MiG-29: Porovnání verzí

| první let = [[6. říjen|6.  října]] [[1977 v letectví|1977]]

| výroba = 1982-dosud1982–dosud

| vyrobeno kusů = přes 1  600

'''Mikojan-Gurevič MiG-29''' ({{vjazyce|ru}}: МиГ-29, v  [[ASCC|kódu NATO]] '''"Fulcrum"„Fulcrum“''') je [[Rusko|ruské]] jednomístné, [[Machovo číslo|nadzvukové]] [[Stíhací letoun|stíhací letadlo]] vytvořené pro získání a  udržení nadvlády ve vzduchu.

[[Soubor:MiG-29 refuelling.jpg|left|thumb|Doplňování paliva z  tankeru [[Iljušin Il-76|Il-76]]]]

MiG-29 byl vyvinutý počátkem 70.  let [[20. století|20. století]] v  konstrukční kanceláři inženýra Mikojana ze společného [[prototyp]]u, ze kterého se vyvinul i  [[MiG-23]] a  později [[MiG-27]]. Měl nahradit rychle zastarávající letouny [[MiG-21]] a  být potenciálním soupeřem [[Spojené státy americké|amerického]] letounu [[F-15]]. Podle požadavků [[Sovětský svaz|sovětského]] generálního štábu na tzv.  PFI (Perspektivnyj Frontovoj Istrebitel - perspektivní frontový stíhač), měla mít rychlost [[Machovo číslo|Mach 2+]] ve vodorovném letu, vynikající manévrovací schopnosti, velký dolet, schopnost používat i  neupravené vzletové plochy a  silnou výzbroj. Velmi brzy začal vývoj ve spolupráci s  konkurenční kanceláří [[Suchoj]] v  Aerodynamickém institutu v  [[Moskva|Moskvě]]. Brzy se však ukázalo, že stroj bude finančně velmi náročný na to, aby mohl být vyráběn v  tak velkých sériích jako jeho předchůdci. Proto byl projekt PFI rozdělen na dvě varianty - těžkou a  lehkou. Lehká svými parametry odpovídala [[Spojené státy americké|americkému]] letounu [[F-16 Fighting Falcon]]. Výsledný [[prototyp]] známý jako ''Produkt  9'' byl přímým předchůdcem prvního MiGu-29A. Práce na něm se začaly v roce [[1974]] a  o  tři roky později [[6. říjen|6.  října]] [[1977]] absolvoval svůj první zkušební let. Zanedlouho byla jeho existence odhalena americkými špionážními [[Umělá družice|družicemi]]. Sériová výroba mírně vylepšeného typu MiG-29B začala rychle, ačkoliv stále existovaly různé problémy s  motory.

[[Soubor:MiG-29 at Farnborough.jpg|left|thumb|MiG-29UB na Farnborough Airshow roku  1988]]

Při konstrukci stroje se nikdy neuvažovalo o  jiném uspořádání, než o  dvoumotorové koncepci, která zajišťovala vyhovující poměr hmotnosti a  ceny k  vyšší bezpečnosti a  výdrži v  bojových podmínkách. Stroj může při vysazení jednoho z  motorů při startu nadále nabírat rychlost a  stoupat. Má výhodný poměr výkonů motorů k  hmotnosti. Snížení hmotnosti [[Drak letadla|draku]] bylo dosaženo širokým použitím kompozitních materiálů a  lehkých slitin [[hliník]]u a  [[lithium|lithia]]. Jejich použití spolu s  možností svařování jednotlivých částí umožnilo velké úspory hmotnosti. Celková konstrukce draku je také zaměřena na prodloužení životnosti kriticky namáhaných částí a  jeho jednodušší výrobu vyžadující nižší počet výrobních cyklů. Letadlo je optimalizováno pro lety s  velkým úhlem náběhu, což umožňuje pilotovi plně využít vytvořený vztlak při manévrování a  podstatně zlepšuje obratnost a  snižuje poloměr zatáček. Vztlak je u  MiGu-29 vytvářen celým povrchem stroje, k  čemuž tvar [[trup letadla|trupu]] přispívá až 40 % ([[Vztlakové_těleso|vztlakové těleso]]), čímž také odlehčuje křídla a  způsobuje jejich menší plošné zatížení. Koncepce vyžadující vysoký vztlak trupu si vyžádala široké rozestavení motorů, což rovněž zvyšuje odolnost stroje v  boji a  také zlepšuje možnosti osazení podvozku dostatečně daleko od středu trupu. I  když tato konfigurace zhoršuje ovladatelnost při letu s  jedním motorem, stroj prošel zkušebními testy a  vykazoval schopnost vystartovat i  přistát na jeden motor. Konstruktéři MiGu-29 se dlouhou dobu zabývali uspořádáním jednotlivých prvků tak, aby měl stroj co největší příčnou i  podélnou stabilitu v  průběhu letu s  vysokým úhlem náběhu. Pozorně se zvažovalo umístění svislých ocasních ploch, aby byla vždy alespoň jedna vždy dobře obtékána vzduchem, bez ohledu na boční skluz stroje. Takto od sebe vzdálené směrovky jsou také lepší při letech vysokou rychlostí. Oproti jeho předchůdcům je MiG-29 těžké uvést a  udržet v  ploché vývrtce - její vybrání, například při ztrátě rychlosti, je jednoduché, stačí uvést řídící páku do neutrální polohy.

