Maďarské povstání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m obrázky |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
|
| konflikt = [[Studená válka]]
| obrázek = Hole in flag - Budapest 1956.jpg
| popisek = ilustrační obrázek
|
| trvání = [[23. říjen]] [[1956]] - [[10. listopad|10.]]/[[11. listopad]] [[1956]]
| místo = [[Maďarsko]] ([[Maďarská lidová republika]])
Řádek 17:
| ztráty2 = 722 mrtvých a 1251 zraněných (pouze Sovětské oběti na životech)
|}}
'''Maďarské povstání''', nebo také '''maďarská revoluce''', bylo celonárodním povstáním proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci [[Maďarská lidová republika|Maďarské lidové republiky]] od [[23. říjen|23. října]] do [[10. listopad]]u [[1956]].
Po [[Východoněmecké povstání|východoněmeckém povstání]] z roku [[1953]] a [[Polské povstání 1956|povstání dělníků v Poznani]] v roce [[1956]] se jedná o v pořadí třetí velký a násilně potlačený konflikt lidu s komunistickým režimem nebo přímo s [[vojenská okupace|okupační mocností]] v bývalých evropských [[Satelit (stát)|satelitech]] [[Sovětský svaz|SSSR]].
Řádek 27:
== Symboly povstání ==
Nejdůležitějším a nejznámějším symbolem povstání se stala [[maďarská vlajka]] s vystřiženým [[Státní znak Maďarska|státním znakem]]. [[Maďarská lidová republika|MLR]] totiž od roku [[1949]] používala jako oficiální symbol takzvaný [[Rákosiho znak]] (''Rákosi-címer''), který odporoval heraldickým pravidlům a nevycházel z jakýchkoliv maďarských národních tradic, jako předešlé znaky. Navíc obsahoval rudou hvězdu a zkřížený zlatý klas a kladivo, tedy [[symboly komunismu|komunistické symboly]].
[[Rákosiho znak]], nenáviděný asi jako [[Mátyás Rákosi]] (po němž se znak jmenuje), byl právě proto vystřiháván ze státních vlajek a strháván, stejně jako rudé hvězdy, ze všech budov. Jeho nástupcem se stal tradiční maďarský symbol - [[Kossuthův znak]] (''Kossuth-címer''), který se v novodobém [[Maďarsko|Maďarsku]] používal v obdobích demokracie v letech [[1918]] až [[1919]] a [[1946]] až [[1949]], kdy byl nahrazen právě [[Rákosiho znak]]em.
=== Galerie ===
<gallery>
Soubor:Flag of Hungary 1949-1956.svg|Státní [[Maďarská vlajka|vlajka Maďarska]] v letech 1949 - 1956
Soubor:Flag of the Hungarian Revolution (1956).svg|Vlajka s vystřiženým [[Státní znak Maďarska|státním znakem]]
Soubor:Coat of arms of Hungary (1949-1956).svg|[[Rákosiho znak]]
Řádek 91:
| url = http://www.ibabylon.cz/content/view/12/49/
| issn =
}}</ref> Manifestace přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému ([[Stalinismus|stalinskému]]) režimu. Lidé se dožadovali okamžitého odchodu sovětských vojsk, svobodných voleb, zrušení [[cenzura|cenzury]] a vytvoření nové vlády a za vykřikování hesel: "''Maďaři, pojďte s námi – Rusové, táhněte domů''" a "''[[Mátyás Rákosi|Rákosi]] do [[Dunaj]]e - [[Imre Nagy|Nagy]] do vlády''" se přesunuli před budovu parlamentu.<ref name="Kontler" /><ref name="1956-10">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 111:
| url = http://www.1956.pl/10,64.html
| issn =
}}</ref> Zde došlo nejprve ke zhasnutí rudé hvězdy na střeše [[Országház]]u a poté k projevu [[Imre Nagy]]e. Avšak obecný projev bývalého premiéra příliš neuklidnil atmosféru.<ref name="1956-10" /> Lidé proto začali zpívat [[Himnusz]]. (Od roku [[1949]] se totiž státní hymna hrála pouze v instrumentální verzi, jelikož její text se obrací k Bohu a to bylo pro komunistické vedení [[Maďarská lidová republika|MLR]] samozřejmě nepřípustné).
