Samantha Smithová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m narovnání přesměrování
m typografie a – poukázáno na neplatné hyperlinky
Řádek 73:
}}
 
Když v&nbsp;listopadu 1982 Andropov nahradil [[Leonid Iljič Brežněv|Leonida Brežněva]] na postu generálního tajemníka KSSS, začaly o&nbsp;něm psát západní noviny a &nbsp;magazíny rozsáhlé články s&nbsp;fotografiemi na titulní straně. Většina článků o&nbsp;Andropovovi psala spíše negativně a nahlížela na něj jako na hrozbu stabilitě západního světa.<ref name="sj">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 135:
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – neplatný odkaz !</ref> Když Samantha Smith uviděla zmíněnou titulní stranu, dotázala se své matky: „Když se ho všichni tak bojí, proč mu někdo prostě nenapíše dopis a nezeptá se ho, jestli válku chce nebo ne?“<ref name="pravda" /> Matka jí odpověděla: „Tak proč to neuděláš ty?“<ref name="timecover" /><ref name="pravda" />
 
== Život a mírové aktivity ==
Samantha Smith se narodila 29.&nbsp;června 1972 v&nbsp;malém městečku Houlton ve státě [[Maine]], nacházejícím se nedaleko americko-[[Kanada|kanadské]] hranice, rodičům Jane Reedové a Arthurovi Smithovi. Když Smith na jaře [[1980]] dokončila druhou třídu [[Základní škola|základní školy]], přestěhovala se se svými rodiči do města [[Manchester (Maine)|Manchester]] v&nbsp;Maine, kde ji rodiče přihlásili ke studiu ve škole Manchester Elementary School. Samanthin otec vyučoval [[Literatura|literaturu]] a psaní na University of Maine v &nbsp;[[Augusta (Maine)|Augustě]],<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 173:
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – neplatný odkaz !</ref></blockquote>
 
Samanthin dopis byl posléze publikován i&nbsp;v&nbsp;sovětském stranickém deníku ''[[Pravda (ruské noviny)|Pravda]]'',<ref>{{Citace periodika
Řádek 232:
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – neplatný odkaz !</ref>
</blockquote>
{{Více obrázků
Řádek 342:
}}</ref>
 
Hned na začátku pobytu ve zdejším pionýrském táboře se Samantha rozhodla, že chce být ubytována spolu s&nbsp;ostatními dětmi a &nbsp;odmítla možnost bydlet v&nbsp;samostatném [[apartmá]]. Děti a učitelé, se kterými zde trávila čas, byli pro ulehčení komunikace vybráni tak, aby měli alespoň základní znalosti [[Angličtina|angličtiny]]. Samantha bydlela na pokoji s&nbsp;devíti dalšími dívkami a volný čas trávila plaváním, rozhovory s&nbsp;dětmi a dále se učila ruské národní písně a tance. Našla zde spoustu přátel, k&nbsp;nimž patřila například i&nbsp;Nataša Kaširinová z&nbsp;Leningradu,<ref name="goodbye">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 394:
| url =
| issn =
}}</ref> Dívka si však v&nbsp;tu chvíli neuvědomila, s&nbsp;jak významnou ženou právě hovoří, po krátké stručné konverzaci zavěsila, čehož později litovala.<ref name="teres" /> Ve své knize uvedla, že byla i&nbsp;se svými rodiči velmi mile překvapena přátelskostí všech lidí a &nbsp;spoustou dárků, které pro ně místní vyrobili.<ref name="goodbye" /> Během [[Tisková konference|tiskové konference]] v&nbsp;Moskvě řekla, že jí ruští lidé připadají „stejní jako my“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Krauthammer
| jméno = Charles
Řádek 461:
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – neplatný odkaz !</ref></blockquote>
 
Samanthin návrh na výměnu dětských vyslanců se v&nbsp;několika případech i&nbsp;uskutečnil,<ref>{{Citace monografie
Řádek 582:
}}</ref> Tehdejší [[Prezident Spojených států amerických|americký prezident]] [[Ronald Reagan]] zaslal Samanthině matce taktéž písemnou kondolenci:
 
<blockquote>''„Snad pomůže zmírnit Váš zármutek vědomí, že miliony Američanů, miliony lidí, s&nbsp;Vámi sdílí to těžké břemeno žalu. Tito lidé budou Samanthu velebit a &nbsp;vzpomínat na ni, na její úsměv, na její idealismus a jejího laskavého ducha.“''<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 594:
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – neplatný odkaz !</ref>
</blockquote>
 
Řádek 636:
| místo =
| jazyk = rusky
}} – neplatný odkaz !</ref> Moskevský památník byl roku [[2003]] ukraden zloději [[Barevné kovy|barevných kovů]], téhož roku se jej ovšem povedlo obnovit díky [[Voroněž|voroněžskému]] důchodci Valentinu Vaulinovi, který jej na své náklady a bez vládní podpory znovu vyrobil.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =