|
[[Soubor:Chateau Valencay 20050726.jpg|thumb|Zámek Valençay]]
Dorothea von Biron se narodila z mimomanželského vztahu říšské hraběnkyvévodkyně Anny Charlotty Dorothey Kuronské, pocházející z [[Kuronsko|kuronské šlechtické]] rodiny [[Hrabě|hrabat]] von Medem, a [[Polsko|polského]] hraběte [[Alexandr Batowski|Alexandra Batowského]] (1758–1841). Manžel její matky, [[Petr Biron]], [[vévoda]] Kuronský, její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru.
Dorothea vyrůstala u matky nejprve na zámku Friedrichsfelde, později v jejich berlínském paláci na [[Berlín|berlínské]] třídě [[Unter den Linden]] (Pod Lípami) a na [[Duryňsko|duryňském]] zámku [[Löbichau]], který si její matka pořídilakoupila. V zimě matka s dcerou navštěvovaly na 2-3 dva až tři měsíce [[Zaháň]], kde se po odchodu z Kuronska usídlil vévoda Kuronský se zbývajícími třemi dcerami [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřinou Vilemínou]], PaulinouPaulínou a Johannou. AčAčkoliv Dorothea znala svého fyzického otce, po určitou dobu vyrůstala v jeho blízkosti a i později se s ním několikrát setkala, vždy považovala za svého pravého otce vždy považovala a uvádělavévodu Petra Birona. Matka se o dceřinu výchovu příliš nestarala, takže Dorothea v 7 sedmi letech hovořila směsicí francouzštiny, angličtiny a němčiny. O malou Dorotheu se začal starat až nový matčin milenec, švédský generál [[Gustav Moritz Armfelt]]. Během několika dní ji naučil psát a číst a najal pro ni řádné vychovatele a učitele. U dívky se projevilo mimořádné nadání pro matematiku, astronomii a stala se z ní vášnivá čtenářka. Vyrostla z ní vzdělaná žena s velkým literárním talentem, který se projevil nejen v její korespondenci, ale i v knize „Vzpomínky“.
V roce 1806, několik měsíců před tím, než v září 1806 vyhlásilo [[Prusko]] válku [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi I.]], odcestovala matka do [[Petrohrad]]u. Vývoj situace přiměl i Dorotheu, aby stejně jako mnoho jejích známých ze šlechtických kruhů opustila Berlín. Odcestovala do země, kterou dosud nikdy nenavštívila, kde však měla kořeny její rodina, do Kuronska. Nejprve se usadila na zámku Alt-Autz, kde žil její strýc - matčin bratr, později přesídlila do Mitavy (dnes místa v [[Lotyšsko|Lotyšsku]] - zámek [[Vecauce]] v městečku [[Auce]] a město [[Jelgava]]). Zde se setkala s pozdějším francouzským králem [[Ludvík XVIII.|Ludvíkem XVIII.]], který také sem zavítal během své dlouhé emigrace. V září [[1807]] se Dorothea von Biron vrátila do Berlína, ale našla Kuronský palác (po smrti Petra Birona jej dle závěti zdědila právě ona) obsazený Francouzi, kteří jí uvolnili jen několik místností původně určených pro služebnictvo. Dorothea tak sdílela v Berlíně všeobecně panující protifrancouzskou náladu. Její matka se naopak s Francouzi přátelila. Tím si jednak získala nepřátele v berlínské společnosti, jednak tím prohloubila citové odcizení své dcery.
V dubnu 1808 přesídlila matka s dcerou na zámek [[Löbichau]], kde si dívka vymínila oddělené bydlení v nedalekém zámečku Tannenfeld, kde vedla vlastní nezávislou domácnost. V té době hledal bývalý Napoleonův ministr zahraničí [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|vévodaCharles de Talleyrand-Périgord]] (vévoda de Talleyrand) nevěstu pro svého synovce [[Edmond de Talleyrand-Périgord|Edmonda de Talleyrand-Périgord]], který se měl stát strýcovým jediným dědicem, a jeho volba padla na bohatou Dorotheu von Biron. Při kongresu evropských vladařů v [[Erfurt]]u poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již politicky vzdaloval, na soukromé schůzce [[Rusko|ruskému]] [[car]]ovi [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandru I.]] užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u [[vévodkyně]] Kuronské za sňatek Dorothey s tehdy dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Périgord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam 7 sedm hodin. Edmond de Talleyrand-Périgord byl členem jeho doprovodu, stejně jako Dorothein skutečný otec hrabě Batowski, který pomáhal uskutečnit plány svatby mladých lidí, kteří si neměli co říci a do manželství vstupovali pod nátlakem okolí.
Po svatbě, jež se konala 22. dubna [[1809]] ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]], se šestnáctiletá Dorothea stala hraběnkou de Talleyrand-Périgord a odcestovala do [[Paříž]]e. V Paříži se stala jednou z dvorních dam císařovny [[Joséphine de Beauharnais|Josefíny]]. Matka žila po většinu času v Paříži s ní.
Matka Dorothey, Anna Charlotta Dorothea von Medem, vévodkyně Kuronská, patřila také k nejvýznamnějším osobnostem aristokratické společnosti, která se kolem roku 1800 scházela v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]]. Do Karlových Varů přijela poprvé v roce 1790. Další lázeňské návštěvy příslušníků rodu Kuronských zaznamenaly karlovarské anály v letech 1791-1820. Bydleli často na Tržišti v domě u městského písaře Gerbera (dnes hotel Wolker) a také v protějším domě Pomerančovník (dnes hotel Promenáda). V Karlových Varech se Dorothea v roce 1808 jako patnáctiletá dívka prvně setkala se slavným básníkem [[Johann Wolfgang von Goethe|Johannem Wolfgangem Goethemvon Goethe]]. Goethe si do deníku zapsal: "Vévodkyně„Vévodkyně Kuronská, vždy půvabná a s vybranou společností, paní von der Recke doprovázená Tiedgem a vše, co se k ní družilo, byly příjemným středem tamějšího prostředí."“ Goethe se s Dorotheou a její sestrou Kateřinou Vilemínou setkal v Karlových Varech také ještě v roce 1820. Poslední vévodkyni Kuronskou (Anna Charlotta Dorothea von Meden) v lázeňském městě připomíná klasicistní altánek, který zde v roce 1791 nechal postavit pražský hrabě [[Christian Filip Clam-Gallas]] jako výraz obdivu a lásky k ní.