Mezitím na [[Hősök tere]] došlo ke svržení 25 metrové sochy [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]].<ref name="1956-9">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 135:
}}</ref> Bylo zde možno vidět i milicionáře a funkcionáře MDP a muže pohraniční stráže.<ref name="1956-9" /> Asi stotisícový dav se sjednotil a křičel jako jedním hlasem: ''Svrhnout pomník! Rusáci domů, Rusáci domů!'' Demonstranti hodili silné ocelové lano na krk dvaceti pěti metrové sochy Stalina, jiní přijížděli s náklaďáky naloženými kyslíkovými bombami a hořáky na řezání kovu a věnovali se bronzovým botám. O hodinu později socha spadla z pilíře na Náměstí hrdinů. Díky opatrnosti lidí se vše obešlo bez obětí, nikdo nebyl jakkoliv zraněn.<ref name="1956-9" />
Zhruba ve stejnou chvíli se část studentů pokoušela dostat do budovy rozhlasu a nechat odvysílat své požadavky, takzvaných [[Požadavky maďarských povstalců 1956|16. bodů]]. Byli však zajati příslušníky [[ÁVH]]. Večer v rádiu promluvil tajemník Maďarské strany pracujících - [[Ernő Gerő]], který označil demonstranty za nepřátele národa a fašisty.<ref name="1956-10" /> Krátce nato došlo k prvním výstřelům. Členové [[ÁVH]] začali střílet na demonstranty dožadující se propuštění studentů před budovou rozhlasu. Někteří demonstranti se zmocnili zbraní a došlo k první přestřelce. Na zem padly první oběti boje za svobodu.<ref name="1956-10" /> Když poté v sanitkách přijely z ústředí ÁVH další posily, rozběsněný dav jim zbraně sebral.<ref name="SDS">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 155:
| url = http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006102302
| issn =
}}</ref> O několik hodin později už bojovníci dostávali zbraně nejen od sympatizujících policistů a vojáků, ale i z jiných arzenálů.
Zpráva o tom se rychle rozšířila a veřejné protesty se přenesly z [[Budapešť|Budapešti]] na celé [[Maďarsko]].
Řádek 167:
== Masakr před parlamentem - 25. říjen ==
[[Soubor:1956 HungarianRevolution.gif|thumb|Události z Maďarska v roce 1956]]
Dne [[25. říjen|25. října]] došlo před [[Országház|budovou parlamentu]] k obrovské demonstraci. Několika tisícový dav se pokojně dožadoval demise předsedy MDP - [[Ernő Gerő]]a.<ref name="1956-12">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 203:
== Poslední říjnové dny ==
I přes odstoupení [[Ernő Gerő]]a boje nadále pokračovaly a povstání se rozšiřovalo i do jiných měst. Jednotky maďarské lidové armády přecházely na stranu povstalců a komunistický režim se začal hroutit.<ref name="1956-13">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 223:
| url = http://www.1956.pl/13,67.html
| issn =
}}</ref> Stranické organizace a jí podřízená místní správa se začala rozpadat, a jejich pravomoci přebíraly nově vznikající revoluční výbory a rady.
[[Imre Nagy]] se musel rozhodnout, zda potlačit povstání sovětskými tanky, nebo se přidat na stranu revoluce a vytvořit nezávislé Maďarsko. Příští den [[27. říjen|27. října]] se rozhodl pro druhou alternativu.<ref name="Kontler" /> Představil svou novou vládu, v níž figurovali i někteří bývalí vůdcové pravicové [[FKgP]] jako [[Zoltán Tildy]] a [[Béla Kovács]].
