Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Historie: uvozovky
Řádek 18:
* Poskytuje odbornou a expertní podporu MŽP v mezinárodních agendách včetně zastupování státu před Evropskou komisí
 
Vykonává státní správu na území 24 chráněných krajinných oblastí, 213 národních přírodních rezervací a národních přírodních památek a 537 přírodních rezervací a památek přímo v CHKO. Tato území pokrývají téměř 11 000 km2km², tedy necelých 14 % rozlohy státu. AOPK ČR je nejen spravuje, ale také o ně pečuje – hodnotí jejich stav, zajišťuje management a přípravu plánů péče.
 
Aktivně se podílí na péči o krajinu – jak administrací financí, které na ni přispívají, tak přímo v praxi. Zejména prostřednictvím Programu péče o krajinu a programu Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny podporuje zejména výsadbu rozptýlené zeleně v krajině, protierozní opatření, revitalizaci toků, obnovu mokřadů, péči o cenné nelesní lokality, zlepšování druhové a prostorové skladby lesa či vhodné zpřístupňování přírodních lokalit návštěvníkům.
 
Připravuje záchranné programy ohrožených druhů rostlin a živočichů. V roce 2011 běží deset programů – pro matiznu bahenní, rdest dlouholistý, hvozdík písečný český, hořec jarní, hořeček mnohotvarý český, perlorodku říční, hnědáska osikového, sysla obecného, užovku stromovou, vydru říční.
hořec jarní, hořeček mnohotvarý český, perlorodku říční, hnědáska osikového, sysla obecného, užovku stromovou, vydru říční.
 
Je tuzemským odborným garantem evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Tu v České republice tvoří 41 ptačích oblastí a 1087 evropsky významných lokalit. AOPK ČR zajišťuje evidenci a sledování jejich stavu, na expertní úrovni zastupuje stát u Evropské komise.
Řádek 34 ⟶ 33:
 
Má ústředí se sídlem v Praze a 30 regionálních pracovišť (24 správ CHKO a 6 středisek AOPK ČR).
 
== Historie ==
Do roku 1989 byla [[státní ochrana přírody]] zajišťována krajskými středisky památkové péče a ochrany přírody při krajských národních výborech a funkčně nenavazujícím Státním ústavem ochrany přírody. Tyto odborné instituce měly poradně-odbornou funkci pro orgány státní správy. Na počátku devadesátých let došlo ke vzniku jednoho Českého ústavu ochrany přírody. Při přijetí Zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) se úředníkům MŽP nepodařilo prosadit zastřešující organizaci pro správy chráněných krajinných oblastí i národních parků nově obdařených silnými výkonnými pravomocemi. MŽP však tuto myšlenku neopustilo a v polovině devadesátých let se mu podařilo zřídit centrální Správu chráněných krajinných oblastí ČR. Původně tedy mělo jít o jakýsi orgán centrálně zastřešující existující CHKO. Od té doby existovaly Agentura ochrany přírody a krajiny a Správa CHKO ČR resp. Správa ochrany přírody vedle sebe až do roku 2006. Další krok tohoto centralizačního procesu se podařilo uskutečnit v roce 2006. Prvního ledna 2006 vešlo v platnost opatření Ministerstva životního prostředí o změně zřizovací listiny Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), kterým se převádí veškerá práva a povinnosti Správy ochrany přírody (SOP) na AOPK ČR. Sloučení obou organizací mělo podle zdůvodnění přinést „zefektivnění práce, zkvalitnění metodického vedení pracovníků a zlepšení spolupráce v regionech.“ Po sloučení organizací došlo k vyčlenění nové příspěvkové organizace Správa jeskyní. Je patrná úporná snaha MŽP přidělit instituci legislativně nějakou činnost. To se daří se střídavými úspěchy. AOPK (díky nevůli zákonodárců) tak stále pouze prostřednictvím správ CHKO zajišťuje výkon speciální státní správy v ochraně přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí se dlouhodobě (naposledy v roce 2009 při novelizaci zákona 114/92 Sb.) snaží dosáhnout aby AOPK získala postavení správního úřadu. Tyto snahy jsou maskovány v úřednickém [[newspeak]]u jako součást „zjednodušení a zpřehlednění systému kompetencí v ochraně přírody a krajiny“. Tento záměr se opět nepodařilo naplnit, protože návrh na zřízení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky jako správního úřadu Senát odmítl.