[[6. říjen|6.  října]] [[1977]] absolvoval MiG-29 svůj první zkušební let, pilotoval ho zkušební pilot Alexander Fedotov. Celkem bylo vyrobeno 13  prototypů. Na prvním z  nich probíhaly zkoušky celkových výkonů, ovladatelnosti a  rozbor možného zatížení konstrukce. Pravděpodobně tento kus byl odhalen americkými špionážními družicemi. Další 3  prototypy byly zničeny při nehodách spojených s  problémy nových motorů. Prvních 21  předsériových strojů mělo nový lomený kryt radiolokátoru a  mírně modifikovaný podvozek. Stroje byly také doplněny aerodynamickým padákem, kterým se doplňovaly přehřívané brzdy kol. Přestože první prototypy měly problémy s  motory, začala sériová výroba MiGů-29B v  souladu s  plánem.

[[Sovětské letectvo]] ho začalo používat v  roce  [[1983]]. První zmínky a  spekulace se v  západním tisku objevily už v  roce [[1979]]. Západní veřejnost ho mohla poprvé spatřit ve [[Finsko|Finsku]] v  červenci [[1986]]. Na leteckém dni v  [[Spojené království|anglickém]] [[Mezinárodní aerosalon ve Farnborough|Farnborough]] v  září [[1988]] okouzlil svými výkony a  letovými vlastnostmi také odborníky. MiG-29B se vyráběl v  několika verzích, včetně dvojmístné. Byl exportován do většiny zemí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Mnoho zemí si tyto stroje stále cení a  snaží se je dále vylepšovat.

MiG-29 je samonosný, dvoumotorový [[hornoplošník]]. Trup tvoří celokovová skořepina. Menší část povrchu je na exponovaných místech tvořená kompozitními materiály. Trup je celkově pojat jako [[vztlakové těleso]] s  dvěma vírovými přechody u  křídel. Trup tak tvoří téměř polovinu [[vztlak]]u celého letounu. Díky těmto vlastnostem má MiG-29 obrovský přebytek tahu a  vztlaku, což je základní předpoklad pro úspěšný manévrový boj.

Mezi dvojitými ocasními plochami se nachází aerodynamický brzdný štít a  padák, který umožňuje výrazně zkrátit dojezd letadla během přistání. Vnitřní nádrže umožňují nést až 3  200  kg paliva, což při velké spotřebě obou motorů [[Klimov RD-33]] postačuje jen na kratší vzdálenosti. Letoun sice může nést velké přídavné nádrže, ale za cenu velkého zhoršení letových charakteristik. Při startu a  přistávání používá letoun jako ochranu před nasáním cizích předmětů do motoru sací otvory v  horní části rozhraní mezi křídly a  trupem (kterým se slangově říká „žábry“). Hlavní vstupy do motorů se otevírají až po zatažení podvozku. Řízení plně zabezpečuje hydraulický posilovač, ale pilot nemá k  dispozici plně automatického pilota jako třeba v  [[Su-27]]. Před pilotem se nachází multifunkční přehledový [[head-up display]] (HUD). Na pravé straně je umístěn monochromatický displej s  alfanumerickou klávesnicí. Pilot přitom sedí na vystřelovacím sedadle K-36DM. Letadlo bylo zpočátku vybaveno dopplerovským [[Radar|radarem]] N-019, který však nesplnil očekávaní ruského letectva. Proto byl modernizován na typ N-019M ''Topaz'' s  palubním počítačem C-101M, který je odolnější proti rušení, dokáže sledovat mnoho různých cílů a  současně navádět dvě rakety na dva nezávislé cíle. Nedostatky tohoto radaru částečně kompenzuje optický systém OEPS-29, který se skládá z  infračerveného [[zaměřovač]]e S-31E2 KOLS a  laserového dálkoměru. Tento systém umožňuje napadnout cíl v  pasivním režimu s  vypnutým [[Radar|radiolokátorem]]. Pilot nepřátelského letounu tak není před útokem nijak varován, což podstatně zvyšuje utajení celé činnosti nad územím s  nepřátelskou protivzdušnou obranou. Jako pasívní ochrana slouží vrhače dipólových odrážečů a  pyrotechnických klamných cílů v  ocasní části letadla.

