Lyžování: Porovnání verzí

Odebráno 12 bajtů ,  před 6 lety
m
WPCleaner v1.30 - Opraveno pomocí WP:WCW - Reference s interpunkcí - Opakovaná reference - Opravy pravopisu a typografie
m (WPCleaner v1.30 - Opraveno pomocí WP:WCW - Reference s interpunkcí - Opakovaná reference - Opravy pravopisu a typografie)
[[Soubor:Airforce skiing at keystone colorado.jpg|thumb|Lyžař (a za ním snowboardista) při sjezdu]]
'''Lyžování''' je zimní [[sport]] spočívající v pohybu člověka vlastní silou po [[sníh|sněhu]] pomocí [[lyže|lyží]], páru dlouhých úzkých desek (původně [[dřevo|dřevěných]], dnes častěji z [[kompozit]]níchKompozitní materiál|kompozitních materiálů]]) připojených k [[lyžařské boty|botám]] pomocí [[lyžařské vázání|lyžařského vázání]]. Jako alternativa k lyžím se dnes používá také [[snowboard]], jediná širší deska, ke které jsou připevněny obě nohy.
 
Lyžování původně sloužilo k [[doprava|dopravě]], v průběhu [[20. století]] se postupně stalo zejména sportovní a rekreační aktivitou. Lyžování je mnoha odvětvími zastoupeno na [[zimní olympijské hry|zimních]] [[olympijské hry|olympijských hrách]].
 
=== Detailní ===
 
==== Předsportovní využití lyží ====
 
Chceme-li mluvit o počátku využívání lyží a lyžování, musíme se zmínit o jejich přímém předku – o sněžnicích. Sněžnice měly za úkol chránit nohu a zvětšit její plochu pro usnadnění chůze ve sněhu, ale i v mokřadech a v bahnitém terénu. Používání sněžnic severskými a vysokohorskými národy je zachyceno v etnografickém materiálu. Dochovaly se i literární zmínky, které jsou však pozdější – od 4. stol. př. K.
O sněžnicích se zmiňuje řecký autor Xenofón, který píše o Arménech, kteří vybavovali sněžnicemi i koně. Také Strabó udává, že kavkazské národy používají sandály s kruhovitou podešví a pomalované dřevěné desky pro ulehčení pohybu ve sněhu. Alanové, příslušníci jiného kavkazského národa, prošlapávali sněžnicemi cestu byzantskému vojsku, které roku 710 táhlo přes Kavkaz .<ref name="Lidé a hry">Olivová, V. ''Lidé a hry''. Praha: Olympia, 1989. 27-076-79.</ref>.
 
Významnou proměnu prodělaly sněžnice v severních oblastech Evropy a Asie. Protáhly se a zúžily, což umožnilo nejen chůzi, ale i rychlejší klouzavý běh na sněhu. Byly zhotovovány nejčastěji ze dřeva a jejich podoba se nám zachovala v prehistorických rytinách a skalních malbách. Jedny z nejstarších jsou malby z ostrova Rödöy (Norsko) datované kolem roku 4000 př. K., dále z východního pobřeží Ladožského jezera (severozápadní Rusko) a ze západního pobřeží Bílého moře (severní Rusko, poblíž Finska). Obě ruské skalní malby se datují rokem 500 př. K. Máme i archeologické nálezy lyží, které jsou často zdobeny rytinami vyobrazujícími zvířata, z čehož usuzujeme, že lyže byly používány pro lov. Využití lyží pro lov dokládají i Čínské (7 – 10 stol.) a Mongolské (14. stol) spisy, které zaznamenávají zprávy o Kirgizech a Jakutech. Jakuté používali lyže i pro dopravu ulovených zvířat.
 
