Klášter svatého Viktora (Paříž): Porovnání verzí

Zakladatelem opatství Svatého Viktora byl [[Vilém z Champeaux]], žák [[Anselm z Laonu|Anselma z Laonu]], který se v roce [[1108]] zřekl veřejného a školního života a odtáhl se do poustevny v lesích pod horou sv. Jenovéfy poblíž Notre-Dame. Zanedlouho se za ním dostavili společníci, s nimiž v roce [[1113]] založil nové [[opatství]]. Dal se svými přáteli i žáky přemluvit, aby se opět vrátil k vyučování, nicméně opatství se nikdy nestalo velkým centrem veřejné výuky a tamější mistři se omezovali na učení svých vlastních členů. Klášter víc odpovídal benediktinskému kontemplativnímu vzoru než augustiniánskému standardu oné doby.

 

 

[[Klášter]] udržoval úzké styky jak s Bernardem a jeho cisterciáky, tak s Anglií. Na mnoha místech ve Francii i Anglii vznikla samostatná opatství, vázaná ke svému mateřskému domu dceřinnou úctou. Čilá korespondence putovala mezi Anglií a Svatým Viktorem i za sporu mezi anglickým králem a Tomášem Becketem, v němž kanovníci ze Svatého Viktora hájili práva canterburskýého arcibiskupa.

Kromě samotných kanovníků opatství existovala skupina teologů, především pařížských mistrů, kteří byli s opatstvím spojeni a byli poznačeni jeho duchovním a intelektuálním dědictvím. K nim patří z těch nejznámějších především biskup z Chartres [[Jan ze Salisbury]] († 1180), [[Petr Comestor]] († 1178), [[Petr Cantor]] († 1197) a canterburský arcibiskup [[Štěpán Langton]] († 1228).

 

 

== Místo Svatého Viktora v dějinách (biblické) teologie ==