Julia Kristevová: Porovnání verzí

▲Spolu s [[Luce Irigarayová|Luce Irigarayovou]] či [[Hélène Cixous]] bývá považována za klíčové postavy francouzského [[feminismus|feminismu]]. Ve svých dílech pojednávajících o [[ženskost]]i odkazuje na [[psychoanalýza|psychoanalytickou]] tradici, přičemž se snaží o přehodnocení předoidipovského vztahu dítěte k matce. Zde dochází k závěru, že nejen individuální [[subjekt]], ale také celá [[kultura]] stojí na potlačení původní [[identifikace]] s mateřským ženstvím. K otázce ženství ([[feminita|femininity]]) přistupuje z pozice [[antiesencialismus|antiesencialismu]] a zdůrazňuje, že ženství jako takové není možné definovat. Spolu s tím také odmítá existenci „[[ženské psaní|ženského psaní]]“ („écriture féminine“ či „parler femmes“), protože konkrétní charakteristiky ať již [[subjekt]]u nebo psaní jsou závislé na daném [[kontext]]u, na jejich pozici v [[symbolika|symbolickém]] řádě. To, co stanovuje ženě její místo, je její vztah k dominantnímu symbolickému systému. Zdůrazňuje, že ženy si musí najít své místo v kulturním prostoru prostřednictvím jiných modulací jazyka a jiných předmětů myšlení než těch mužských. Takové hledání však nemůže probíhat na rovině uniformního kolektivního hnutí, ale výhradně na rovině individuální; každá žena si musí najít svůj vlastní specifický jazyk. Schvaluje užití zájmena „my“ (ženy) v případě feministické politické akce, zároveň však poukazuje na represivní povahu označení „žena“, které předepisuje určité vzory myšlení, chování a jednání. Ženy může legitimně spojovat jejich politický nebo sociální program, ale ne jejich „ženská podstata“. (Fulka 2002). Specifické postavení v symbolickém řádu zaujímá mateřské tělo, které hraje významnou roli při vytváření [[subjektivita|subjektivity]]. Kristeva odmítá [[Sigmund Freud|Freudovu]] a Lacanovu tezi o důležitosti otce a hrozbě [[kastrace]] a naopak volá po novém přehodnocení mateřství. V eseji nazvané ''Stabat mater'' kritizuje mj. [[Simone de Beauvoirová|Beauvoirovou]] za její striktní odsunutí [[mateřství]] do pozadí a upozorňuje na nejasnou pozici mateřského těla. Žena-matka je jistým způsobem „rozštěpená“, nachází se mezi [[příroda|přírodou]] a [[Kultura|kulturou]], vnitřním a vnějším, [[sémiotika|sémiotickým]] a [[symbolika|symbolickým]]; toto rozštěpení pak podle ní přináší tvůrčí [[psychika|psychický]] prožitek, který se nemůže ničemu jinému vyrovnat.

▲* 1987 [[Řád umění a literatury|Chevalier dans l´Ordre des Arts et des Lettres]]