V letech 1811-1813 se Dorothee zez vztahumanželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898), pozdější vévoda Zaháňský a z Valençay, DorotheaDorothée CharlottaCharlotte Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond, pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Roku 1820 přišla na svět JosephinaJoséphine PaulinaPauline (narozena 29. prosince 1820 v Paříži, zemřela 1890) –. Joséphine, jejímž otcem však podle nepotvrzených spekulací byl jejím otcem manželův strýc [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord]] –, pozdějšíse majitelkapozději stala majitelkou francouzského zámku [[Château de Rochecotte|Rochecotte]] v [[Francouzský departement|departement]]u [[Indre-et-Loire]], který dostala darem od matky. Manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil ze jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po roztržce s hrabětem Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším vévodou de Talleyrand a stala se jeho stálou společnicí. Vedla jeho velkou domácnost a doprovázela jej na diplomatických misích. Byla jeho okouzlující partnerkou v hojně navštěvovaném salonu, který spolu vedli na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongrese]] (1814-1815), i v letech 1831-1834, kdy byl vévoda francouzským velvyslancem u britského královského dvora v Londýně. Vévoda Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku [[Château de Valençay|Valençay]].
Je známo, že v roce 1816 se Dorothee de Talleyrand-Périgord narodila ještě také nemanželská dcera z jejího vztahu k hraběti [[Karel Jan Clam-Martinic|Karlu Janovi Clam-Martinicovi]] (1792–1840). Je určitá pravděpodobnost, že toto dítě známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, tedy jako pozdější spisovatelku [[Božena Němcová|Boženu Němcovou]]. Podle nového zdroje se tato dcera Dorothey von Biron narodila nikoliv ve Vídni (což je údajné místo narození Barborky), nýbrž ve [[Francie|francouzských]] lázních [[Bourbon-l'Archambault]], situovaných v dnešním departementu [[Allier (departement)|Allier]] v regionu [[Auvergne]]. Dorothea tyto lázně navštívila společně s manželovým strýcem, [[státník]]em [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|Charlesem de Talleyrand-Périgord]], a to v [[září]] [[1816]], již po rozchodu se svým milencem Clam-Martinicem (rozešli se v březnu 1816). Dorothea neuznala narozené nemanželské dítě oficiálně za vlastní a nechala je do matriky města Bourbon-l'Archambault zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles.<ref>WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, Mnichov 2011, str. 226. O dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.</ref> Podle alternativních úvah byla dívka později dána do opatrování manželům Panklovým, služebníkům vévodkyně [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny Zaháňské]], kteří byli posláni sloužit na [[Ratibořice|ratibořickém]] panství.
V roce 1816 se Dorothee narodilo nemanželské dítě, jehož otcem byl hrabě Karl Clam-Martinic, některé hypotézy směřují k tomu, že je známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, čili Barunku. Dorothea i během společného života s vévodou Talleyrandem prožila několik milostných románků, z nichž se jí narodily další dcery - r. 1825 Antonine a r. 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala. ▼
Manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil ze jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po roztržce s hrabětem Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším vévodou Charlesem de Talleyrand-Périgord a stala se jeho stálou společnicí. Vedla jeho velkou domácnost a doprovázela jej na diplomatických misích. Byla jeho okouzlující partnerkou v hojně navštěvovaném salonu, který spolu vedli na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongrese]] (1814-1815), i v letech 1831-1834, kdy byl vévoda francouzským velvyslancem u britského královského dvora v Londýně. Vévoda Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku [[Château de Valençay|Valençay]].
Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862. V Zaháni pobývala často pravděpodobně už od r. 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valençay, což se však nestalo. ▼
▲V roce 1816 se Dorothee narodilo nemanželské dítě, jehož otcem byl hrabě Karl Clam-Martinic, některé hypotézy směřují k tomu, že je známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, čili Barunku. Dorothea i během společného života s vévodou Talleyrandem prožila několik milostných románků, z nichž se jí narodily další dcery - r.v roce 1825 Antonine a r. roku 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.
V roce 1845 udělil Dorothee pruský král [[Fridrich Vilém IV.]] titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař [[Napoleon III.]] tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka Napoleona. Existence dvojího titulu - francouzského ''duc de Talleyrand'' a pruského ''Herzog zu Sagan'' (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi de Talleyrand zachovat postavení neutrální strany za 2. světové války. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z pařížského muzea [[Louvre]]. ▼
▲Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862. V Zaháni pobývala často pravděpodobně už od r. roku 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valençay, což se však nestalo.
▲V roce 1845 udělil Dorothee pruský král [[Fridrich Vilém IV.]] Dorothee titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař [[Napoleon III.]] tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka Napoleona. Existence dvojího titulu - francouzského ''duc de Talleyrand'' a pruského ''Herzog zu Sagan'' (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi de Talleyrand zachovat postavení neutrální strany za 2. [[Druhá světová válka|druhé světové války ]]. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z pařížského muzea [[Louvre]].
== Hypotéza o původu Boženy Němcové ==
|
