Lyžování: Porovnání verzí

'''Lyžování''' je zimní [[sport]] spočívající v pohybu člověka vlastní silou po [[sníh|sněhu]] pomocí [[lyže|lyží]], páru dlouhých úzkých desek (původně [[dřevo|dřevěných]], dnes častěji z [[kompozit]]níchKompozitní materiál|kompozitních materiálů]]) připojených k [[lyžařské boty|botám]] pomocí [[lyžařské vázání|lyžařského vázání]]. Jako alternativa k lyžím se dnes používá také [[snowboard]], jediná širší deska, ke které jsou připevněny obě nohy.

O sněžnicích se zmiňuje řecký autor Xenofón, který píše o Arménech, kteří vybavovali sněžnicemi i koně. Také Strabó udává, že kavkazské národy používají sandály s kruhovitou podešví a pomalované dřevěné desky pro ulehčení pohybu ve sněhu. Alanové, příslušníci jiného kavkazského národa, prošlapávali sněžnicemi cestu byzantskému vojsku, které roku 710 táhlo přes Kavkaz .<ref name="Lidé a hry">Olivová, V. ''Lidé a hry''. Praha: Olympia, 1989. 27-076-79.</ref>.

O. Magnus sepsal Dějiny severských národů (1555) ve vyhnanství z církevních důvodů, a to paradoxně v Římě. Tento spis byl prvním kvalitním seznámením Evropanů s dějinami a životem severských národů. Text knihy je doplněn i množstvím dřevorytů. Ač toto období pokládáme z hlediska lyžování za předsportovní <ref name="Dějiny lyžování">Chovanec, F. ''Dějiny lyžování''. Praha: SNP, 1989.</ref><ref name="Histoire">Oddo, Q. ''Le ski -– l'histoire et technique''. Paris: Edition Atlas, 1977.</ref> O. Magnus již dokládá závody a soutěže v lyžování mezi lidem i králi – např. Olaf Tryggveson a Henning Aslaksen.

Velká pozornost byla věnována vojenským lyžařským oddílům v Norsku, a to již od 16. stol. Povinný lyžařský výcvik v norské armádě se datuje od 18. stol <ref name="Lidé a hry"/><ref name="Učíme lyžovat v lyžařských školách">Štrobl, K., Bedřich, L., Štancl, P.''Učíme lyžovat v lyžařských školách.''Praha: Český svaz lyžařských škol, 1999.</ref> Součástí výcviku byly i závody ve sjezdu, běhu na lyžích, skocích z můstku a střelbě za jízdy. Od začátku 19. stol. však vojenské závody upadají. Nahrazují je lyžařské soutěže, které se objevují od poloviny 19. stol. v údolí Telemark. Telemarské soutěže v lyžování se konaly jako lidové slavnosti, ke kterým se postupně sjíždělo více a více lidí, až vyrostly do významných událostí jižního Norska. Proto můžeme lyžování v Telemarku pokládat za počátek moderního lyžování.

Pozdější školy přinášely další techniky. Do 60. let to byly školy rotační techniky, které překonala rakouská škola protirotací. Hlavní výtkou rotační technice byla její nevhodnost pro krátké napojované oblouky.Technika se dále vyvíjí od protirotační k technice rozdílné práce dolních končetin a od oblouků s využitím zahranění a odrazu z hran k obloukům s plynulou změnou hranění .<ref name="Základní lyžování">Čepelák, V. ''Základní lyžování''. Praha: SNP, 1972.</ref>.

Do tohoto vývoje důrazně promluvil i snowboard, zvláště po vykrojení bočních hran, na kterém méně trénovaní jezdci předváděli náklony superhvězd alpského lyžování, a to téměř bez smýkání. Touto dobou jsou již na trhu vykrojené lyže (Elan Parabolic a od roku 1991 i Kneissl Ergo) a v devadesátých letech se prosazují v závodech veteránů a dorostu. Ve světovém poháru se carvingové lyže nejprve používaly v obřím slalomu žen. Mužská špička přijímala carvingové lyže velmi opatrně. Ještě na začátku sezóny 1999/2000, kdy celé startovní pole žen startovalo na carvingových lyžích, se muži ve slalomu i obřím slalomu přikláněli k méně krojeným modelům. V průběhu sezóny však i muži přešli na carvingové lyže: v Madoně vyhrál F. Ch. Jagge na 176cm dlouhých slalomkách, přitom nedlouho předtím v Bavaer Creeku byl dvacátý. V lednu v Chamonix (Angelo Weiss – 170cm Dynastar) bodovaly race-carvery, stejně jako v Kitzbüelu (Mario Matt – 176cm [[Salomon]]y, které byly o 12cm kratší, než jeho postava).<ref name="jméno">...</ref>(15)