MiG-29 je vybavený trojpodpěrovým zatahovacím podvozkem. Přední podvozková noha je dvojkolová a  zatahuje se směrem dozadu. Zadní nohy se sklápějí dopředu, přičemž se otáčejí o  90 stupňů. Jejich šachty jsou umístěny na okraji motorových gondol. [[Podvozek letadla|Podvozková kola]] s  velkým průměrem umožňují MiGu-29 start i  z  nezpevněných polních letišť.

Stroj je vyzbrojen vestavěným 30 mm30mm kanónem [[GŠ-301]]. Jde o  nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží pouze 46  kg. Zásoba střeliva je 150  nábojů. Stroj může nést na třech závěsníkůzávěsnících pod každým křídlem nejrůznější varianty řízených střel vzduch-vzduch, například [[R-27]], [[R-73]], [[R-60|R-60MK]], jakož i  množství laserem naváděných střel vzduch-země či konvenčních pum celkově do hmotnosti 3500 3 500 kg. Verze dodávané zemím [[varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] byly přizpůsobeny nést i  [[Jaderná zbraň|nukleární zbraně]].

Na západě se MiG-29 poprvé představil 2. &nbsp;července [[1986]] ve [[Finsko|Finsku]]. O &nbsp;dva roky později, v &nbsp;září 1988, se ukázaly na [[Farnborough Airshow]] v &nbsp;Anglii. Následující rok se letadla za letu předvedla na pařížském aerosalonu, kde se během prvního víkendu show účasnila nehody bez obětí na životech.<ref> Johnson, Reuben F. [http://www.weeklystandard.com/Content/Public/Articles/000/000/013/788wbhgw.asp "Paris„Paris Air Show Twenty Years On"On“.] ''Weekly Standard'', 18. &nbsp;června 2007. Citováno 10.&nbsp;3. 2009.</ref> Pařížský aerosalon byl teprve druhou akcí sovětských stíhaček na mezinárodní letecké show od roku [[1930]]. Západní pozorovatelé byli ohromeni jeho zdánlivými schopnostmi a &nbsp;výjimečnou hbitostí. Po rozpadu Sovětského svazu většina MiGů-29 vstoupila do služby [[ruské letectvo|ruského letectva]].

Po rozpadu [[SSSR]] zůstaly v &nbsp;Bělorusku dva pluky vyzbrojené typem MiG-29. Na letišti Bereza 927. &nbsp;stíhací pluk 26. &nbsp;letecké armády s &nbsp;10 MiG-29 (Izdelie 9-12), 35 &nbsp;MiG-29 (Izdelie 9-13) a 8&nbsp; MiG-29UB. Na [[letiště]] Ross byl přesunut 11. &nbsp;května [[1993]] z &nbsp;bývalé [[NDR]] 787. &nbsp;stíhací pluk s &nbsp;6 &nbsp;MiG-29 (9-12), 22 &nbsp;MiG-29 (9-13) a &nbsp;2 &nbsp;MiG-29UB, původně umístěné na letišti Finow-Eberswalde. Po přesunu byl pluk rozpuštěn a &nbsp;letouny uskladněny. Po získání samostatnosti se stroje z &nbsp;Ross přesunuly k &nbsp;61. &nbsp;stíhací brigádě v &nbsp;Baranoviči. Na jaře [[1996]] Bělorusko a &nbsp;Peru podepsali kontrakt o &nbsp;prodeji 16 &nbsp;MiG-29 (9-12) a &nbsp;2 &nbsp;MiG-29UB. Další MiGy &nbsp;29 byly prodány v &nbsp;letech [[2000]] a &nbsp;[[2001]] do Alžírska. Na začátku roku [[2002]] mělo běloruské vojenské letectvo ve výzbroji už jen 20 &nbsp;strojů MiG-29 (9-13) a &nbsp;7 MiG-29UB na 1. &nbsp;stíhací základně v &nbsp;Baranoviči a &nbsp;4. &nbsp;stíhací základně v &nbsp;Bjaroze.

