[Osmanská říše|Osmany]]), celostátních právních záležitostech, náboženských otázkách a králových propozicích. Generální sněmy byly svolávány podle vůle panovníka, samostatnou inciciativouiniciativou se nevyznačovaly, ani nezískaly funkci pojítka všech korunních zemí. Generální stavy tvořily buď delegace stavů všech zemí nebo [[český zemský sněm]] rozšířený o delegace ostatních zemí. V delegacích na sněm bývaly zastoupeny všechny stavy jednotlivých zemí. Delegace byly voleny stavy, které je vybavily instrukcemi a plnou mocí. Vydržování delegací a finanční náklady spojené s účastní na sněmu nesla vysílající země. Při hlasování měla každá země jeden hlas. K usnesení nebylo třeba dohody všech zemí, dohoda mezi několika zeměmi byla závazná jen pro ně. Usnesení nabylo platnosti po schválení králem a zápisu do českých [[Zemské desky|zemských desk]]. Generální sněm se nestal dualistickou institucí celokorunního charakteru jako protiváhou panovníka (výjimkou byl sněm v roce [[1619]]). Po vydání [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] ([[1627]] pro Čechy, [[1628]] pro Moravu) se generální sněmy už nekonaly. Náhradou měla být všeobecná stavovská shromáždění, která se scházela při korunovaci českého krále a kdy se novému panovníkovi holdovalo. [[Fundamentální články]] z roku [[1871]] obsahovaly požadavek svolávání generálních sněmů, nebyly ovšem přijaty. Tehdy se myšlenka generálních sněmů objevila naposledy.