Narodil se a vyrůstal v Paříži, po neradostném dětství se nechal okouzlit tehdy stále ještě poměrně novým uměním – [[kinematografie|kinematografií]].
Začínal jako filmový kritik koncem [[1920-19291920–1929|20. let]] a později se režisérské řemeslo učil jako asistent několika režisérů (mj. [[René Clair|René Claira]]). Během [[1930-19391930–1939|30. let]] již natáčel vlastní tvorbu, nejprve krátké filmy a později i dlouhometrážní. Do poloviny této dekády se datuje počátek jeho plodné spolupráce se slavným [[básník]]em [[Jacques Prévert|Jacquesem Prévertem]] (autor scénářů). Z jejich společné dílny vzešly Carného nejlepší a nejslavnější filmy ''Nábřeží mlh'' (''Le Quai des brumes'', [[1938]]) s [[Jean Gabin|Jeanem Gabinem]] a ''Děti ráje'' (''Les enfants du paradis'', [[1945]]) s Jean-Louisem Barraultem a Pierrem Brasseurem, který měl premiéru krátce po osvobození Francie od nacistické okupace. Po válce spolupracoval s dalšími slavnými herci (mj. [[Gérard Philipe|Gérardem Philipem]]). Od [[1950-19591950–1959|50. let]] umělecká úroveň jeho filmů poněkud klesala, jeho poetiku navíc odmítli tvůrci nastupující [[Francouzská_nová_vlna|Nové vlny]].
Zemřel v úctyhodném věku 90 let v Clamartu na okraji Paříže, pochován je na [[Hřbitov Saint-Vincent|hřbitově Saint Vincent]] na [[Montmartre|Montmartru]].