O den později [[28. říjen|28. října]] prohlásil premiér Nagy povstání za národně demokratické hnutí.<ref name="1956-13" /> Dále uznal nově vzniklé revoluční orgány a slíbil amnestii, rozpuštění [[ÁVH]] a reformu zemědělství.<ref name="Kontler" />
Dne [[30. říjen|30. října]] se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok.<ref name="Kontler" /><ref name="1956-13" /> Z povstaleckých skupin se začala formovat Národní garda. [[Imre Nagy]] nadále jednal se Sověty, mimo jiné o vytvoření politického pluralistického systému.<ref name="Kontler" /> K tomu přispěla i transformace staré [[Magyar Dolgozók Pártja|MDP]] na novou stranu [[Maďarská socialistická dělnická strana|MSZMP]] - [[Magyar Szocialista Munkáspárt]] (''Maďarská socialistická dělnická strana''), ale mimo to svou činnost obnovily i staré koaliční strany z období [[Druhá Maďarská republika|Druhé Maďarské republiky]]. Týden od začátku revoluce se začala situace pomalu zklidňovat.<ref name="Kontler" />
Řádek 231:
=== Ohlasy povstání v Polsku ===
Mezitím se v mnoha [[Polsko|polských]] městech objevují letáky s výzvami solidarity s Maďary a jsou organizovány manifestace na jejich podporu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 251:
| url = http://www.1956.pl/14,68.html
| issn =
}}</ref> Po celém Polsku se také konají sbírky peněz, léků a také akce dárcovství krve pro revoluční [[Maďarsko]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 280:
=== Rozhodnutí SSSR ===
Na zasedání sovětských vůdců dne [[31. říjen|31. října]] došlo k zásadnímu rozhodnutí. Kdy bylo rozhodnuto o potlačení revoluce (podle Sovětů „[[kontrarevoluce]]“) za pomocí armády. Maršál Ivan Stěpanovič Koněv (vrchní velitel ozbrojených sil Varšavské smlouvy) dostal volnou ruku k vypracování plánu pro [[Operace Vichr|operaci Vichr]], někdy také nazývána [[operace Smršť]], která byla definitivně schválena [[2. listopad]]u.<ref name="SDS" /><ref name="studenavalka">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 303:
== Vyhlášení neutrality - 1. listopad ==
[[
Když byl [[Imre Nagy]] informován o aktivizaci sovětských jednotek, naléhal na [[Organizace spojených národů|OSN]], aby se začala zabývat "''maďarskou otázkou''". Dne [[1. listopad]]u vyhlásil neutralitu Maďarska (podle rakouského vzoru) a vystoupení z [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]].<ref name="Kontler" /><ref name="1956-17">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 324:
| url = http://www.1956.pl/17,71.html
| issn =
}}</ref>
Krátce nato se předseda strany [[János Kádár]], jak později vyšlo najevo, poté co uvítal vyhlášení neutrality Maďarska, opustil vládní ústředí a odebral se na velvyslanectví Sovětského svazu, odkud byl rychle převezen do [[Moskva|Moskvy]]. Sovětskými vůdci byl vybrán, aby jim pomáhal udržovat [[Maďarská lidová republika|MLR]] v kurzu, který by byl pro [[Sovětský svaz|SSSR]] přijatelný.<ref name="Kontler" />
Následně došlo k předstíranému vyjednávání sovětského velení v Budapešti, jež skončilo zatčením Nagyova nového ministra obrany, generála [[Pál Maléter|Pála Malétera]], který byl v roce [[1958]] spolu s [[Imre Nagy]]em popraven.
Řádek 333:
[[Soubor:The former Yugoslav Embassy in Budapest.jpg|thumb|Velvyslanectví [[Jugoslávie]]]]
Za rozbřesku [[4. listopad]]u začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Maďarská armáda sice odpor nekladla, ale zuřivé boje povstalců pokračovaly v [[Budapešť|Budapešti]] i v dalších městech asi týden.
