Sixtus II.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění v infoboxu |
m Link fix |
||
Řádek 120:
Sixtovi II. se podařilo urovnat spory s východní a africkou církví rozdmýchané jeho předchůdcem [[Štěpán I. (papež)|sv. Štěpánem]] kvůli otázce nutnosti nového křtu u odpadlíků, znovu přijímaných do církve.
V době papežské vlády Sixta II. začalo další pronásledování křesťanů. Císař [[Valerianus]] v roce [[257]] nařídil odchod křesťanských [[biskup]]ů a [[kněz|kněží]] do vyhnanství. O rok později ([[258]]) vydal druhý [[edikt]], podle kterého všichni ti, kteří neuposlechli, budou zabiti a jejich majetek a majetek církve propadne státu. Valerianus si od toho sliboval nejen vymýcení křesťanství, ale i finanční příspěvek na válku proti [[Peršané|Peršanům]]. Sixtus II. se stal jednou z prvních obětí této persekuce. Ukrýval se sice na méně známém menším pohřebišti naproti Kalixtovým [[Římské katakomby|katakombám]], byl však přesto [[5. srpen|5. srpna]] [[258]] zajat a hned druhý den ([[6. srpen|6. srpna]]) sťat. Spolu s ním byli popraveni i jáhnové ''Felicissimus'' a ''Agapit'' a podjáhnové ''Januar'', ''Magnus'', ''Vincenc'' a ''Štěpán''.
Sixtovy ostatky byly nejprve pohřbeny v papežské kryptě Kalixtových katakomb. V [[6. století]] byly přeneseny do kaple na hřbitově sv. Praetextata, která byla po něm pojmenována.
Památku svatého Sixta II. a jeho šesti druhů si podle posledního vydání [[Martirologio Romano]] ([[2001]]) [[katolická církev]] připomíná [[7. srpen|7. srpna]], dříve se slavila 6. srpna.
== Literatura ==
| |||