Sungská kultura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
m link |
||
Řádek 46:
Divadlo a drama měly v Číně dlouhou tradici a tchangský císař [[Süan-cung]] před polovinou 8. století založil pro hudebníky, tanečníky a herce samostatný ústav, [[Hrušková zahrada|Hruškovou zahradu]]. Nicméně, podle historika Stephen H. Westa, až v období Severní Sung se Kchaj-feng stal prvním uměleckým centrem, ve kterém se scénická umění stala součástí „průmyslu, konglomerátu zahrnujícího divadlo, hazard, prostituci a občerstvení“.<ref name="west 69"/> Nárůst spotřeby obchodníků a učených úředníků „zrychlil růst jak zábavního, tak potravinářského průmyslu“ podle Westa, který zdůrazňuje přímou souvislost mezi těmito dvěma odvětvími vzhledem k jejich těsné blízkosti ve městech.<ref name="west 69 74">West, s. 69 a 74.</ref> Ze zhruba padesáti divadel nacházejících se v zábavních čtvrtích Kchaj-fengu čtyři disponovali hledištěm schopným pojmout několikatisícové publikum, přičemž z množství zákazníků přitahovaným divadly těžily okolní restaurační podniky.<ref name="west 76">West, s. 76.</ref> Návštěvníci divadelních představení pocházeli vesměs z obchodnických vrstev, zatímco vládní úředníci se v restauracích nebo na divadelních představeních ukazovali jen během svátků.<ref name="west 98">West, s. 98.</ref>
V Kchaj-fengu, dramata ve stylu ''[[ca-ťü]]'' využívala lyrické básně stylu ''pej-čchü''.<ref name="west 69"/> Po přesunu hlavního města na jih do [[Chang-čou]] získalo na významu „jižní drama“ (''si-wen'', také ''[[Nan-si (drama)|nan-si]]'' či ''nan-čchü'').<ref>West, s. 69–70.</ref> Obě varianty divadelních her využívaly různé regionální dialekty, různé způsoby přednesu a recitace, své vlastní sady rolí a různé typy hudebních nástrojů pro různé melodie.<ref name="west 70">West, s. 70.</ref> V kchajfengských dramatech dominoval hře jeden zpěvák doprovázen souborem smyčcových a bicích nástrojů.<ref name="west 70"/> V changčouských hrách účinkovalo na jevišti povícero zpěváků v každém aktu, přičemž autoři preferovali smyčcové a dechové nástroje.<ref name="west 70"/>
Barva i střih oděvu herců byla pevně určena.<ref name="gernet 223"/> Podobně jako pouliční prodejci, kteří nosili oblečení určené pro jejich cech, i herecké kostýmy odrážely role, ať už to byl student, mladý muž, mladá žena, úředník, voják, atd.<ref name="west 87"/> Herci zdokonalovali své umění v divadelních školách.<ref name="gernet 223"/> U divadla nacházeli práci i hudebníci, protože hry uváděné na trzích byly často doprovázené hudbou.<ref name="gernet 223"/> Herci na jevišti vždy mluvili klasickou čínštinou; lidová řeč, která napodobovala běžný mluvený jazyk, byla v divadelních představeních používána až v [[říši Jüan]],<ref name="rossabi 162"/> následující po sungském státu. Ačkoli se naučili mluvit erudovaným klasickým jazykem, herecké společnosti běžně získávaly své členy z nejnižších společenských tříd.<ref name="west 72">West, s. 72.</ref> Témata komediálních představení se pohybovala od satir o zkorumpovaných úřednících k legráckám typu „chytání opice v hospodě“.<ref name="west 78 79">West, s. 78–79.</ref><ref name="gernet 224">Gernet, s. 224.</ref> Například jediná hra stylu ''
Překvapivě, herci v divadlech neměli monopol na divadelní zábavu, když dokonce i pouliční prodejci a podomní obchodníci na ulici zpívali oplzlé písně a tloukli na všechno, co mohli najít, když neměli hudební nástroje, jen aby upoutali zákazníky.<ref name="west 83 85">West, s. 83–85</ref> Tato praxe byla tak rozšířené, že o staletí později západní návštěvníci říkali, že se „samotné město se změnilo v hlediště a jeviště a jeho obyvatelé v publikum“. <ref name="west 85">West, s. 85.</ref> Mnoho z písní hraných v divadlech byly skladby, které byly inspirovány zpěvy drobných pouličních prodejců. <ref name="west 91">West, s. 91.</ref> Na nový rok se konaly soutěže, v nichž pouliční prodavači předváděli své nejlepší zpěvy a písně, kterými doprovázeli prodej svého zboží; vítězové byli pozváni předvést své umění císařskému dvoru.<ref name="west 85"/> [[Čou Mi]] uvádí ve své knize ''Wu-lin ťiou-š’'', že tito prodejci, když předvedli své umění císařově choti a konkubínám, byli jimi za své zboží zahrnuti zlatem a perlami, takže „zbohatli za jeden večer“.<ref name="west 87">West, s. 87.</ref> Populární byla i loutková představení, pouliční i ve stálých scénách.<ref name="west 87"/>
| |||