Počátky lyžování v českých zemích nám jsou, na rozdíl od Skandinávie, dobře známy z písemných pramenů. Roku 1887 zakládá [[Josef Rössler]]-Ořovský]] první lyžařský kroužek při bruslařském spolku v Praze (pozdější Český Ski klub). J. R. Ořovský je velkou postavou českých a československých sportovních počátků. Nejenže má „na svědomí“ první dva páry ski, jak čeština nazývala lyže ještě za první republiky, ale i první kajak, klubový sport importovaný z Anglie (fotbal, tenis) a jachting. J. R. Ořovský byl také dlouholetým funkcionářem Českého olympijského výboru.

Na Slovensku bylo lyžování podstatně méně rozšířené, ale díky doktoru Michalu Guhrovi se dostala nová lilienfieldská škola Matiase Zdarského do Tater dříve než do Čech. Ten, poté, co přišel na nevýhodnost norských lyží (vlastnil pár lyží dlouhý 235cm) pro strmé svahy, nechal přivézt lyže z Alp od M. Zdarského spolu s vylepšeným vázáním a Knihu o lyžování.

Od sedmdesátých let se vyvíjí Česká škola lyžování, která je jedna z nejlepších a podle práce E. Rejfířové je k roku 2001 nejvhodnější pro výuku na carvingových lyžích.<ref name="jméno">...</ref>(24)

K absolutní špičce patří lyžařské destinace Severní Ameriky. Úroveň služeb a stav sjezdovek jsou nejlepší v USA. Mezi špičku patří [[Aspen Ski Resort]], [[Mammoth Mountain Ski Area]] nebo [[Sun Valley Resort]]. V Kanadě je úroveň služeb velmi podobná, ale sjezdovky jsou poněkud méně obsazené a je zde volnější prostor. Známé lyžařské oblasti najdete především v pohoří [[Skalnaté hory|Rocky Mountains]], v Ontariu a Quebecu. Mezi špičkové resorty patří [[Banff Ski Resort]], [[Apex Mountain Ski Resort]] nebo [[Whistler Blackcomb Ski Resort]].

Velmi kvalitní jsou ski areály v Evropě. Díky značnému zájmu o zimní sporty jsou investice do rozvoje lyžařské infrastruktury poměrně vysoké. Nejkvalitnější lyžařské střediska se nacházejí v Alpách. Ve francouzské části Alp například lyžařské oblasti [[L'Alpe-d'Huez|Alpe d'Huez]], [[Les Trois Vallées]], [[Portes du Soleil]], ve Švýcarsku [[Davos]], [[Interlaken]] nebo [[Zermatt]], známá je německá oblast [[Oberammergau ski area]] nebo pohoří [[Allgäu ski area]], v Itálii především oblast [[Dolomiti Superski]]. Alpskou lyžařskou velmocí je Rakousko a jeho [[Zillertal Arena]], [[Kaprun]] a mnoho dalších resortů v jednotlivých údolích. Poněkud opomíjené je Slovinsko, kde jsou lyžařská střediska [[Kranjska Gora]], [[Maribor]] a [[Krvavec]].

Lyžařské aktivity v regionu se soustřeďují do resortů v Austrálii a na Novém Zélandu. Nejznámější astralská střediska jsou [[Thredbo Ski Resort]], [[Charlotte Pass]] a [[Perisher Blue]], na Novém Zélandu pak resorty v okolí města [[Methven]], hora [[Ruapehu|Mount Ruapehu]] a okolí města [[Queenstown (Nový Zéland)|Queenstown]].