Mahájána: Porovnání verzí

 

[[Soubor:Vulturepeak1.jpg|150px|thumb|rait|[[Rádžgir|Hora supů]]]]

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

}}</ref> Každá ze [[Mahájánové sútry|súter mahájány]] (podobně hínajána a théraváda) podává místo přednesení, důvod a přítomné osoby. Mahájánu podle tradice učil [[Gautama Buddha]] tak jako mnoho [[Buddha|buddhů]] před ním.

 

Kořen tohoto nového myšlení tkví již ve školách raného buddhismu, které se zmiňují o bódhisattvech, např. sarvastiváda, mahasanghika a sautrantika. Tato poslední škola je považována za počátek pozdější mahájánové školy čittamatra. V té době velikou roli plnila nekanonická literatura, která uváděla nové pojetí, které se později stalo součástí mahájány. Jako důležitá se jeví kniha Mahávastu náležící do školy lokottaravádinů. Tato kniha pojednává o minulých životech Buddhy a hlavně o cestě bódhisattvy, která se stala klíčovou v mahájáně. Další důležitým dílem je Lalitavistára představující dva minulé životy Buddhy až do jeho probuzení a prvního otočení kolem dharmy. Tato patří do tradice sarvastiváda a také představuje spojovací článek mezi raným buddhismem a mahájánou. Postupem času se mahájána rozšířila velice rychle. Zvláště se rozrostl počet buddhů.

 

Přestože sútry mahájány netvořily jeden kánon, jim připisovaný status byl stejný jako v théravádě. Podle názoru historiků je třeba zdroj mahájány hledat v [[hinajána|hínajánových]] školách Mahásanghy, od které se vyvíjí ideál [[bódhisattva|bódhisattvy]], nauka o prázdnotě a nadosobní pojetí, neboli ?nedotíčící? jenom z [[Gautama Buddha|Šakjamúnim]] pojmu [[buddha|buddhy]]. Jistě také v sarvastivádě, kde svoje místo mají nauky o [[Tři káje|Třech kájích]] Texty mahájány hovoří o několika způsobech vzniku zdrojů:

* Některé sútry byly předány mistrům nacházejícím se v stavu vhledu samotným Buddhou učícím v [[Sukhávatí|čistých zemích]].

Od nejdůležitějšího díla [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]] Madhjamika-karika vychází pozdější název školy madhjamika. Jeho hlavním žákem se stal [[Arjadéva]].

 

Velikou roli sehrála filozofie madhjamaky v [[Tibet]]u, kde na konci [[8. století]] působil [[Šántarakšita]] a jeho učeň Kamalašíla. Reprezentovali školu madhjamika-jógačára, když sloučili nauky [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]] s určitými elementy jógačáry. Kamalašíla je také znám disputací s mistry [[čchan]], což se zhodnotilo rozhodnutím o zavedení indického směru nauk [[Dharma|Dharmy]] do [[Tibet]]u. V [[11. století]], které bylo druhým vstupem zavedení nauk [[Dharma|Dharmy]] do [[Tibet]]u, získala význam interpretace madhjamiky podle Čandrakírtiho.

 

[[Soubor:Asanga.JPG|thumb|right|150px|Asanga v diskuzi s [[Maitréja|Maitréjou]]]]

{{Podrobně|Jenom mysl}}

| jméno = Khenpo

| příjmení = Tsultrim Gyamtso

Předání [[Asanga|Asangy]] o „esenci [[Gautama Buddha|Buddhy]]” je velice nápomocné, protože poukazuje na to, jaká má být podstata pravdy. Díky tomu se obě předání velice dobře doplňují a tvoří tak jeden komplexní celek.

Svůj rozvoj v [[Indie|Indii]] [[Čittamatra]] datuje na [[6. století]], kdy byla centrem jejich učení slavná univerzita v [[Nálanda|Nálandě]].

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 159

* 4. škola neexistující mysli

* 5. škola příčinné kombinace

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 409

}}</ref>

Nejdůležitějším jejich reprezentantem byl Zhidun, zakladatel školy jevů, který vyložil novou interpretaci filozofického pojetí li.

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 53

}}</ref> Díky [[Lankávatára sútra|Lankávatára sútře]], Maháparinirvána sútře, a Satjasiddhi vznikly školy;

* 3. [[Nirvána]] – tento název zahrnuje mnichy studující Maháparinirvána sútru.

 

* 5. [[Rinzai šú|Rinzai]], pocházející od velikého mistra linie Yixuana (jap. Rinzai Gigen), druhá, která existuje dodnes (vedle školy [[sótó]]). Tato škola zdůrazňuje praxi [[kóan]]u – formulace ze súter, epizody ze života mistrů, praxe představivosti, nebo dialog mezi mistrem a žákem, který sahá za hranice intelektuálního rozumu. Tato škola se v [[11. století]] rozpadla na:

* 6. Rinzai – Yogi, pocházející od Yangqi Fanghui (jap. Yogi Hoe), důležitější ze dvou podlinií. Z této linie pochází velký mistr [[zen]]u Mumon.

