Hohenzollernové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč
m link, záv. odkazy
Řádek 143:
Hohenzollernové přenesli sídlo z [[Tangermünde]] do [[Berlín]]a v roce [[1486]].
 
Dalším krokem v rozmachu rodové moci byla sekularizace pruských majetků [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]] v roce [[1525]], kterou provedl tehdejší [[Velmistři řádu německých rytířů|řádový velmistr]] [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrecht Braniborský]]. Nově vzniklé [[pruské vévodství]] zdědil v r. [[1618]] právě braniborský [[kurfiřt]] a [[markrabě]]. Od té doby byly [[Prusy knížecí]] spojeny s [[Braniborské markrabství|Braniborským markrabstvím]], v jeden stát ([[Braniborsko-Prusko]]) se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal [[Berlín]]. Na rozdíl od západní části nového státu (Braniborska) východní část (Prusko) nebyla součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské národa německého]].
 
* [[Fridrich I. Braniborský|Fridrich I.]] - ([[1415]]–[[1440]]), od r. [[1426]] byl markrabětem jeho syn Jan, kurfiřtem však zůstal do smrti
Řádek 194:
{{Podrobně|Pruské vévodství|Prusko}}
 
Dalším krokem v rozmachu rodové moci Hohenzollernů byla sekularizace pruských majetků [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]] v roce [[1525]], kterou provedl tehdejší [[Velmistři řádu německých rytířů|řádový velmistr]] [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrecht Braniborský]] z Ansbašské linie, který přijal roku [[1525]] luteránskou reformaci a posléze se stal prvním pruským vévodou (knížetem) jako Albrecht I. [[Pruské vévodství]] se stalo polským [[léno|lénem]]. Když v roce [[1618]] zemřel jeho syn Albrecht Fridrich bez mužských dědiců, zdědil pruské vévodství braniborský kurfiřt. Od té doby byly [[Prusy knížecí]] spojeny s [[Braniborské markrabství|Braniborským markrabstvím]], kde vládli rovněž Hohenzollernové, v jeden stát ([[Braniborsko-Prusko]]) se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal [[Berlín]]. „Velký [[kurfiřt]]“ [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridrich Vilém]] ([[1640]]–[[1688]]) dosáhl zrušení vazalských závazků a [[19. září]] [[1657]] [[Velavská smlouva|velavskou smlouvou]] i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno [[3. květen|3. května]] [[1660]] [[Olivský mír|olivským mírem]] i ostatními mocnostmi. Na rozdíl od západní části nového státu (Braniborska) se východní část (Prusko) nestala součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské národa německého]].
 
* [[Albrecht BraniborskýBraniborsko-Ansbašský|Albrecht I.]] - ([[1525]]–[[1568]])
* [[Albrecht Fridrich Pruský|Albrecht II. Fridrich]] - ([[1568]]–[[1618]]), co-dědic,zemřel bez mužských dědiců, vévodství připadlo braniborskému kurfiřtu.
* [[Jan Zikmund Braniborský]] - ([[1608]]–[[1619]]), regent
Řádek 244:
 
==== králové Pruska ====
 
V letech [[1772]]–[[1795]] se Prusko zúčastnilo trojího [[dělení Polska]] a získalo tak rozsáhlá území na východě, mezi nimiž měly pro Prusko největší význam právě tzv. [[Prusy Královské]] (pozdější Západní Prusko). Tehdejší „král v Prusku“ [[Fridrich II. Pruský|Fridrich II. ''Veliký'']] se tedy již mohl titulovat jako „král Pruský“ (něm. ''König von Preußen'').
 