Po rozpadu SSSR se stala Ukrajina druhým největším provozovatelem MiGu-29 po Rusku. Na začátku roku 2002 5. &nbsp;leteckému zboru v &nbsp;Oděse podléhal v &nbsp;rámci 138. &nbsp;stíhací divize 161. &nbsp;stíhací pluk v &nbsp;Limansku a &nbsp;642. &nbsp;stíhací pluk v &nbsp;Martinovsku. s &nbsp;65 kusy MiG-29 a &nbsp;třemi MiG-29UB. 14. &nbsp;leteckému sboru ve Lvovu podléhaly v &nbsp;rámci ivanofrankovské 6. &nbsp;stíhací divize 85. &nbsp;stíhací pluk v &nbsp;Starokonstantinovu a &nbsp;114. &nbsp;stíhací pluk v &nbsp;Ivanofrankovsku s &nbsp;81 &nbsp;MiG-29 a &nbsp;11 &nbsp;MiG-29UB. Protivzdušné obraně podléhaly 8. &nbsp;stíhací pluk ve Vasilkovu a &nbsp;62. &nbsp;stíhací pluk v &nbsp;Belbeku se &nbsp;71 MiG-29 a &nbsp;10 &nbsp;MiG-29UB.

Letadla MiG-29 byla nasazena i &nbsp;ukrajinskou armádou během [[válka na východní Ukrajině|války na východě Ukrajiny]] proti tamním separatistům. Dne 7. &nbsp;srpna [[2014]] sestřelili separatisté jeden MiG-29 nad obcí [[Jenakijeve]]. Oba piloti se katapultovali a &nbsp;poté byli zajati.<ref>{{Citace elektronické monografie

Letouny MiG-29 získalo Moldavsko po rozpadu SSSR. Pocházely z &nbsp;84. &nbsp;stíhacího pluku letectva vojenského námořnictva. Pluk měl v &nbsp;době rozpadu Sovětského svazu tři letky se sedmi MiG-29 (Izdelie 9-12), 24 &nbsp;MiG-29 (9-13) a &nbsp;3 &nbsp;MiG-29UB na letišti v &nbsp;Markulesti. V &nbsp;době rozpadu a &nbsp;separatismu se část Moldavska na severovýchod od Dněstru vyhlásila za samostatnou Podněsterskou republiku. V následných bojích po 23. &nbsp;červnu 1992 byl jeden MiG-29 (9-12) sestřelen palbou ze země. V &nbsp;červnu 1994 prodalo Moldavsko do Jemenu 17 &nbsp;strojů MiG-29. Z &nbsp;nich byly do Jemnu dodány jen 3 &nbsp;MiGy-29 (9-13) a &nbsp;1 &nbsp;MiG-29UB. Tato první dodávka se realizovala těsně před boji mezi severní a &nbsp;jižní částí Jemenu, poté byly dodávky přerušeny. Dalších 6 &nbsp;letounů MiG-29 (9-13) bylo před transferem do Jemenu odesláno na generální opravy do běloruského závodu v &nbsp;Baranoviči, odkud se dostaly na místo určení. 21 &nbsp;exemplářů MiG-29 předalo Moldavsko na podzim [[1997]] do USA. Postupně byly v &nbsp;rozebraném stavu odvezeny letouny [[C-17 Globemaster III]] na základnu [[USAF]] Wright Patrson-Patterson.

==== MiG-29 v &nbsp;české armádě ====

[[Soubor:Mikoyan-Gurevich MiG-29A (9-12A), Czechoslovakia - Air Force AN0867368.jpg|náhled|right|Československý MiG-29 v &nbsp;roce 1992 v &nbsp;Anglii]]

Dodávky [[Československo|československých]] letounů MiG-29 započaly 28. &nbsp;dubna [[1989]], kdy v &nbsp;Žatci přistál první MiG-29UB. V &nbsp;druhé polovině června následovalo 8 &nbsp;jednomístných MiG-29 (Izdelie 9-12A) a &nbsp;28. &nbsp;července přiletěl druhý MiG-29UB. Letouny byly zařazeny k &nbsp;1. &nbsp;letce 11. &nbsp;stíhacího leteckého pluku v &nbsp;Žatci. Další čtyři MiGy-29 přiletěly v &nbsp;lednu 1990 a &nbsp;šest kusů v &nbsp;dubnu. Při dělení [[ČSFR]] zůstalo v &nbsp;ČR devět letounů MiG-29 a &nbsp;jeden MiG-29UB. Koncem roku 1992 velení vyřadilo MiG-29 ze systému PVO a &nbsp;stroje byly převeleny ze Žatce k &nbsp;1. &nbsp;slp do Českých Budějovic. [[Česko]] své stroje v červenci 1994 vyřadilo ze služby a &nbsp;začalo jednání o &nbsp;jejich prodeji. V &nbsp;prosinci [[1995]] vyměnilo všech svých 10 MiGů-29 do Polska za 11 [[vrtulník]]ů [[PZL W-3 Sokol|W-3 Sokol]] vybavených pro leteckou záchrannou službu, protože jedinou soupravu na rozsáhlejší opravy získalo při dělení ČSFR Slovensko. Letouny byly do Polska přelétnuty mezi prosincem 1995 a &nbsp;lednem 1996.