 

Po vládě Song a smíšení ze školou [[Čistá země]] za dynastie Ming čchan v [[Čína|Číně]] zanikl. Místo toho se rozvinul v [[Japonsko|Japonsku]], kde ještě v [[17. století]] vznikla škola Obaku pocházející od čínského mistra Yinyuan Longqi, jap. Ingen Ryuki. Je považována za vedlejší linii školy [[rinzai]] a v dnešní době má pouze jeden klášter a prakticky nemá žádný vliv.<ref>{{Citace monografie

=== Huayan ===

 

 

=== Tiantai ===

 

Díky velkému bohatství [[buddhismus|buddhistických]] [[klášter]]ů a s tím souvisejícímu velkému vlivu došlo v roce [[845]] k jejich pronásledování. Kláštery byly rozpuštěny a [[mnich]]ové a [[mniška|mnišky]] se museli vrátit do světského života. Mezi [[10. století]] a [[13. století]] se [[buddhismus]] začal mísit s [[konfucianismus|konfucianismem]] a [[taoismus|taoismem]].

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 157

{{Podrobně|[[Buddhismus v Japonsku]]}}

[[Buddhismus]] se do [[Japonsko|Japonska]] dostal v roce [[522]] z Koreje. Po počátečním odporu jej uznal císař Yomei [[585]] a za vlády prince Šotoku se stal oficiálním náboženstvím Japonska. Šotoku se stal známým svými komentáři k [[sútra|sútrám]] a založením známého [[klášter]]a ve městě [[Nara]]. V té době bylo do [[Japonsko|Japonska]] pozváno hodně čínských a korejských učitelů a největší popularitu získala škola Sanroh, kterou přinesl Korejec Ekvan v roce [[625]]. Učení této školy bylo studováno z pohledu bodů důležitých k porozumění mahájány představiteli všech dalších škol.

* 1. Kuša – v [[Čína|Číně]] nejprve samostatná, později se stala součásti školy Faxiang.

* 3. Sanron.

* 4. Džódžicu – japonská forma školy Satjasiddhi, součást školy Sanron.

* 5. Ricu – pocházející s čínského Luzang, v roce [[754]] ji přinesl Jianzhen (Gandžin). Zdůrazňuje dodržování pravidel [[vinaja]].

 

[[Soubor:Wakakusa-yakushiji.jpg|thumb|right|150px|[[Jakušidži]]]]

Od poloviny [[10. století]] se začal v [[Japonsko|Japonsku]] rozvíjet amidismus, který se v období Kamakura přetvořil ve dvě školy:

* 2. Džódo-šin, (opravdová škola čisté země) nazývaná také škola Šin, jejím zakladatelem byl Šinran a organizátorem Rennjó. Podobně jako v Džódo je základem této praxe opakování [[mantra|mantry]] [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]]. Vedení školy je dědičné a skládá se ze světských praktikujících. V [[18. století]] se rozpadla na dva směry, Ótani a Hongandži. V dnešní době je nejdůležitější školou [[buddhismus|buddhismu]] v [[Japonsko|Japonsku]].

Od roku [[1191]] se datuje přítomnost tradice [[zen]]. Vedoucí pozici zaujímaly školy [[Sótó]] a [[Rinzai]]. V [[18. století]] vznikla škola [[Ničiren]] (škola slunečního lotosu) se jménem odvozeným od jména svého zakladatele, která své učení opírala o [[Lotosová sútra|Lotosovou sútru]]. [[Ničiren]] propagoval praxi opakování mantry ''Namu mjóho renge-kjó'' vyjadřující poklony Lotosové sútře. Škola [[Ničiren]] zdůrazňuje společensko-politický význam náboženství s charakteristickými nacionálními tendencemi a přáním vybudovat celosvětový pozemský stát [[Buddha|Buddhy]]. Z původní školy se vynořilo plno nových směrů. Jeden z nich, [[Ničiren]] sho shu pocházející od Nikko, uznává Ničirena jako buddhu posledních časů. Škola [[Ničiren]] byla poslední, která vznikla v [[Japonsko|Japonsku]], což souviselo s jejím povznesením na úroveň státního náboženství šintoismu. Určité stopy obnovy [[buddhismus|buddhismu]] jsou viditelné po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], kdy se objevilo mnoho laických stoupenců buddhismu.<ref>{{Citace monografie

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

}}</ref>

 

Druhý a třetí cyklus učení [[Gautama Buddha|Buddhy]] je pojmenován mahájána. Tato učení automaticky obsahují také nauky prvního cyklu neboli [[Čtyři ušlechtilé pravdy|Čtyři pravdy ušlechtilých]] učení [[Hinajána|Hinajány]] a dnes [[Theraváda|Theravády]]. Stoupenci mahájány uznávají filosofický pohled dvou pravd. Nejprve dodržují sliby vlastního osvobození a postupují podobně jako šrávakové. Na tomto základě skládají sliby bódhisattvy neboli dosáhnutí stavu Buddhy pro dobro všech cítících bytostí. Po složení slibů bódhisattvy se je snaží postupně zapojovat do praxe, a to díky dodržování šesti páramit a čtyř přitahujících vlastností.<ref>{{Citace monografie

| titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu

}}</ref>

 

 

=== Ovoce mahájány ===

| titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu

| strany = 41

| poznámka = Výše jen ''Encyklopedie východní moudrosti''

}}

 

=== Související články ===