Od 16. stol. máme již mnoho písemných dokladů o lyžování, a to jak ze Skandinávie, tak z Ruska, Polska, Číny, Koreje i Japonska. Avšak nejdůležitějším spisem o severských národech a lyžování je spis Švéda, arcibiskupa z Upsaly (Švédsko, asi 80 km severně od Stockholmu) Olafa Magna.
O. Magnus sepsal Dějiny severských národů (1555) ve vyhnanství z církevních důvodů, a to paradoxně v Římě. Tento spis byl prvním kvalitním seznámením Evropanů s dějinami a životem severských národů. Text knihy je doplněn i množstvím dřevorytů. Ač toto období pokládáme z hlediska lyžování za předsportovní <ref name="Dějiny lyžování">Chovanec, F. ''Dějiny lyžování''. Praha: SNP, 1989.</ref><ref name="Histoire">Oddo, Q. ''Le ski - l'histoire et technique''. Paris: Edition Atlas, 1977.</ref> O. Magnus již dokládá závody a soutěže v lyžování mezi lidem i králi – např. Olaf Tryggveson a Henning Aslaksen.
 
Krom lovu a prosté dopravy lidí i nákladu sloužily lyže také k vojenským účelům. Nejstarší zprávy o válce na lyžích, a to mezi Švédskem a Dánskem, máme z doby kolem roku 1200. Vojenské lyžování, podobně jako u mnoha dalších sportů, bylo mostem k sportovnímu lyžování takovému, jak jej známe dnes.
Velká pozornost byla věnována vojenským lyžařským oddílům v Norsku, a to již od 16. stol. Povinný lyžařský výcvik v norské armádě se datuje od 18. stol <ref name="Lidé a hry"/><ref name="Učíme lyžovat v lyžařských školách">Štrobl, K., Bedřich, L., Štancl, P.''Učíme lyžovat v lyžařských školách.''Praha: Český svaz lyžařských škol, 1999.</ref> Součástí výcviku byly i závody ve sjezdu, běhu na lyžích, skocích z můstku a střelbě za jízdy. Od začátku 19. stol. však vojenské závody upadají. Nahrazují je lyžařské soutěže, které se objevují od poloviny 19. stol. v údolí Telemark. Telemarské soutěže v lyžování se konaly jako lidové slavnosti, ke kterým se postupně sjíždělo více a více lidí, až vyrostly do významných událostí jižního Norska. Proto můžeme lyžování v Telemarku pokládat za počátek moderního lyžování.
 
Jak bohaté jsou zprávy o lyžování ze Skandinávie, tak chudé jsou z ostatních částí Evropy. O lyžování máme sporé zmínky z Anglie, kde se lyže používaly od 16. stol. v hrabství Devonshire a také z dnešního Slovinska, kde jsou lyže doloženy od 17. stol. Ve Slovinsku používali lyže sedláci, kteří prý v ovládání lyží vynikali. Lyže používali k běžné dopravě, a to až do roku 1942, kdy místní obyvatelé byli nuceni odevzdat lyže okupantským úřadům. Toto Slovinské lyžování bylo unikátní svou izolovaností.
 
==== Sportovní využití lyží ====
Období sportovního využití lyží začíná v polovině 19. stol. Podle Příbramského <ref name="CSL">Příbramský, M. et. al. ''Česká škola lyžování: sjíždění a zatáčení na lyžích''. Praha: SLČR, 1996.</ref> přesně roku 1843, kdy byly uspořádány první velké závody v Norském Trömso, Q. Oddo považuje za zrození sportovního lyžování až přechod Grónska uskutečněný Norem Fridtjofem Nansenem roku 1888<ref name="Histoire"/>.
 
Norsko je považováno za kolébku sportovního lyžování nejen pro tyto závody, ale hlavně díky obyvatelům Telemarku (údolí v jižním Norsku, asi 100km jihozápadně od Osla), kteří své lyžařské umění předváděli na pravidelných závodech. Telemarčané byli jako první schopni sjíždět ve vzpřímeném postoji. Lyže ovládali pomocí dvou holí a pohybu dolních končetin. Vyvinuli dva způsoby zatáčení – kristianii a pro nás, z hlediska carvingových lyží, důležitý telemark . Telemarku byly lyže přizpůsobeny bočním vykrojením (otázka je, zda úmyslně).
Období sportovního využití lyží začíná v polovině 19. stol. Podle Příbramského <ref name="CSL">Příbramský, M. et. al. ''Česká škola lyžování: sjíždění a zatáčení na lyžích''. Praha: SLČR, 1996.</ref> přesně roku 1843, kdy byly uspořádány první velké závody v Norském Trömso, Q. Oddo považuje za zrození sportovního lyžování až přechod Grónska uskutečněný Norem Fridtjofem Nansenem roku 1888<ref name="Histoire"/>.
 