[[Soubor:Slovak Air Force Mikoyan-Gurevich MiG-29UB (9-51) Lebeda-1.jpg|thumb|right|Cvičný MiG-29UBS (reg. č. &nbsp;1303)]]

Stíhačky MiG-29 tvoří základ [[Vzdušné síly Slovenské republiky|Vzdušných sil Slovenské republiky]]. V &nbsp;současnosti vlastní slovenské letectvo 21 &nbsp;letadel tohoto typu. Z &nbsp;toho 10 &nbsp;modernizovaných MiGů-29AS a &nbsp;dva modernizované cvičné MiGy-29UBS plus osm nemodernizovaných stíhacích MiGů-29A a &nbsp;jeden cvičný nemodernizovaný MiG-29UB. MiGy-29A a &nbsp;MiG-29UB jsou odstaveny a &nbsp;momentálně se nepoužívají. Modernizace strojů, která byla provedena ve spolupráci s &nbsp;výrobcem letadel i &nbsp;více západními společnostmi byla provedena mezi lety [[2005]] a &nbsp;[[2006]] v &nbsp;leteckých opravnách [[Trenčín]]. Stroje byly vybaveny moderními komunikačními prostředky a &nbsp;systémy kompatibilními s &nbsp;technikou [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Mimo jiné [[avionika]] přešla na anglosaský nemetrický systém. Odhaduje se, že po modernizaci je budou slovenské ozbrojené síly využívat až do roku [[2029]] nebo až [[2040]].<ref>[http://www.mosr.sk/dokumenty/komunike-modernizacialt.pdf http://www.mosr.sk - Základné informácie o &nbsp;modernizácii leteckej techniky OS SR]</ref>12 &nbsp;modernizovaných strojů (10 &nbsp;jednomístných verze AS a &nbsp;2 &nbsp;dvoumístné UBS), které navíc prošly i &nbsp;změnou kamufláže, byly formálně předány armádě [[29. únor|29.&nbsp;únor]]a [[2008]] na [[Letiště Sliač|letišti Sliač]].<ref>[http://www.mosr.sk/index.php?page=11&type=news&id=27&method=main&art=7397 http://www.mosr.sk]</ref>Po pár nadzvukových letech se nová tzv. &nbsp;„digitální kamufláž“ začala na namáhaných místech odlupovat.<ref>[http://www.sme.sk/c/3952872/Lupu-sa-stihacky.html http://www.sme.sk] prístup 30.&nbsp;6. 2008</ref>

* '''MiG-29A''': 7501, 8003, 8605, 9308, 5113, 5515, 5817 (nemodernizované) a &nbsp;3709, 3911 (modernizované na MiG-29AS)

Slovenské stíhačky MiG-29 z &nbsp;Ruska 1. &nbsp;deblokace:

* '''MiG-29A''': 0820, 2022 (nemodernizované) a &nbsp;0619, 0921, 2123 (modernizované na MiG-29AS)

Slovenské stíhačky MiG-29 z &nbsp;Ruska 2. &nbsp;deblokace:

* 6829 a &nbsp;6930 – srážka 6. &nbsp;11. 2002 o &nbsp;20:45 hod.; mjr. &nbsp;Ing. Marián Katuška † (6829)

==== MiG-29 v &nbsp;polské armádě ====

Stíhačky MiG-29 tvoří spolu s &nbsp;letouny [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]] základ polského vojenského letectva. První letouny MiG-29A zakoupilo [[Polsko]] v &nbsp;roce [[1989]]. Dalších 5 &nbsp;letounů bylo dodáno v &nbsp;roce [[1990]]. Celkem tak získalo 10 &nbsp;letounů MiG-29.

V &nbsp;prosinci [[1995]] získalo [[Polsko]] dalších deset MiGů na základě dvoustranné česko-polské vládní dohody, která vytvořila rámec pro předání všech 9 &nbsp;letounů MiG-29A a &nbsp;jednoho dvoumístného MiGu-29UB české vojenského letectva.

V &nbsp;roce [[1999]] byl zařazen do služby první mírně vylepšený letoun MiG-29A, schopný plnit úkoly v &nbsp;rámci integrovaného systému [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Byl vybaven nezbytným identifikačním zařízením vlastní-cizí a &nbsp;příslušným komunikačním zařízením podle standardu [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Koncem září [[2003]] přistálo v &nbsp;Polsku prvních pět z &nbsp;celkem 23 &nbsp;letounů MiG-29G/UB darovaných německou [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]] na základě dvoustranné vládní dohody z &nbsp;roku [[2002]]. Za všechny tyto stíhačky Poláci zaplatili symbolické jedno [[euro]].