Řádek 280 ⟶ 279:
 
=== Hlava dynastie Hohenzollernů po r. 1918 ===
 
Hlava dynastie Hohenzollernů je a až do vyhynutí této linie bude z mladší franské linie. Hlava dynastie je zároveň německým císařem a pruským králem, i když po roce [[1918]] pouze titulárním. Po [[Německá revoluce|listopadové revoluci v Německu]] odešel císař [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] do nizozemského exilu, kde jako hlava dynastie dožil. Když v roce [[1941]] zemřel, stal se hlavou dynastie jeho syn, poslední německý korunní princ [[Fridrich Vilém Pruský|Fridrich Vilém]]. [[Fridrich Vilém Pruský|Fridrich Vilém]] však zemřel jen o 10 let později v roce [[1951]] hlavou dynastie se stal jeho syn a vnuk Viléma II. princ [[Ludvík Ferdinand Pruský (1907)|Ludvík Ferdinand]]. Současnou hlavou dynastie je jeho syn a pravnuk posledního německého císaře [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]], princ [[Jiří Fridrich Pruský|Jiří Fridrich]].<ref>[http://www.heraldica.org/topics/royalty/hohenzollern_case.htm Následnictví německého trůnu]</ref>
 
Řádek 298 ⟶ 296:
 
== Švábská větev ==
 
Švábská (starší) větev vládla na panstvích [[Hechingen]], [[Sigmaringen]] a [[Haigerloch]]. Tím na rozdíl od franské větve patřila spíš k nevýznamným říšským rodům a kromě [[Hohenzollernsko|Hohenzollernska]] nerozšířila svou moc dále. Zakladatelem švábské linie se stal [[Fridrich II. Norimberský]], jenž obdržel hrabství [[Zollern]] a purkrabství Norimberské v roce [[1200]] po otci, čímž se stal zakladatelem švábské větve rodu, purkrabství Norimberské však v roce [[1218]] daroval staršímu bratrovi [[Konrád III. Norimberský|Konrádovi III.]], jenž se stal zakladatelem franské linie rodu. Švábská větev na rozdíl od franské zůstala [[katolictví|katolická]]. V získávání území také na rozdíl od franské větve nebyla příliš úspěšná, kromě obsazení trůnu [[Rumunsko|Rumunska]].
 
Řádek 430 ⟶ 427:
 
==== Spory o následnictví ====
 
Protože poslední panující rumunský král [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] nemá žádného syna a již zřejmě mít nebude, vyvstávají spory o následnictví na rumunský trůn. Podle rumunské ústavy z roku [[1924]] je nástupnictví na rumunský trůn určeno tzv. [[salický zákon|salickým zákonem]], jenž odpírá ženám právo na trůn.<ref>[http://legislatie.resurse-pentru-democratie.org/const_1923.php Rumunská demokratická ústava z roku 1924]</ref> Jelikož však nemá král [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] žádné bratry ani mužské členy linie, stal se podle salického zákona '''možným následníkem''' na rumunský trůn kníže [[Fridrich Vilém Hohenzollernský]]. Spory o následnictví jsou však problematické kvůli tomu, že král Michal I. zavedl v roce [[2007]] „rodový zákon“, jenž mění následnictví na trůn na mužskou [[primogenitura|primogenituru]] s tím, že ženy mohou nastoupit na trůn, pokud vládnoucí král nemá mužské dědice<ref>[http://www.romanialibera.ro/a115044/o-constitutie-dinastica.html Dynastická konstituce]</ref>. Tento rodový zákon však není všemi uznáván jako platný, protože zákon o nástupnictví může změnit jen rumunský parlament a ne [[Michal I. Rumunský|král v exilu]], celou situaci pochopitelně komplikuje fakt že [[Rumunsko]] je republikou.<ref>[http://www.jurnalul.ro/stire-special/regele-si-margareta-de-a-ziua-republicii-mihai-si-a-desemnat-succesoarea-112922.html Králův dekret o následnictví]</ref><ref>[http://www.familiaregala.ro/?lng=&id2=010301 Tituly a následnictví Rumunské královské rodiny]</ref>
 