Hned ráno se ozvala dvě rozhlasová vysíláni. První bylo Nagyovo volání o pomoc jménem zákonné a demokratické vlády. Poté se Imre Nagy a vedoucí představitelé někdejší stranické opozice odebrali na [[Jugoslávie|jugoslávské]] velvyslanectví. Druhé vysílání bylo ze sověty obsazené vysílací stanice v [[Szolnok]]u, odkud kolaborant [[János Kádár]] vyzýval jménem nově utvořené revoluční dělnicko-rolnické vlády k boji proti [[Kontrarevoluce|kontrarevoluci]] po boku sovětské armády.<ref name="Kontler" />
Řádek 341:
I přesto [[Maďaři]] po celé zemi rozpoutali prudké boje. Síly obou stran byly značně nevyrovnané, zatímco Sověti měli skvělou výzbroj a podporu letectva, Maďaři hrdě bojovali všemi prostředky, které mohli sehnat, bez jakékoliv podpory. V hlavním městem padlo kolem 2 500 osob a po celé zemi ještě 3 000 dalších.<ref name="Kontler" /> Dále bylo více jak 16 tisíc lidí zraněno.<ref name="SDS" /> Jako odvetu za zápalné láhve sovětské pancéřové jednotky rovnaly se zemí domy, ze kterých docházelo k útokům. Rusové pustošili celé čtvrti, o kterých se domnívali, že se tam skrývají povstalci. Tímto způsobem byly zničeny stovky domů, především v dělnických čtvrtích - kolébce povstání.<ref name="1956-17" /> A pro dobytí Budapešti musela sovětská vojska dokonce nasadit i tehdy nejmodernější proudové stíhačky [[MiG-15]].<ref name="ibabylon" />
[[János Kádár]] přijel [[7. listopad]]u, v čele své promoskevské revoluční dělnicko-rolnické vlády, na sovětských tancích do Budapešti.
Houževnaté boje Maďarů trvaly až do [[10. listopad|10.]] či [[11. listopad]]u,<ref name="Kontler" /> místy až do [[15. listopad]]u.<ref name="1956-17" /> Krátce na to začaly vlny zatýkání.
Řádek 362:
Dne [[22. listopad]]u byl za pomocí lsti [[Imre Nagy]], který pobýval na jugoslávském velvyslanectví, vylákán ven a okamžitě zatčen sovětskými policejními orgány vedenými osobně [[Ivan Alexandrovič Serov|Ivanem A. Serovem]], tehdejším šéfem [[KGB]], a ihned přepraven do [[Rumunská socialistická republika|Rumunské lidové republiky]], odkud byl následně vrácen zpět do [[Maďarská lidová republika|MLR]].<ref>[http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_nagyi.php Totalita.cz - Imre NAGY]</ref><ref name="Kontler2" />
Dále byly zrušeny veškeré revoluční výbory a policejní salvy zabily sto demonstrantů v [[Salgótarján]]u, [[Miskolc]]i a [[Eger]]u. A [[3. prosinec|3. prosince]] sice došlo k oficiálnímu rozpuštění tajné policie [[ÁVH]], ale její členové mohli vstupovat do jiných ozbrojených složek.
Dne [[6. prosinec|6. prosince]] [[1956]] v rámci [[Letní olympijské hry 1956|letních olympijských her]] v [[Melbourne]] se konal zápas [[Vodní pólo|vodního póla]] Maďarska proti [[Sovětský svaz|SSSR]] známý pod přezdívkou [[Melbournská krvavá lázeň]]. Maďaři zvítězili za stavu 4:0 a nakonec se stali olympijskými vítězi.
=== Počet obětí ===
Celkový počet obětí povstání nelze přesně vyčíslit. Přinejmenším se jedná o tisíce až desetitisíce. Podle některých historiků se jedná až o statisíce, s tím, že nová maďarská komunistická vláda nechala většinu důkazů zničit, aby se toto [[povstání]], podle jejich názoru [[kontrarevoluce]], nedalo považovat za celonárodní hnutí.