Norské zkušenosti 19. století shrnuje příručka vydaná Werhelandem a dále je rozvíjí tzv. „norská škola“ založená slavným závodníkem Norheimem. Norské lyžování se šířilo nejen do Evropy, ale i do Ameriky a Austrálie, a to i zásluhou norského polárníka Fridtjofa Nansena, který roku 1888 přešel na lyžích Grónsko a o své cestě vypovídal ve své knize, kde uvádí: „Nic nezpevňuje svaly a nečiní celé tělo silným a pohyblivým, nic nezpevňuje vůli a neosvěžuje ducha tak dokonale jako lyžování. Rozvíjí nejen tělo, ale i duši“ .<ref name="Lidé a hry"/>.
Norsko je považováno za kolébku sportovního lyžování nejen pro tyto závody, ale hlavně díky obyvatelům Telemarku (údolí v jižním Norsku, asi 100km jihozápadně od Osla), kteří své lyžařské umění předváděli na pravidelných závodech. Telemarčané byli jako první schopni sjíždět ve vzpřímeném postoji. Lyže ovládali pomocí dvou holí a pohybu dolních končetin. Vyvinuli dva způsoby zatáčení – kristianii a pro nás, z hlediska carvingových lyží, důležitý telemark . Telemarku byly lyže přizpůsobeny bočním vykrojením (otázka je, zda úmyslně).
 
Norské zkušenosti 19. století shrnuje příručka vydaná Werhelandem a dále je rozvíjí tzv. „norská škola“ založená slavným závodníkem Norheimem. Norské lyžování se šířilo nejen do Evropy, ale i do Ameriky a Austrálie, a to i zásluhou norského polárníka Fridtjofa Nansena, který roku 1888 přešel na lyžích Grónsko a o své cestě vypovídal ve své knize, kde uvádí: „Nic nezpevňuje svaly a nečiní celé tělo silným a pohyblivým, nic nezpevňuje vůli a neosvěžuje ducha tak dokonale jako lyžování. Rozvíjí nejen tělo, ale i duši“ <ref name="Lidé a hry"/>.
 
Nejvýznamnějším střediskem Evropského lyžování se staly Alpy, které byly již dříve vyhledávané horolezci. V Alpách se také vyvíjely další lyžařské školy. Z hlediska lyžování na carvingových lyžích je významná lilienfieldská škola Mathiase Zdarskeho, který, podle Příbramského a Štrobla, poznal vliv telemarského vykrojení na zatáčení. M. Zdarsky zatáčel v přívratném postavení a vystihl důležitost předsouvání odlehčené lyže, což můžeme považovat za základ kročného oblouku i dynamického pluhu.
 
Pozdější školy přinášely další techniky. Do 60. let to byly školy rotační techniky, které překonala rakouská škola protirotací. Hlavní výtkou rotační technice byla její nevhodnost pro krátké napojované oblouky.Technika se dále vyvíjí od protirotační k technice rozdílné práce dolních končetin a od oblouků s využitím zahranění a odrazu z hran k obloukům s plynulou změnou hranění .<ref name="Základní lyžování">Čepelák, V. ''Základní lyžování''. Praha: SNP, 1972.</ref>.
 
Vývoj techniky určovalo samozřejmě závodní lyžování. Rakušan Josef Stiegler se na světovou lyžařskou špičku (1. ve slalomu a 3. v obřím slalomu na OH 1964) dostal díky vylepšené technice slalomových oblouků založených na rozdílné práci dolních končetin se zrychlením přechodu mezi jednotlivými oblouky na základě kroku. Tuto techniku dále propracovával Jean Claude Killy. O zmenšení podílu smyku ve fázi vedení oblouku se snažil Ital Gustavo Thöni. Dosáhl toho zvětšením vertikálního i horizontálního pohybu. Objevuje se u něj i zakončení oblouku na vnitřní lyži. Další hvězdou lyžování byl [[Ingemar Stenmark]], který ve své době experimentoval se širší špičkou lyže. V roce 1984 zvítězil v paralelním slalomu na bočně krojených lyžích Elan. Techniku dovedl snad k nejlepší možné vzhledem k technickým možnostem doby.
Důležitým mezníkem pro vývoj techniky s minimálním podílem smyku bylo zavedení kloubových tyčí do závodů alpského lyžování (r. 1984). Doposud slalomáři odsouvali tyč nataženou vnitřní paží. Tyč sklouzla po paži od ruky na rameno a za slalomáře. V kloubových tyčích začali závodníci odtlačovat tyč vnitřním bokem, stehnem i bércem. V současnosti odtlačují tyč úderem vnější ruky a vnitřním bércem. Tato technika umožnila zkrácení dráhy těžiště a přispěla i ke zmenšení vertikálního pohybu. Zhruba ve stejné době byl zaveden závod v superobřím slalomu (MS 1985 v Grans Montaně), což také přispělo k vývoji řezaného oblouku.
 
