Klerofašismus: Porovnání verzí

▲Vznik pojmu klerofašismus (clerico-fascismo) je zřejmě spojen s počátkem dvacátých let 20. století v [[Itálie|Itálii]] a frakcí katolické strany PPI (Partito Popolare Italiano, Italská strana lidová), která se rozhodla podpořit [[Benito Mussolini|Benita Mussoliniho]] a jeho režim. Historik Walter Laquer vidí kořeny pojmu klerikální fašismus ještě starší, dokonce předcházející Mussoliniho [[Pochod na Řím]] (říjen 1922) u "skupiny katolických věřících v Severní Itálii, která obhajovala syntézu katolicismu a fašismu".<ref> Walter Laqueur, [http://www.laqueur.net/index2.php?r=2&rr=4&id=49 "The Origins of Fascism: Islamic Fascism, Islamophobia, Antisemitism"], [[Oxford University Press]], 25.10.2006 </ref>

▲Politolog [[Roger Griffin]] varuje před "hyperinflací klerofašismu". Užití pojmu by podle něj mělo být striktně omezeno pro "podivné formy ideologií, které vznikají, když klerikové a profesionální teologové jsou buďto vtaženi do spolupráce se sekulární ideologií fašismu, nebo řidčeji, sami vytvářejí teologicky nepřijatelný koktejl hluboce náboženských přesvědčení s fašistickým předsevzetím spasit národ nebo rasu před dekadencí a úpadkem."

▲Prolínání katolické a fašistické ideologie bylo poměrně rozšířené i v [[Československo|Československu]] třicátých let 20. století, přinejmenším na rovině publicistické. Je spojeno se jmény [[Jaroslav Durych|Jaroslava Durycha]], [[Jan Scheinost|Jana Scheinosta]], [[Bohdan Chudoba|Bohdana Chudoby]], [[Rudolf Ina Malý|Rudolfa Iny Malého]], ale také tehdejšího knížete [[Karel VI. Schwarzenberg|Karla Schwarzenberga]], píšícího pod jmény "Jindřich Středa" a "Bojna". V části případů šlo o vnímání fašismu jako "spásné" třetí cesty mezi liberální demokracií a komunismem. Cesty, která má zachránit katolickou civilizaci.".<ref> Martin C. Putna: Katolická publicistika třicátých let, "kvalitativní demokracie" a fašismus - Rudolf Ina Malý a časopis Tak; in: Média, kultura a náboženství, VOŠP Praha 2007, str. 40-53. ISBN 978-80-903757-2-7</ref>

▲Označování konkrétních režimů za klerofašistické je problematické a je předmětem častých sporů. Jako příklady klerofašistických režimů se uvádějí [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský stát]] [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]], [[Nezávislý stát Chorvatsko|ustašovské Chorvatsko]] [[Ante Pavelić]]e, vláda [[Engelbert Dollfuss|Engelberta Dollfusse]] v [[První Rakouská republika|Rakousku]], ale také [[Španělsko]] pod vládou [[Francisco Franco|Francisca Franca]]. Franco učinil tzv. národní katolicismus (''nacionalcatolicismo'') jedním z pilířů své ideologie, ale fašisté tvořili jen jednu část z jeho podporovatelů.