Expresionismus: Porovnání verzí

'''Expresionismus''' byl ([[Severní Evropa|severo]])evropský, především [[Německo|německý]] umělecký směr. Vznikl jako protiklad [[impresionismus|impresionismu]] a [[Naturalismus (umění)|naturalismu]] tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli [[konvence]]. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k [[Deformace|deformaci]] reality.

 

 

Expresionismus vychází ze stejných základů jako [[fauvismus]], jehož počátky ovlivnil. Zjednodušeně lze říci, že expresionismus se prosadil především v německy mluvících zemích, zatímco [[fauvismus]] byl populární ve [[Francie|Francii]] a zemích, kde převažoval její vliv.

== Historie ==

 

 

Roku [[1905]] vznikla v [[Německo|Německu]] umělecká skupina [[Die Brücke]] (Most), která, přestože neměla vlastní program, měla na expresionismus velký vliv. Tato skupina se rozpadla v r. [[1913]]. S expresionismem je ještě spojena skupina [[Der Blaue Reiter]] (Modrý jezdec), ta byla založena v r. [[1911]] a rozpadla se v r. [[1914]].

 

Je charakteristické zaměřením na vnitřní psychické stavy, projevuje se deformací barev a tvarů. Na toto období mělo značný vliv pravěké a lidové malířství; dětská kresba. Barevné plochy jsou ohraničovány linkou, velmi často používali čisté barvy, nesnažili se o perspektivu. Využíval se protiklad světla a stínu. Počátky expresionismu byly ovlivněny i [[Postimpresionismus|neoimpresionismem]], který expresionismus později zcela zavrhl a vůči němuž se stavěl do protikladu.

 

=== Světoví představitelé ===

=== Světoví hudební skladatelé ===

 

* [[Anton Webern]]

 

=== Čeští hudební skladatelé ===

 

=== Filmové expresionistické hnutí ===

Začátek filmového expresionismu bývá označován premiérou filmu Kabinet doktora Caligariho režiséra Roberta Wieneho. Ona premiéra se uskutečnila v únoru 1920 a kritici ihned prohlásili, že si expresionismus našel cestu do filmu a diskutovali o přínosu tohoto nového vývoje pro filmové umění[1]. A přínos to byl opravdu veliký. Díky expresionismu vzniklo několik snímků, jenž dnes patří do zlatého fondu světové kinematografie a jenž se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na území Německa natočeno.

 

==== Rozkvět (1922) ====

 

Mezi lety 1923 a 1924 se filmaři navrátili k tradiční formě natáčení ve studiových systémech, což se i díky narůstajícím rozpočtům odrazilo v počtu natočených a uvedených filmů. V roce 1923 bylo v německých kinech uvedeno těchto pět filmů: Varovné stíny (Schatten) od Artura Robinsona, Poklad (Der Schatz) klasika Georga Wilhelma Pabsta, Raskolnikov Roberta Wieneho, Lulu (Erdgeist) Leopolda Jessnera a Fritz Wendhausen přispěl svým Kamenným jezdcem (Der steinere Reiter). Rok 1923 znamenal vrchol oblíbenosti expresionistických filmů.

 

Rok 1924 byl hodně poznamenán měnícími se vlivy ve společnosti, zvláště podzim 1924, kdy skončila hyperinflace (viz Úpadek a konec expresionistického hnutí). Tento rok natočil Paul Leni Kabinet voskových figurín (Wachsfigurenkabinett), Fritz Lang režíroval Nibelungy (Die Nibelungen) a vůdčí osobnost expresionistického hnutí Robert Wiene natočil svůj poslední film v tomto stylu Orlakovy ruce (Die Orlac’s Hände).

 

Konec hnutí je označován premiérou filmu Metropolis, která proběhla v lednu 1927. První hřebíček do rakve si však tvůrci a producenti expresionistického filmu začali zatloukat sami. Tím hřebíčkem byly přemrštěné rozpočty, Metropolis budiž důkazem. Filmový expresionismus nejprve vznikl jako alternativa k historickým velkofilmům a ztřeštěným komediím, ale s nečekaně velkým úspěchem prvních filmů a s rostoucím megalomanstvím některých filmařů se rozpočty snímků zvyšovaly a zvyšovaly. Následkem těchto kroků byl zmenšující se počet natočených filmů v expresionistickém stylu, protože od roku 1924 do začátku roku 1927 byly uvedeny pouze čtyři snímky (v roce 1925 to byly Tartuffe F. W. Murnaua a Kronika z Grieshuusu Paula Hartmann, v roce 1926 Faust F. W. Murnaua a roku 1927 byl uveden již zmíněný film Metropolis), kdežto jen v roce 1920 se v kinech promítalo šest snímků.