Do tohoto vývoje důrazně promluvil i snowboard, zvláště po vykrojení bočních hran, na kterém méně trénovaní jezdci předváděli náklony superhvězd alpského lyžování, a to téměř bez smýkání. Touto dobou jsou již na trhu vykrojené lyže (Elan Parabolic a od roku 1991 i Kneissl Ergo) a v devadesátých letech se prosazují v závodech veteránů a dorostu. Ve světovém poháru se carvingové lyže nejprve používaly v obřím slalomu žen. Mužská špička přijímala carvingové lyže velmi opatrně. Ještě na začátku sezóny 1999/2000, kdy celé startovní pole žen startovalo na carvingových lyžích, se muži ve slalomu i obřím slalomu přikláněli k méně krojeným modelům. V průběhu sezóny však i muži přešli na carvingové lyže: v Madoně vyhrál F. Ch. Jagge na 176cm dlouhých slalomkách, přitom nedlouho předtím v Bavaer Creeku byl dvacátý. V lednu v Chamonix (Angelo Weiss – 170cm Dynastar) bodovaly race-carvery, stejně jako v Kitzbüelu (Mario Matt – 176cm [[Salomon]]y, které byly o 12cm kratší, než jeho postava).<ref name="jméno">...</ref>(15)
Toto je definitivní konec klasických dlouhých lyží a v závodním lyžování se prosazují pouze carvingové lyže. Tyto lyže používá i nezávodní veřejnost pro jejich větší možnosti.
 
==== Historie lyžování v českých zemích ====
[[Soubor:Jilemnice lyzari 1902 01.jpg|thumb|Lyžařské závody z roku 1902 v Jilemnici před hospodou Na Kozinci]]
Počátky lyžování v českých zemích nám jsou, na rozdíl od Skandinávie, dobře známy z písemných pramenů. Roku 1887 zakládá [[Josef Rössler]]-Ořovský]] první lyžařský kroužek při bruslařském spolku v Praze (pozdější Český Ski klub). J. R. Ořovský je velkou postavou českých a československých sportovních počátků. Nejenže má „na svědomí“ první dva páry ski, jak čeština nazývala lyže ještě za první republiky, ale i první kajak, klubový sport importovaný z Anglie (fotbal, tenis) a jachting. J. R. Ořovský byl také dlouholetým funkcionářem Českého olympijského výboru.
Další lyže nechal nezávisle na Ořovském přivést pro své dělníky v Krkonoších hrabě [[Jan Harrach]]. Podle těchto lyží začali místní řemeslníci vyrábět další páry.
 
 
Prvními lyžařskými instruktory v Českých Zemích byli cizinci – Chorvat Franjo Bučar, který studoval v Oslo, Fin Estlander a Nor Hagbarth Stefens. Od instruktorů se odvíjela i používaná škola – norská.
Na Slovensku bylo lyžování podstatně méně rozšířené, ale díky doktoru Michalu Guhrovi se dostala nová lilienfieldská škola Matiase Zdarského do Tater dříve než do Čech. Ten, poté, co přišel na nevýhodnost norských lyží (vlastnil pár lyží dlouhý 235cm) pro strmé svahy, nechal přivézt lyže z Alp od M. Zdarského spolu s vylepšeným vázáním a Knihu o lyžování.
Po světové válce se vyvíjelo české a slovenské lyžování společně. Technika lyžování byla přejímána z alpských škol, se kterými české držely krok. Dokonce si dovolím tvrdit, že v šedesátých letech Vladimír Čepelák, svou kročnou technikou a propagací využití běžeckých lyží v základním lyžařském výcviku, alpské školy předběhl.
Od sedmdesátých let se vyvíjí Česká škola lyžování, která je jedna z nejlepších a podle práce E. Rejfířové je k roku 2001 nejvhodnější pro výuku na carvingových lyžích.<ref name="jméno">...</ref>(24)
 