Řádek 451 ⟶ 447:
<references />
 
=== Související článkyLiteratura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Hohenzollernové v evropské politice 16. století : mezi Ansbachem, Krnovem a Královcem (1523-1603) | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 234 | isbn = 80-7106-782-2}}
* CLARK, Christopher. ''Iron Kingdom. The Rise and Downfall of Prussia, 1600–1947.'' Allen Lane, London
* {{Citace monografie | příjmení = Haffner | jméno = Sebastian | odkaz na autora = | titul = Německá revoluce 1918-1919 | vydavatel = Books ; Bonus A | místo = Brno | rok = 1998 | počet stran = 222 | isbn = 80-7242-019-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Müller | jméno = Helmut | příjmení2 = Krieger | jméno2 = Karl Friedrich | příjmení3 = Vollrath | jméno3 = Hanna | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Německa | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2004 | vydání = 2. dopl | počet stran = 609 | isbn = 80-7106-712-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schoeps | jméno = Hans-Joachim | odkaz na autora = | titul = Dějiny Pruska | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 410 | isbn = 80-86379-59-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Stellner | jméno = František | odkaz na autora = František Stellner | titul = Fridrich Veliký. Cesta Pruska k velmocenskému postavení | vydavatel = Panevropa | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 552 | isbn = 80-85846-10-1}}
* Válka a evropské královské rody - Anthony Devere-Summers, vyšlo 1998, ISBN 80-7217-074-0
* Monarchie moderní Evropy: lexikon panovnických rodů - Isabelle Bricard, 1. vydaní, Knižní klub, 2002 ISBN 80-7243-143-9, v referencích
* Didaktická kronika rodu Hohenzollernů - Ján Lenčo, nakladatelství Onyx, vyšlo v roce 1963
* Německé císařství - Hans Ulrich Wehler, 1985
* Historie Německa od roku 1800 - Mary Fulbrook, 1997
* Historie moderního Německa od roku 1815
 
=== Související články ===
{| cellspacin=0 cellpadding=0 width=80%
|- valign=top
Řádek 484 ⟶ 493:
* [[Řád Karla I. Rumunského]]
|}
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Hohenzollernové v evropské politice 16. století : mezi Ansbachem, Krnovem a Královcem (1523-1603) | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 234 | isbn = 80-7106-782-2}}
* CLARK, Christopher. ''Iron Kingdom. The Rise and Downfall of Prussia, 1600–1947.'' Allen Lane, London
* {{Citace monografie | příjmení = Haffner | jméno = Sebastian | odkaz na autora = | titul = Německá revoluce 1918-1919 | vydavatel = Books ; Bonus A | místo = Brno | rok = 1998 | počet stran = 222 | isbn = 80-7242-019-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Müller | jméno = Helmut | příjmení2 = Krieger | jméno2 = Karl Friedrich | příjmení3 = Vollrath | jméno3 = Hanna | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Německa | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2004 | vydání = 2. dopl | počet stran = 609 | isbn = 80-7106-712-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schoeps | jméno = Hans-Joachim | odkaz na autora = | titul = Dějiny Pruska | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 410 | isbn = 80-86379-59-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Stellner | jméno = František | odkaz na autora = František Stellner | titul = Fridrich Veliký. Cesta Pruska k velmocenskému postavení | vydavatel = Panevropa | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 552 | isbn = 80-85846-10-1}}
* Válka a evropské královské rody - Anthony Devere-Summers, vyšlo 1998, ISBN 80-7217-074-0
* Monarchie moderní Evropy: lexikon panovnických rodů - Isabelle Bricard, 1. vydaní, Knižní klub, 2002 ISBN 80-7243-143-9, v referencích
* Didaktická kronika rodu Hohenzollernů - Ján Lenčo, nakladatelství Onyx, vyšlo v roce 1963
* Německé císařství - Hans Ulrich Wehler, 1985
* Historie Německa od roku 1800 - Mary Fulbrook, 1997
* Historie moderního Německa od roku 1815
 
=== Externí odkazy ===
 
{{Commonscat}}
* {{de}} [http://www.preussen.de/de/heute.html Stránky rodu Hohenzollernů]