S příchodem [[Maďarská normalizace|normalizace]] navíc došlo k emigraci 200 až 300 tisíců [[Maďaři|Maďarů]] na Západ. A další stovky až tisíce byly následně mučeny a popraveny.<ref name="Kontler2" />
Řádek 375:
{{Podrobně|Maďarská normalizace}}
Podle sovětské tradice byl každý pokus o změnu komunistického režimu prohlášen za [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]]. Do ledna [[1957]] nová prosovětská [[János Kádár|Kádárova]] vláda potlačila poslední zbytky svobody a začaly čistky. Byly zavedeny mimořádné soudy. Ty sice postihovaly obě strany, jak stalinisty a rákosisty, tak povstalce a revolucionáře, ale značně odlišným způsobem. Zatímco hlavní viníci jako [[Mátyás Rákosi]] nebo [[Ernő Gerő]] nebyli nikdy pohnáni před soud, považovala se účast na povstání téměř za hrdelní zločin.<ref name="Kontler2" />
Celkem 35 000 žalob mělo za následek 22 000 trestů odnětí svobody, a 229 rozsudků smrti, ale ve skutečnosti bylo popraveno více jak 350 osob. Dále bylo asi 13 000 lidí posláno do znovu otevřených internačních táborů bez jakéhokoli zákonného postupu. Došlo také k obrovské emigraci 200 až 300 tisíců lidí, mezi nimiž bylo i mnoho významných osobností.<ref name="Kontler2" /> Mnoho těch co zůstalo, bylo souzeno. Mezi nimi byl [[Árpád Göncz]], po roce [[1989]] první [[prezident Maďarské republiky]].
Řádek 382:
[[Soubor:Nagy Imre politikus sírja.jpg|thumb|Náhrobek [[Imre Nagy]]e]]
Pro samotného Kádára měl největší význam vykonstruovaný proces s [[Imre Nagy]]em a jeho spolupracovníky, který se konal ve dnech [[9. červen|9.]] a [[15. červen|15. června]] [[1958]] za zavřenými dveřmi. Všichni byli shledáni vinnými ze spiknutí, jehož cílem bylo svrhnout lidově demokratický režim a odsouzeni k trestu smrti. Bývalý premiér Imre Nagy, jeho poradce [[Miklós Gimes]] a ministr obrany [[Pál Maléter]] byli popraveni [[16. červen|16. června]] 1958. Ostatní vládní spolupracovníci byli uvězněni.<ref name="Kontler2" /> Těla popravených byla bez pohřbu umístěna na [[Új köztemető|Novém veřejném hřbitově]], [[301-es parcella|
== Třicet let zakázané téma ==
{{Podrobně|Kádárova éra}}
Po tři desetiletí bylo v Maďarsku zakázáno mluvit o tomto období. I přes [[János Kádár|Kádárův]] tzv. [[Gulášový komunismus]] (také [[Kádárismus]]), který znamenal poměrně liberální komunistický režim s dovoleným soukromým sektorem.
=== Pád komunismu ===
Řádek 428:
| strany = 109
| jazyk = Čeština}}</ref>
[[János Kádár]] zemřel dne [[6. červenec|6. července]] [[1989]], paradoxně ve stejný den, kdy byl oficiálně rehabilitován Imre Nagy, kterého nechal v roce [[1958]] popravit. Ve chvíli, kdy maďarský Nejvyšší soud oznamoval verdikt o rehabilitaci Nagye, vstoupil do místnosti neznámý muž a řekl: „''Kádár je mrtvý''.“<ref>[http://encyklopedia.sme.sk/clanok.asp?cl=893951 Kádár János - Encyklópedia SME]</ref>
V den výročí počátku protikomunistického Maďarského povstání [[23. říjen|23. října]] [[1989]] byla uzákoněna změna ústavy. Téhož dne byl předseda parlamentu [[Mátyás Szűrös]] zvolen prozatímním prezidentem a v pravé poledne z balkónu [[Országház]]u slavnostně vyhlásil svobodnou Maďarskou republiku ([[Třetí Maďarská republika]]), čímž skončila komunistická vláda v Maďarsku.<ref>{{Citace monografie
Řádek 538:
=== Literatura ===
* DURMAN, Karel. Kreml a dvojí krize roku 1956. ''Historický obzor'', 2000, 11 (1/2), s. 23-31. ISSN 1210-6097.
* {{Citace monografie
| příjmení = Kontler
| jméno = László
| odkaz na autora =
| titul = Dějiny Maďarska
| vydání = 2
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
Řádek 554:
| jméno = Richard
| odkaz na autora =
| titul = Stručná historie států MAĎARSKO
| vydavatel = Nakladatelství Libri
| místo = Praha
| |||