== Vybavení ==
== Lyžování ve světě ==
=== Lyžování v Severní Americe ===
K absolutní špičce patří lyžařské destinace Severní Ameriky. Úroveň služeb a stav sjezdovek jsou nejlepší v USA. Mezi špičku patří [[Aspen Ski Resort]], [[Mammoth Mountain Ski Area]] nebo [[Sun Valley Resort]]. V Kanadě je úroveň služeb velmi podobná, ale sjezdovky jsou poněkud méně obsazené a je zde volnější prostor. Známé lyžařské oblasti najdete především v pohoří [[Skalnaté hory|Rocky Mountains]], v Ontariu a Quebecu. Mezi špičkové resorty patří [[Banff Ski Resort]], [[Apex Mountain Ski Resort]] nebo [[Whistler Blackcomb Ski Resort]].
=== Lyžování v Evropě ===
Velmi kvalitní jsou ski areály v Evropě. Díky značnému zájmu o zimní sporty jsou investice do rozvoje lyžařské infrastruktury poměrně vysoké. Nejkvalitnější lyžařské střediska se nacházejí v Alpách. Ve francouzské části Alp například lyžařské oblasti [[L'Alpe-d'Huez|Alpe d'Huez]], [[Les Trois Vallées]], [[Portes du Soleil]], ve Švýcarsku [[Davos]], [[Interlaken]] nebo [[Zermatt]], známá je německá oblast [[Oberammergau ski area]] nebo pohoří [[Allgäu ski area]], v Itálii především oblast [[Dolomiti Superski]]. Alpskou lyžařskou velmocí je Rakousko a jeho [[Zillertal Arena]], [[Kaprun]] a mnoho dalších resortů v jednotlivých údolích. Poněkud opomíjené je Slovinsko, kde jsou lyžařská střediska [[Kranjska Gora]], [[Maribor]] a [[Krvavec]].
=== Ski resorty v Asii ===
Nejlepší asijské lyžařské oblasti reprezentují například japonské [[Ski Nagano]], indický himalájský ski resort [[Gulmarg]], ski resort [[Yabuli]] v Číně, [[Yongpyong Resort]] v Jižní Koreji nebo íránské lyžařské středisko [[Dizin]]. Teplé klima v některých regionech si vyžádalo zajímavá řešení. Například [[Ski Dubaj]] je největší krytá lyžařské hala na světě se 400 metrů dlouhou sjezdovkou.
Výborné podmínky pro lyžování v jihoamerickém pohoří Kordilery využily především Chile a Argentina. Titulem nejlepší ski resort v Chile se pyšní [[Valle Nevado Ski Resort]] a Argentina se může pochlubit střediskem [[Las Lenas]].
=== Zimní střediska v Austrálii a Oceánii ===
Lyžařské aktivity v regionu se soustřeďují do resortů v Austrálii a na Novém Zélandu. Nejznámější astralská střediska jsou [[Thredbo Ski Resort]], [[Charlotte Pass]] a [[Perisher Blue]], na Novém Zélandu pak resorty v okolí města [[Methven]], hora [[Ruapehu|Mount Ruapehu]] a okolí města [[Queenstown (Nový Zéland)|Queenstown]].
=== Lyžování v Africe ===
Poněkud exoticky působí ve výčtu ski resortů africký kontinent, ale i v zde se nacházejí zajímavé ski areály. Ve vysokých polohách se drží sníh a mezi nejvýznamnější střediska patří například [[Tiffindell Ski Resort]] v Jihoafrické republice, resort [[Tikjda]] v Alžírsku nebo [[Oukaïmeden]] v Maroku v [[pohoří Atlas]].
 
== Reference ==
<references />
 
== Související články ==
* [[Rychlostní lyžování]]
* [[Lyžařský kurz]]
 
== Reference ==
<references />
 
== Externí odkazy ==