Zbývajících 18 &nbsp;letounů bylo předáno během jednoho roku. Polské letectvo také získalo kompletní výzbroj a &nbsp;mnoho náhradních dílů včetně [[motor]]ů. Za ty ovšem už muselo zaplatit 30 &nbsp;miliónů [[americký dolar|USD]].

Bývalé [[Německo|německé]] MiGy už jsou zahrnuty do integrovaného systému protivzdušné obrany [[Severoatlantická aliance|NATO]] a &nbsp;měly by zůstat ve výzbroji polského vojenského letectva až do roku [[2014]]. Vzhledem k &nbsp;vysokému stupni dosažené modernizace se už nepočítá s &nbsp;jejich dalšími úpravami.

První MiGy-29 obdrželo v &nbsp;lednu [[1990]]. Dodávku tvořily 4 &nbsp;kusy MiG-29UB a &nbsp;8 &nbsp;MiG-29 (Izdelie 9-12A). Byly přiděleny 1. &nbsp;letce 15. &nbsp;stíhacího pluk na letišti Ravnec u &nbsp;Burgasu. Do konce roku 1990 bylo dodáno dalších 10 &nbsp;MiG-29 (9-12A). O &nbsp;jeden MiG-29 přišli Bulhaři 29. &nbsp;října [[1994]]. Při havárii zahynul velitel pluku. Po roce 1990 započala reorganizace letectva a &nbsp;MiGy-29 se přesunuly z &nbsp;5. &nbsp;základny stíhacího letectva v &nbsp;Ravnac na letiště Graf Ignatievo. Na začátku roku 2002 měla druhá letka ze 3. &nbsp;základny stíhacího letectva v Graf Ignatievo 17 &nbsp;kusů MiG-29 a &nbsp;4 &nbsp;MiG-29UB.

V &nbsp;říjnu [[1987]] Jugoslávie objednala 14 &nbsp;kusů MiG-29 (Izdelie 9-12A) a &nbsp;2 &nbsp;MiG-29UB a &nbsp;od 15. &nbsp;srpna [[1988]] s &nbsp;nimi vyzbrojila 1. &nbsp;letku 127. &nbsp;stíhacího plukuna 204. &nbsp;letecké základně Batajnica u &nbsp;Bělehradu. Po rozpadu [[federace]] zůstaly MiGy-29 v &nbsp;Srbsku jako základ stíhacího letectva. Jeden sestřelila chorvatská protiletadlová obrana 12. &nbsp;prosince [[1991]] nedaleko Osijeku, další zničily protiletadlové rakety Chorvatů v &nbsp;červnu [[1992]]. Během operace [[NATO]] Allied Force na jaře [[1999]] bylo zničeno několik MiGů-29 ve vzdušných bojích i &nbsp;na zemi. Začátkem roku 2002 stíhací 127. &nbsp;letka v &nbsp;Batajnici provozovala pouze 2-32–3 exempláře MiG-29 a &nbsp;2 &nbsp;MiG-29UB.

Prvních osm kusů MiG-29 přilětělo z &nbsp;Krasnodaru 15. &nbsp;října 1993, dalších osm 26. &nbsp;října a &nbsp;posledních dvanáct 4. &nbsp;listopadu. Všechny letouny obdržel 59. &nbsp;taktický stíhací pluk Szentgyorgy Deszó v &nbsp;Kecskemétu, který se tak stal nejsilnějším a &nbsp;nejmoderněji vybaveným útvarem celého maďarského letectva. 28. &nbsp;července 1998 havaroval při výcviku jeden MiG-29 (červená 17) a &nbsp;pilot zahynul.

První MiGy-29 [[Východní Německo|NDR]] převzala v &nbsp;březnu [[1988]] v &nbsp;počtu 20 &nbsp;MiG-29 a &nbsp;4 &nbsp;MiG-29UB. Byly přiděleny 1. &nbsp;a &nbsp;2. &nbsp;Staffel/Jagdgeschwader 3 Wladimir Komarow na letišti Perschen blízko polské hranice.

