Sojuz (kosmická loď): Porovnání verzí

|-

|colspan="2" align="center"|[[Soubor:Soyuz TMA-7 spacecraft2edit1.jpg|285px|]]<br />{{Malé|Sojuz TMA-7 se přibližuje k Mezinárodní vesmírné stanici}}

|-

|-

|width="140" colspan="1" |'''Výrobce:'''||width="140" colspan="2"| RKK „Energija“ im.<br />S. P. Koroljova

|-

|width="140" colspan="1" |'''Úloha:'''||width="140" colspan="2"| Pilotované lety na orbitální stanici ISS

|-

|width="140" colspan="1" |'''Posádka: '''||width="140" colspan="2"| 3 kosmonauté kosmonauti

|-

|-

|'''Délka:''' || 6,98 m

|-

|'''Průměr:'''|| 2,72 m (max.)

|-

|'''Rozpětí panelů:'''|| 10,7 m

|-

|'''Obyvatelný prostor:'''|| 7 m³³

|-

|-

|'''Celková:'''|| 7 220 kg

|-

|'''Návratového modulu:''' || 2 950 kg

|-

|'''Vynášeného nákladu:''' || 120 kg (+ Posádkaposádka)

|-

|'''Nákladu při přistání:''' || 50 kg

|-

|-

|'''Hlavní manévrovací''' ([[Oxid dusičitý|N₂O₄]]/[[Asymetrický dimethylhydrazin|UDMH]]) x× 1|| 3 920 kN

|-

|'''Záložní manévrovací''' (N2O4/UDMH) x× 1|| 1,8 kN

|-

|'''Orientační RCS trysky''' ([[Peroxid vodíku|H₂O₂]]) x× 24:|| 98 N

|-

|-

|''' Výdrž samostatného letu:'''|| 14 dní

|-

|''' Výdrž ve vesmíru:'''|| 200 dní

|-

|''' Výška pracovní dráhy:'''|| 400 km

|-

|''' Manévrovací schopnost:'''|| 390 m/s

|-

'''Sojuz''' ([[ruština|rus.]] ''Союз''; ''"svaz"„svaz“'') je označení řady [[sovětský svaz|sovětských]] resp. [[Rusko|ruských]] pilotovaných transportních [[kosmická loď|kosmických lodí]] různých variant. Vyvinulo je, vyrábělo a provozovalo Centralnoje konstruktorskoje bjuro eksperimentalnogo mašinostrojenija (CKBEM, Центральное конструкторское бюро экспериментального машиностроения /ЦКБЕМ/, do 1966 OKB-1), nyní [[RKK Eněrgija|RKK „Eněrgija“]] im. S. &nbsp;P. Koroljova (РКК „Энергия“ имени С. &nbsp;П. Королёва), [[Koroljov (město)|Koroljov]] (dříve [[Kaliningrad]]), MoskovskajaMoskevská obl., [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] ([[Sovětský svaz|SSSR]]).

Tyto lodi o celkové délce 6,98 &nbsp;m a maximálním průměru 2,72 &nbsp;m sestávají ze tří částí: z &nbsp;návratového modulu SA (spuskajemyj apparat, спускаемый аппарат), z &nbsp;obytné sekce BO (bytovoj otsek, бытовой отсек) a přístrojové sekce PAO (priborno-aggregatnyj otsek, приборно-аггрегатный отсек). Pokud slouží jako transportní lodi, mají v &nbsp;přední části obytné sekce umístěno aktivní stykovací zařízení, sloužící k &nbsp;připojení lodi ke kosmické stanici nebo jinému kosmickému objektu. V &nbsp;zadní části přístrojové sekce je umístěn zdvojený korekční motor, který slouží jednak k &nbsp;manévrování na oběžné dráze, jednak k &nbsp;brzdicímu manévru pro sestup z &nbsp;oběžné dráhy na Zemi. Některé verze byly vybaveny výklopnými panely [[Fotovoltaický článek|fotovoltaických článků]]. Jednotlivé varianty se od sebe liší podle účelu, ke kterému byly určeny. Vzletová hmotnost lodí se pohybovala podle varianty od 65606&nbsp;560 do 7250 7&nbsp;250&nbsp;kg.[[Soubor:Soyuz-TMA parts.jpg|thumb|left|Diagram znázorňující rozložení modulů lodi Sojuz-TMA.]]

Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V &nbsp;průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému SAS (sistěma avarijnogo spasenija, система аварийного спасения) na tuhé pohonné látky o tahu 785 &nbsp;kN. Na oběžnou dráhu jsou tyto kosmické lodi vynášeny různými variantami [[nosná raketa|nosných raket]] typu [[Sojuz (nosná raketa)|Sojuz]]. Posádka Sojuzu je během návratu do atmosféry vystavena přetížení okolo 3,8 g&nbsp;G.<ref name="Marswalk">{{Citace monografie

| příjmení = Shayler

| jméno = David J.

| příjmení2 = Salmon

| jméno2 = Andrew

| příjmení3 = Shayler

| jméno3 = Michael D.

| titul = Marswalk One - First steps on a new planet

| vydavatel = Springer

| místo = Berlin, Německo

| rok = 2005

| isbn = 1-85233-792-3

| kapitola = Voyage to Mars: Heavy pressure

| strany = 64

| jazyk = anglicky

}}</ref>

Z &nbsp;kosmických lodí typu Sojuz byla odvozena i automatická nákladní kosmická loď typu [[Progress]]. Byla z &nbsp;nich také odvozena řada špionážních družic [[Jantar (družice)|Jantar]], létajících v &nbsp;rámci [[program Kosmos|programu Kosmos]].

Kosmická loď Sojuz byla postupně zdokonalována a stavěna v &nbsp;pěti různých řadách, které byly označovány jako:

* Sojuz (1 až 40, varianty [[Sojuz 7K-OK/A/|7K-OK/A/]], [[Sojuz 7K-OK/P/|7K-OK/P/]], [[Sojuz 7K-T|7K-T]] a [[Sojuz 7K-T/A9/|7K-T/A9/]], [[Sojuz 7K-TM|7K-TM]])

* [[Sojuz-T]] (1 až 15) -– první start 1978

* [[Sojuz-TM]] (1 až 34) -– první start 1986

* [[Sojuz-TMA]] (1 až 22) -– první start 2002

* [[Sojuz-TMA-M]] -– první start 7.&nbsp;10. 2010

V &nbsp;současné době (duben 2013) se používá jen verze TMA-M jako transportní a záchranný prostředek pro [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírnou stanici]].

Projekt Sojuz byl zahájen v &nbsp;roce [[1962]], kdy se uvažovalo o stavbě kosmické lodi pro oblet [[Měsíc]]e. Měsíční kosmická loď měla využívat tří samostatně vypouštěných dílů, a to vlastní kosmické lodi s &nbsp;projektovým označením 7K a motorových bloků 9K a 11K. Později byl tento projekt přerušen a omezen na jednoduchý balistický oblet měsíce modifikovanou lodí [[Sojuz 7K-L1]]. Pro program přistání na Měsíci byla určena loď [[Sojuz 7K-L3|7K-LOK]] ( v &nbsp;této lodi by dva kosmonauti přiletěli k &nbsp;Měsíci, poté počkali na přílet přistávacího modulu, jeden přestoupil a přistál).

Paralelně se na základě rozpracovaného projektu 7K byl začala konstruovat víceúčelová kosmická loď '''7K-OK''' (orbitalnyj korabl, орбитальный корабль), určená k &nbsp;nácviku manévrování na dráze kolem Země, spojovaní kosmických objektů ve vesmíru a k &nbsp;uskutečňování různých vědeckých experimentů. Tyto lodě byly stavěny v &nbsp;několika modifikacích, lišicích se především tím, zda byly vybaveny aktivním nebo pasivním stykovacím uzlem. Stykovací zařízení použitého typu však neumožňovalo přestup z &nbsp;jednoho kosmického objektu na druhý.

Letové zkoušky byly zahájeny v &nbsp;roce [[1966]], ale všechny tři bezpilotní lety, uskutečněné utajeně v &nbsp;rámci [[Program Kosmos|programu Kosmos]], byly neúspěšné. Pod politickým tlakem se v &nbsp;roce [[1967]] uskutečnil první pilotovaný let, který skončil katastrofou a při přistání se zabil kosmonaut [[Vladimir Komarov|V. &nbsp;M. Komarov]]. Následovaly proto další bezpilotní letové zkoušky, v &nbsp;jejichž rámci se v &nbsp;roce [[1968]] uskutečnilo první plně automatické spojení dvou kosmických těles (Kosmos &nbsp;212 a Kosmos &nbsp;213). Pilotované lety byly obnoveny v &nbsp;témže roce.

