Klášter Fountains: Porovnání verzí

'''Klášter Fountains''' ({{vjazyce|en}} ''Fountains Abbey'') se nachází v [[Anglie|anglickém]] hrabství [[NorthSeverní Yorkshire]]; leží, asi 6 kilometrůkm jihozápadně od městečka [[Ripon]] a 40 km severně od [[Leeds]]u, a je součástí [[Studley Royal Park|královského parku Studley]]. Je pojmenován podle mnoha vodních pramenů, které v místě vyvěrají a byly svedeny do soustavy potoků a jezírek. Jde o ruiny jednoho ze dvou nejstarších a největších anglických klášterů řádu [[cisterciácký řád|cisterciáků]]. Klášter je na seznamu [[světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]] a součástí Národního trustu britských památek [[National Trust]].

Opatství bylo založeno 13 mnichy v čele s opatem Richardem z Newminsteru (1100 - 1159), později svatořečeným. Pocházeli z benediktinského kláštera [[St. Mary's Abbey|Panny Marie]] v [[York]]u, a přišli na pozvání tamního arcibiskupa Thurstana z [[Yorku]], který jim daroval své pozemky a poskytl jim základnu ve své rezidenci v [[Ripon]]u. Odtud odešli 27. prosince roku [[1132]], aby si vystavěli provizorní dřevěné stavby. V témže roce byl školenými cisterciáky založen v severní Anglii klášter v [[Rievaulx]], druhý dceřiný klášter nejstaršího francouzského cisterciáckého opatství v [[klášter Clairvaux|Clairvaux]].

ZáklademStředem opatství a největší stavbou je dodnes [[trojlodí|trojlodní]] [[bazilika]] Panny Marie na půdorysu [[latinský kříž|latinského kříže]], s hranolovou věží nad [[transept|příčnou lodí]] a s pravoúhlým [[chór (architektura)|chórem]]. Z jižní strany k ní přiléhá ''cellarium'' (pracovna bratří laiků), dále [[křížová chodba]] s [[rajská zahrada|rajskou zahradou]] a studnou uprostřed, na něž z východu navazuje dvoulodní [[kapitulní síň]], s [[refektář]]em (jídelnou mnichů), v patře býval [[dormitář]] (společná ložnice mnichů). Všechny stavby jsou stavěny z místního [[pískovec|pískovce]], krytiny byly [[břidlice|břidlicové]], podlahy keramické s malovanými motivy pod glazurou.

Kuchyň a ohřívárna bývaly ve 12.-13. století jedinými vytápěnými prostorami. Teprve stavební úpravy z konce 14. století vedly ke zmírnění přísné řehole a k zavedení komfortu bydlení včetně vytápění z dalších ohnišť s komíny a jejich dodnes dochovanými šachtami. Dále směrem k jihovýchodu vede spojovací chodba do nemocnice (''infirmarium''), jež byla pro případ přenosných nemocí izolována od ostatního areálu. Stranou za ní směrem k jihovýchodu je patrová budova opatského domu. Na západní straně při bráně hlavního vstupu jsou dvě samostatná stavení. První byla hlavní fortna se stavením pro hosty (dnes k ní přiléhá parkoviště a novogotický obytný dům z poloviny 19. století). Druhá, rozlohou větší byla samostatná hospodářská jednotka ([[grangie]]), zahrnující obydlí, obilnou sýpku a mlýn. Na jihozápadní straně stojí budova někdejší pekárny, dále je přádelna vlny a s ovčínem a dílny k výrobě vlněnéhovlněné filcu[[plst]]i. Textilie byly mistrovskou prací zdejších laických bratří, dobře se prodávaly na trzích a založily textilní tradici celého hrabství [[Yorkshire]].

Opatství utrpělo za [[Stoletá válka|stoleté války]] a následnou [[mor]]ovou epidemií z let 1349 - 1350, při které zemřela asi třetina mnichů a další trpěli hladem. Po té kolem roku 1400 docházelo k reformě řeholních pravidel a z ní plynoucímu zmírnění řeholní askeze, následovalo i uvolnění morálky, zejména obžerství a alkoholismus, jež se řešilo i na zasedání generální kapituly v [[klášter Citeaux|Citeaux]]. Poslední stavební etapu opatství kolem roku [[1500]] vedl opat Huby, který přistavěl několikapatrovou věž, což řeholní pravidla sv. Bernarda zakazovala.

Poslední mniši opatství opustili v listopadu roku [[1539]], když král [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřich VIII.]] napo protestsporu protis papežipapežem nařídil [[rušení anglických klášterů|zrušení všech anglických klášterů]] a vlastní - [[Anglikánství|anglikánskou]] reformu církve.

Roku 1540 byly stavby prodány a proměněny na hospodářské objekty (hlavně chlévy a stáje). Vystřídali se zde různí vlastníci a správci, z nich nejvýznamnější byl královský úředník Sir John Mallorie, za jehož správy se panství poprvé nazývá ''Studley Royal'', a po roce 1600 Sir Stephen Proctor. Roku 1660 panství získal sňatkem s MarieMarií Malloriovou lord Georg Aislabie (1617 - 1674), který ponechal klášterní komplex v troskách, ale vystavěl si na severní straně pozemků nové sídlo - dvoupatrový zámek, upravil krajinu výsadbou několika stovek stromů, chovánímchovem vysoké zvěře (dodnes zde žije stádo jelenů sika), založením rybníků a jezírek, vysazením ryb a kachen.

Teprve období [[romantismus|romantismu]] a středověkého ''revivalu'' vedlo k novému rozkvětu velkého klášterního panství. Lord William Aislabie (1699 - 1781) po kavalírské cestě do Francie byl inspirován tamními velkolepými úpravami zámeckých areálů. Po dvou manželstvích, úmrtí čtyř dětí a dalších peripetiích panství koupil za 18.000 liber a začal se stavebními proměnami: dal postavit čínský pavilon, kapli devíti oltářů, domek pro bankety (nyní zpustlý), můstky, pergoly, dva kamenné antikizující chrámky Piety a Fámy, altánky a antikizující sochy. Po jeho smrti se střídali další vlastníci. Roku 1946 některé objekty vyhořely a správu spolu s ochranou památek a přírody převzal stát ([[The National Trust]]).

[[Kategorie:RománskéCisterciácké stavbykláštery v Anglii|Klášter Fountains]]

[[Kategorie:Gotické stavby v Anglii|Klášter Fountains]]

[[Kategorie:Zříceniny klášterů|Fountains]]