Po sloučení obou německých států 3. &nbsp;října 1990 zůstaly MiGy-29 ve výzbroji Německa na různé testy a &nbsp;výcvik. Nad Středozemním mořem v &nbsp;blízkosti Korsiky a &nbsp;[[Sardinie]] nacvičovaly boje jako úvod [[operace Pouštní bouře]]. Německé MiGy-29 byly následně zařazeny do 1. &nbsp;Staffel/Jagdgeschwader &nbsp;73 na letišti Laage u &nbsp;[[Rostock]]u. Během provozu jeden MiG-29 (29+09) 25. &nbsp;května 1996 havaroval v &nbsp;důsledku chyby pilotáže, jedna „Děvětadvacítka“ byla dodána do USA. Začátkem roku 2002 mělo Německo 19 &nbsp;letounů MiG-29 a &nbsp;4 &nbsp;MiG-29UB, které byly všechny modernizovány na standard NATO. 7 &nbsp;strojů poté prošlo další etapou modernizace, která umožnila instalaci podkřídelních přídavných nádrží a &nbsp;týkala se také některých bloků radaru. V &nbsp;roce [[2002]] byla současně podepsána smlouva s &nbsp;Polskem o &nbsp;odprodeji všech 23 &nbsp;MiGů-29 za symbolickou cenu 1€.

Prvních 10 &nbsp;letounů MiG-29 (9-12A) a &nbsp;2 &nbsp;MiG-29UB bylo dodáno v &nbsp;červnu 1989 pro 1. &nbsp;letku 57. &nbsp;stíhacího pluku na letišti Mihail Kogalniceanu. Do konce roku 1989 Rumunsko odebralo další tři MiGy-29, z &nbsp;nichž jeden byl dvojmístný. V &nbsp;roce 1990 došlo na bázi [[Bukurešť]]-Baneasu ke kolizi dvou letounů MiG-29 s &nbsp;následnou smrtí obou pilotů a &nbsp;jednoho člena pozemního personálu. V &nbsp;polovině 90. &nbsp;let došlo ke ztrátě jednoho stroje MiG-29UB a &nbsp;zakoupení čtyř MiGů-29 (Izdelie 9-12) a &nbsp;jednoho MiGu-29UB (9-51) v &nbsp;Rusku. Jeden MiG-29 (9-13) byl dodán z &nbsp;Moldavska. Technologický demonstrátor letounu MiG-29 Sniper byl jako výsledek rumunsko-izraelsko-německé spolupráce představen na ILA v &nbsp;Berlíně v &nbsp;roce [[2000]]. Začátkem roku 2002 měla 1. &nbsp;a 2. &nbsp;letka 57. &nbsp;letecké základny Mihail Kogalniceeanu v &nbsp;provozu 18 &nbsp;letounů MiG-29, z &nbsp;toho tři ve variantě UB.

* Etiopie vs. &nbsp;Eritrea (Eritrea, 1999)

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije„Izdelije 9-12"12“, je letadlo stavěné v &nbsp;několika sériích. Postupně byly na stroji realizované úpravy vyplývající z &nbsp;poznatků z &nbsp;provozu a &nbsp;z &nbsp;vývojových prací. Hlavním rozdílem oproti původním typům bylo použití [[Vystřelovací sedadlo|vystřelovacího]] sedadla K-36DM a &nbsp;s &nbsp;tím související změna krytu kabiny. Zvětšila se i &nbsp;plocha směrových kormidel. Na začátku přechodů křídel přibyly výmetnice klamných cílů BVP-30-26M. Deflektor a &nbsp;větrací štěrbiny v &nbsp;prostoru kanónu byly postupně měněny v &nbsp;průběhu série. V &nbsp;důsledku snížení kvality sériové produkce byly některé součásti trupu vyráběné nejprve z &nbsp;uhlíkových vláken a &nbsp;u &nbsp;dalších sérií nahrazeny kovovými. Měnila se samozřejmě i &nbsp;avionika a &nbsp;v &nbsp;souvislosti s &nbsp;modernizací systémů a &nbsp;u &nbsp;některých exportních verzí byla v &nbsp;avioniky použita součástková základna budoucího uživatele. Stroje pro export do států [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] nesly označení 9-12A, do ostatních zemí 9-12B. Motory [[Klimov RD-33|RD-33]], které ze začátku vykazovaly nedostatečnou životnost, byly postupně vylepšovány a &nbsp;parametry životnosti se zlepšoval\zlepšovaly.

Letadla byla vybavena systémem zaměřování a &nbsp;vedení palby SUV, který sestává z &nbsp;pulsního [[radar|dopplerovského radiolokátoru]] N-019 (S-29 Topaz, exportní označení N-019E Rubín) spojeného s &nbsp;laserovým dálkoměrem a &nbsp;infračerveným zaměřovačem KOLS a &nbsp;přilbovým značkovačem cíle. Palubní počítač zpracovává soubor vstupních dat z &nbsp;těchto přístrojů a &nbsp;průběžně vyhodnocuje a &nbsp;zobrazuje příslušné údaje pro pilota.

