Manfréd Sicilský: Porovnání verzí

{{Příbuzný|I. manželka|[[Beatrix Savojská (1223-12591223–1259)|Beatrix Savojská ]]}}

'''Manfréd Sicilský''' (''[[italština|italsky]] Manfredi di Sicilia'', [[1231]]<ref name="genmittManfred">[http://www.mittelalter-genealogie.de/mittelalter/koenige/sizilien/manfred_koenig_von_sizilien_+_1266.html www.mittelalter-genealogie.de]</ref>/[[1232]] [[Venosa]]<ref name="fmgManfred">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/SICILY.htm#Manfreddied1266B www.fmg.ac]</ref> -– [[26. únor]]a [[1266]] [[Benevento]]) byl knížetem z Tarenta a [[seznam sicilských králů|sicilským králem]]. Po vstupu na sicilský trůn se mu podařilo na mnoha místech vzkřísit moc [[ghibellini|ghibellinů]] a znepřátelit si tak Svatého otce, který jej exkomunikoval. Stejně jako Fridrich II. udržoval kontakty s [[islám]]em, s mamlúckým sultánem [[Bajbars]]em{{#tag:ref|Měl stejně jako jeho otec také zálibu v orientální nádheře.<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref>|group="pozn."}}<ref name="Úsvit14">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč -– Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=14|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> a poskytl azyl latinskému císaři [[Balduin II. Konstantinopolský|Balduinovi]], kterého pověřil vyjednáváním se svým nepřítelem [[seznam papežů|papežem]] [[Urban IV.|Urbanem IV.]]<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref> Oproti svým předchůdcům, otci a bratrovi Konrádovi, byl přátelsky nakoněn [[templářský řád|řádu templářů]].{{#tag:ref|V březnu 1262 vzal řád pod svou ochranu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Barber | jméno = Malcolm | odkaz na autora = Malcolm Barber | titul = Noví rytíři : dějiny templářského řádu | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 433 | isbn = 80-7203-764-1 | poznámky = Dále jen ''Noví rytíři'' | strany = 267}}</ref>|group="pozn."}}

{{Citát|...Manfred…Manfred, který za své vlády obdařil všechny největší štědrostí, se pro svou duchaplnost ve všech oblastech a pro svou přátelskost vůči každému právem zdál být srovnatelný s Titem, synem Vespassiana.|[[Ricobaldo z Ferrary]]<ref name="Úsvit381">''Úsvit renesance'', str. 381</ref>}}

Roku 1247 se oženil s [[Beatrix Savojská (1223-12591223–1259)|Beatrix]], vdovou po markýzi [[Manfréd III. ze Saluzza|ze Saluzza]]. Z krátce trvajícího manželství se narodila dcera [[Konstancie Sicilská (1302)|Konstancie]].

{{Citát|Císař zemřel v roce 648...648… a nastoupil po něm jeho syn Konrád. Když zemřel i on, trůn připadl jeho bratrovi Manfrédovi. Ti všichni byli nicméně velmi nenáviděni papežem, franským chalífou, a to kvůli své náklonnosti k muslimům...muslimům…|[[Ibn Wásil]]<ref name="Očima242">{{Citace monografie | jméno=Francesco| příjmení=Gabrieli | odkaz na autora = | titul=Křížové výpravy očima arabských kronikářů|vydavatel=Argo | místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=242 | isbn = 978-80-257-0333-5|poznámka=[dále jen Křížové výpravy očima]}}</ref>}}

Papež osiřelému Konradinovi přiznal nárok na království jeruzalémské a vévodství švábské. Sicilské království roku 1255 udělil jako papežské léno [[Edmund z Lancasteru|Edmundovi]], mladšímu synovi anglického krále [[Jindřich III. Plantagenet|Jindřicha III.]]<ref name="VD59">{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-13101250–1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | strany = 59 | poznámka = Dále jen ''Velké dějiny''}}</ref> Anglický král však neměl dostatek prostředků na financování synovy nákladné výpravy za titulem a mimoto měl starosti se svými vlastními vzpurnými šlechtici. Manfréd tak mohl nadále upevňovat své postavení.

{{Citát|...Karel…Karel Anjouský dostal od papeže nabídku, aby se stal králem Obojí Sicílie, a to v mylné naději, že Karel bude stejně dobrý král jako Ludvík.|[[André Maurois]]<ref name="maurois50">{{Citace monografie

{{Citát|Papež a bratr francouzského krále tedy vytáhli proti Manfrédovi, císařovu synovi, střetli se s ním v bitvě, přemohli jeho vojsko...vojsko…|Ibn Wásil<ref name="Očima244">''Křížové výpravy očima'', str. 244</ref>}}

26. února 1266 Karel z Anjou porazil Manfrédovy vojáky v bitvě u Beneventa. Několik dní po boji se ve vítězném táboře objevil muž s oslem vezoucím mrtvého muže a nabízel jej k prodeji jako tělo krále Manfréda. Sicilští zajatci svého panovníka v mrtvém těle skutečně poznali.<ref name="Úsvit222">''Úsvit renesance'',str. 222</ref> Karel nechal exkomunikovaného Manfréda pohřbít na úpatí mostu u Beneventa pod vojáky navršenou hromadou kamení.<ref>[http://www.classicitaliani.it/villani/cronica_08.htm www.classicitaliani.it]</ref> Jeho dědice nechal uvěznit v [[Castel del Monte]]<ref name="Úsvit222">''Úsvit renesance'',str. 222</ref>{{#tag:ref|Nedobrovolnými obyvateli dědova hradu se stali všichni tři Manfrédovi synové a byli zde drženi několik desítek let v okovech. Roku 1299 byli přesunuti na hrad [[Castel dell'Ovo]].<ref name="Úsvit222-223">''Úsvit renesance'',str. 222-223222–223</ref>|group="pozn."}} a manželku Helenu na hradě v [[Nocera Inferiore]].