V &nbsp;souvislosti se zahájením programu dlouhodobých pilotovaných kosmických stanic v &nbsp;roce [[1969]], byla rozpracována nová verze kosmických lodí řady Sojuz s &nbsp;projektovým označením 7K-T (transportnyj, транспортный). Od předchozích variant se odlišoval především tím, že stykovací uzel byl vybaven průlezem, umožňujícím přechod na palubu kosmické stanice.

Tyto lodě sloužily především pro dopravu posádek na kosmické stanice [[Saljut 1|Saljut&nbsp;1]], [[Saljut 4|Saljut&nbsp;4]], [[Saljut 6|Saljut&nbsp;6]], ve variantě '''7K-T/A9''' pro stanice [[Almaz]] ([[Saljut 3|Saljut&nbsp;3]] a [[Saljut 5|Saljut&nbsp;5]]).

V &nbsp;první variantě (7K-OKS) byla v &nbsp;návratovém modulu umístěna tři křesla pro posádku, která však nemohla mít z &nbsp;prostorových důvodů skafandry. To se vymstilo při letu Sojuzu &nbsp;11, u kterého došlo během sestupu z &nbsp;oběžné dráhy k &nbsp;dehermetizaci kabiny a celá posádka, kterou tvořili kosmonauti [[Georgij Dobrovolskij|G. &nbsp;T. Dobrovolskij]], [[Vladislav Volkov|V. &nbsp;N. Volkov]] a [[Viktor Pacajev|V. &nbsp;I. Pacajev]], zahynula. Proto v &nbsp;dalších lodích tohoto typu (7K-T) byla umístěna jen dvě křesla, aby kosmonauti mohli být při startu a přistání oblečeni ve skafandrech.

Dvě z &nbsp;těchto lodí označované jako 7K-TM (transportnyj modificirovannyj, транспортный модифицтрованный), byly vybaveny speciálním androgynním stykovacím zařízením a byly využity v &nbsp;rámci společného sovětsko-amerického kosmického letu v &nbsp;rámci projektu [[Sojuz-Apollo]], ve zbylé náhradní lodi bylo stykovací zařízení nahrazeno rozměrnou východoněmeckou kamerou MFK-6, podle ní se varianta lodi označuje 7K-MF6.

Paralelně pobočka CKBEM v &nbsp;[[Samara|Kujbyševu]] pod vedením Dmitrije Kozlova od roku 1963 vyvíjela vojenské verze Sojuzů (7K-P, -PPK, -VI, -R, -TK), včetně malých orbitálních stanic. Verze 7K-VI dospěla značně daleko, byla vydělena skupina kosmonautů k &nbsp;letům, nicméně k &nbsp;nespokojenosti vojáků byl program zrušen.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. &nbsp;stol. začaly projekční práce na další vojenské verzi kosmické lodi pod projektovým označením 7K-S. Tyto lodi měly být především vybavovány modernizovaným elektronickým vybavením včetně palubního řídicího počítače, nového systému řízení letu a zdokonaleného pohonného systému. Ministerstvo obrany [[Sovětský svaz|SSSR]] však brzy od záměru využívat tyto lodě upustilo a konstrukční kancelář je upravila na typ 7K-ST, známou veřejně pod označením '''Sojuz-T'''. Vylepšení interiéru návratového modulu umožnilo opět let tří kosmonautů oblečených ve skafandrech. Tato varianta byla používána pro obsluhu kosmických stanic [[Saljut 6|Saljut&nbsp;6]] a [[Saljut 7|Saljut&nbsp;7]].

Dalším zdokonalením, především použitím nového hlavního manévrovacího motoru, zdokonaleného padákového přistávacího systému a nového radiotechnického systému setkávání na oběžné dráze vznikla další verze kosmické lodi, '''Sojuz-TM''' (transportnyj modificirovannyj, транспортный модифицтрованный). Ten sloužil od roku [[1986]] pro zajišťování výměny posádek kosmické stanice [[Mir]] a v &nbsp;období let 2000 až [[2002]] též k &nbsp;obsluze [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanice]].