Výzbroj tvoří jednohlavňový kanón GS-30-1 (9A4071K) ráže 30 &nbsp;mm se zásobou 150 &nbsp;nábojů. Na šest závěsníků pod křídly je možné zavěsit kombinace PLRS středního doletu [[R-27|R-27R]] ('''"AA„AA-10 Alamo"Alamo“''') s &nbsp;radiolokačním naváděním nebo R-27T s &nbsp;infračerveným naváděním (pouze pro vnitřní závěsníky) a &nbsp;PLRS krátkého doletu [[R-60]] nebo R-60M ('''"AA-8 Aphid"'''), resp. &nbsp;[[R-73]] ('''"AA-11 Archer"'''), obě s &nbsp;infračerveným naváděním. Pro útoky na pozemní cíle mohou letadla nést bomby do hmotnosti 500 &nbsp;kg, napalmové pumy ZB-500, kontejnery submunice KMGU-2, raketnice B-8M, UB-16, UB-32 pro neřízené rakety, protizemní střely S-24B nebo kanónová pouzdra UPK-23, vše do hmotnosti 3000 3&nbsp;000&nbsp;kg. Na vnitřní závěsníky posledních sériových letadel je možné zavěsit přídavné nádrže na 1 &nbsp;150 &nbsp;litrů paliva. Mezi motorové gondoly je možné zavěsit přídavnou nádrž na 1 &nbsp;520 &nbsp;litrů paliva.

Výroba začala v &nbsp;roce [[1982]] v &nbsp;závodě Znamja trud v &nbsp;Moskvě (dnes závod MAPO - Moskevská letecká výrobní asociace).

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-51", je dvoumístná cvičně-bojová varianta MiGu-29, určená ke zdokonalovacím letům. Prototyp této verze poprvé vzlétl [[29. duben|29. &nbsp;dubna]] [[1981]], pilotovaný A. &nbsp;Fedotovem. Tato verze je o &nbsp;100 &nbsp;mm delší než jednomístná verze, sedadlo instruktora je umístěno za původní kabinou pilota a &nbsp;zasahuje do prostoru, kde mají jednomístné stroje umístěny palivové nádrže (proto má dvoumístná verze nižšímenší zásobu paliva). Protože sedačka instruktora jen mírně převyšuje přední sedačku žáka, je na vrcholu jednodílného dozadu odklopujícího se krytu kabiny umístěný sklopný periskop používaný při startu, přistávání a &nbsp;během pojíždění. Obě sedadla jsou typu K-36DM. Instruktor má možnost ze svého prostoru modelovat práci zbraňových systémů včetně radiolokátoru a &nbsp;simulovat některé závady, přední pilotní prostor je prakticky shodný s &nbsp;jednomístným letadlem MiG-29. Z &nbsp;hmotnostních důvodů byl z &nbsp;přístrojového vybavení vypuštěn radiolokátor, přičemž ostatní části systému SUV zůstaly zachovány. Kromě střel [[R-27]] může letadlo nést na šesti závěsnících celé spektrum výzbroje jako jeho jednomístný varianta.

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-14", byl prototyp MiGu-29 vybaveného novou avionikou a &nbsp;zbraňovým systémem umožňujícím nést širší spektrum protizemní výzbroje, včetně posledních verzí protizemních řízených střel. Letadlo poprvé pilotoval [[13. únor|13.&nbsp;únor]]a [[1985]] zkušební pilot T. &nbsp;Aubakirov. Později byl trup přestavěn do podoby letadla MiG-29sS (Izdelije 9-12S).

Konstrukční kanceláří označované jako "Izdelije 9-13", "Izdelije 9-12S, resp. 9-13S" a &nbsp;"Izdelije 9-12SE, resp. 9-13SE", jsou sériově vývojovým variantou jednomístných MiGů-29. Požadavek na umístění většího počtu elektronických modulů Gardenija-1 bylo možné splnit jen zvětšením prostoru za kabinou, čímž vznikl charakteristický hrb mezi kabinou a &nbsp;brzdnými štíty. Na podkřídlové závěsníky nejblíže k trupu je možné již standardně umístit přídavné palivové nádrže po 1 &nbsp;150 &nbsp;litrech paliva. V &nbsp;souvislosti s &nbsp;tím za zvětšila celková nosnost na 4000 4&nbsp;000&nbsp;kg. Sklopná náběžná hrana je pětidílná na rozdíl od čtyřdílné v &nbsp;předchozích variantách. Zabudováním zlepšeného radaru N-019M (RP-29m Topaz) s &nbsp;větším dosahem umožnilo nést a &nbsp;odpalovat rakety R-27ER a R-27ET, které mají oproti původním raketám zvýšený dolet a &nbsp;jsou i &nbsp;mírně větší a &nbsp;také rakety R-77.