Abrahám: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie
m →‎Abrahám v Bibli: vložen wikipedický odkaz Hagar a Keturu
Řádek 18:
Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna [[Chám|Chama]], syna [[Noe]]ma. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v [[Hebron]]u. Bůh byl po celou dobu s Abramem, dopomohl mu k velkému bohatství a učinil ho význačnou osobností své doby.
 
Manželství se Saraj však bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna [[Izmael]]e, jehož matkou byla služka Saraj jménem [[Hagar]]. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham (otec mnohých národů) a Sára. V 90 letech se Sáře narodil syn [[Izák]], ze kterého vzešel izraelský národ.
 
Známý je především příběh obětování vlastního syna. Když bylo Abrahamovi sto let. Bůh mu poručil, aby ho [[oběť|obětoval]], a Abraham, zcela v důvěře v Boha, šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh tím dal Abrahámovi prožít cennou zkušenost, že spolehnout se na Boha se vyplácí, i když nevidí smysl svého úkolu.
 
Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Ceturu[[Ketura (biblická postava)|Keturu]], která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.
 
[[Raši]] si v souvislosti s Abrahámovým putováním do země obývané Kanaánci pokládá otázku, jak je možné, že na tuto zemi má nárok, a na tuto otázku odpovídá, že země původně byla přidělena [[Šém (biblická postava)|Šémovi]] a jeho potomkům a Kanaánci jakožto [[Chám]]ovi potomci ji pouze dobyli a tedy Abrahám jakožto potomek Šéma na ni tedy má zákonný nárok.<ref>{{Citace elektronického periodika