Vzhledem k &nbsp;tomu, že někteří američtí astronauti vyššího vzrůstu by nemohli lodí Sojuz-TM využívat jako záchranného člunu, byla vytvořena další verze, označovaná '''Sojuz-TMA''' (transportnyj modificirovannyj antropometričeskij, транспортный модифицтрованный антропометрический) s &nbsp;upravenými křesly; kromě toho byla zdokonalena elektronika, výpočetní technika a motory měkkého přistání. Loď byla vybavena zcela novým ovládacím panelem. Tato varianta se používá od roku [[2002]].

Poslední variantou je '''Sojuz TMA-M''', používaný od roku [[2010]]. V &nbsp;této modifikaci došlo k &nbsp;náhradě starého palubního počítače navigačního systému Argon-16 (2 kB&nbsp;KiB RAM, 16 kB&nbsp;KiB ROM, 200 &nbsp;000 &nbsp;instrukcí/s) o hmotnosti 70 &nbsp;kg a spotřeběpříkonu 280 &nbsp;W novým RISCRISCovým počítačem TsVM-101 (2MB2&nbsp;MiB RAM, 2MB2&nbsp;MiB ROM, 6 mil. instrukcí/s&nbsp;[[MIPS]]) o hmotnosti 8,8 Kg&nbsp;kg a spotřebě 40-60příkonu 40–60&nbsp;W. V &nbsp;navigačním systému bylo namísto stávajících 6 bloků o celkové hmotnosti 101 &nbsp;kg nově instalováno 5 bloků o hmotnosti 42 &nbsp;kg. Tím došlo ke snížení spotřeby z &nbsp;původních 402 &nbsp;W na 105 &nbsp;W. Dále došlo k &nbsp;výměně historického měřícího a telemetrického systému. Místo stávajícího, sestávajícího z &nbsp;30 bloků o hmotnosti 70 &nbsp;kg, byl instalován nový systém MBITS. Ten je složen ze 14 bloků o celkové hmotnosti 28 &nbsp;kg a jeho spotřeba je 29-85 29–85&nbsp;W namísto 84-140 84–140&nbsp;W u původní varianty. Další změny byly provedeny v &nbsp;termoregulačním systému lodi.<ref>http://www.federalspace.ru/main.php?id=2&nid=1270812288/</ref> Díky celkovým úsporám hmotnosti palubního vybavení je nyní možno na palubě Sojuzu TMA-M vynášet společně s &nbsp;posádkou dalších 120 &nbsp;kg nákladu, namísto 50 &nbsp;kg u varianty TMA. Díky modernizaci a zjednodušení vybavení rovněž dojde ke zjednodušení a zrychlení výroby a testování lodí Sojuz. <!--<ref>http://submicron.ru/core/component/page,shop.product_details/flypage,shop.flypage/product_id,19/category_id,2/manufacturer_id,0/option,com_virtuemart/Itemid,63/ </ref>-->

Let kosmické lodi [[Sojuz TMA-08M]] dne 29. &nbsp;března [[2013]] znamenal rekordní zápis do historie. Byl to první pilotovaný let k &nbsp;[[Mezinárodní vesmírná stanice|ISS]] u něhož došlo k &nbsp;připojení lodi ke stanici již po 6 hodinách od startu. Od roku 1986 se Sojuzy na vesmírné stanice dostávaly dvoudenním letem.<ref>[http://www.novinky.cz/zahranicni/297536-sojuz-dopravil-novou-posadku-na-iss-za-pouhych-sest-hodin.html Sojuz dopravil novou posádku na ISS za pouhých šest hodin]</ref>

(62-6662–66) = léta vývoje, 74-7574–75 = období letů

| příjmení = Lála

| příjmení2 = Vítek

| jméno = Petr

| jméno2 = Antonín

| odkaz na autora =

|odkaz na autora2 =

| rok = 1982

| titul = Malá encyklopedie kosmonautiky

| vydavatel = Mladá fronta

| místo = Praha

| odkaz na autora =

| titul = Encyclopedia Astronautica

| datum vydání = 1997-20081997–2008

| datum aktualizace =

| vydavatel =

| místo =

| kapitola = Soyuz

| url kapitoly = http://www.astronautix.com/craftfamlvs/soyuz.htm

* [http://aktualnezpravy.centrumaktualne.cz/vedarusko-pripravuje-novou-vesmirnou-lod-nahradi-sojuzy/clanek.phtml?id=r~i:article:634150/ Rusko připravuje novou vesmírnou loď, nahradí Sojuzy], aktuálně.cz, 8. &nbsp;dubna 2009