'''Stanisław Motyka''' (* [[6. květen]] [[1906]] - † [[7. červenec]] [[1941]]) byl [[Polsko|polský]] horolezec, horský vůdce, lyžař a instruktor lezení.
==Životopis==
Rodák ze [[Zakopane|Zakopaného]], nejvíce však lezl na slovenské straně [[Vysoké Tatry|Tater]]. Jeho častými spolulezci byli např. [[Štefan Zamkovský]] a [[Zoltán Brüll]]. Pomáhal tak zvedat sportovní úroveň slovenského meziválečného horolezectví, navíc dělal instruktora na horolezeckých kurzech. Byl skvělý lyžař (i skokan), dostal se až na zimní [[olympiádaZimní olympijské hry 1928|zimní olympiádu]]vve [[St.Svatém Moritz|SanktMořici Mořici1928]] 1928, ale po skialpinistickém úrazu plně přesedlal na horolezectví.
Od r. 1937 si vydělával jako horský vůdce. V r. 1939 se stal ředitelem Školy turistiky a taternictva (alpinismu v Tatrách) na Hale GasienicowejGasienicowé a po vypuknutí války se zapojil do odboje. Jako špičkový znalec hor převáděl uprchlíky z okupovaného Polska. Když mu [[Gestapo]] přišlo na stopu, utekl i sám. Krátce se skrýval na chatě u Zamkovského, pak prý na Erice pod KojšovskáKojšovskou hoľouhoľí a nakonec se dostal do Maďarska. Stal se státním trenérem maďarských lyžařelyžařů. Za nejasných okolností se utopil při koupání v Dunaji přiu [[Szentendre]].
== Lezecké výkony ==
Nejprve zopakoval téměř všechny známé nejtěžší výstupy v Tatrách té doby a od r. 1931 již začal utvářet prvovýstupy. Udělal jich přes 70, např. J stěna ZamarlejZamarlé turnéTurní, SV stěna [[Zlobivá (Vysoké Tatry)|Zlobivé]], J stěna Malého [[Ľadový štít|Ľadového štítu]], J stěna [[Široká veža|Široké věže]], J stěna Malého [[Kolový štít|Kolového štítu]] (VI-, tehdy považována za nejtěžší cestu v Tatrách), JZ stěna [[Východný Železný štít|Východního Železného štítu]], J stěna [[Čierny štít|ČernéhoČierného štítu]], JZ pilíř [[Pyšný štít|Pyšného štítu]], JZ stěna [[Ganek|Ganku]] a Z stěna [[Lomnický štít|Lomnického štítu]]. Jeho prvovýstupy se vyznačují "klasickou čistotou linií" (Dieška) a jsou dodnes oblíbené i kvůli pevné skále.
