Wikipedie

Eritrea: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 711 609 editací
m Přebírání souřadnic z Wikidat
m WPCleaner v1.29 - Opraveno pomocí WP:WCW - Opravy pravopisu a typografie / Zbývající odkaz - Pepř
Řádek 18:
| HDImísto = 164
| jazyk = [[Semitské jazyky|tigriňština]], arabština, angličtina ([[de facto]] úř. jazyky)
| náboženství = [[Muslim|muslimové]], pravoslavní [[Křesťanství|křesťané]], [[Římskokatolická církev|římští katolíci]], [[Protestantismus|protestanti]]
| nejvyšší hora = [[Soira]]
| výška nejvyšší hory = 3 018
Řádek 43:
'''Eritrea''' ([[tigrajština|tigrajsky]] ኤርትራ, ''Ertra''), plným názvem '''Stát Eritrea''' (tigrajsky ሃግሬ ኤርትራ, ''Hagara Ertra''),<ref name="brit"/> je státní útvar na pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]] v oblasti [[Africký roh|Afrického rohu]] ve [[východní Afrika|východní Africe]]. Na západě sousedí se [[Súdán]]em, na jihu s [[Etiopie|Etiopií]] a na východě s [[Džibutsko|Džibutskem]]. K roku 2009 měla 5&nbsp;073&nbsp;000 obyvatel. Hlavním městem je [[Asmara]]. [[Úřední jazyk]] Eritrea oficiálně nemá, v praxi se užívají [[tigrajština]], [[arabština]] a [[angličtina]].
 
Počátky Eritreje spadají do období kolem roku 1000 př.&nbsp;n.&nbsp;l., kdy se na jejím území usadily [[Semité|semitské národy]]. Zhruba od 3. století př.&nbsp;n.&nbsp;l. se v oblasti Eritreje rozkládala [[aksumské království|aksumská říše]], jejíž vládci přijali po roce 325 [[křesťanství]]. Úpadek obchodu a [[islámská expanze|muslimská expanze]] zavinily izolaci [[AksumAksúm]]u od okolního světa a rozklad vlády na pobřeží. To později částečně osídlili [[Arabové]], s nimiž se zde rozšířil [[islám]]. Aksumská a později [[Etiopské císařství|etiopská]] moc nebyla v Eritreji příliš silná. Od 16. století zde drželi pobřežní města [[Osmanská říše|Osmané]], po nich [[Egypt|Egypťané]], [[Spojené království Velké Británie a Irska|Britové]] a nakonec [[Italské království|Italové]], kteří zde roku 1890 oficiálně vyhlásili kolonii [[Italská Eritrea|Eritreu]]. Za italské vlády došlo k rozvoji [[infrastruktura|infrastruktury]] a k [[modernizace|modernizaci]] společnosti. Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] připadla Eritrea Etiopii, proti jejíž nadvládě vedlo několik eritrejských ozbrojených skupin od 60. let [[eritrejská válka za nezávislost|válku]]. Ta byla úspěšně završena roku 1993, kdy Eritrea získala nezávislost. V Eritreji nyní panuje [[diktatura|diktátorský režim]] vedený [[Lidová fronta za demokracii a spravedlnost|Lidovou stranou za demokracii a spravedlnost]], v jejímž čele stojí prezident [[Isaias Afwerki]]. Silnou pozici má v zemi armáda.
 
Jedná se o jednu z nejchudších zemí světa. Většinu podniků a firem vlastní armáda, špičky vlády nebo podnikatelé s nimi spojení. Ve srovnání s vyspělým světem je zde nemodernizované [[zemědělství]] závislé na [[srážky|dešťových srážkách]], [[průmysl]] upadá a jediný ziskovější sektor představují [[banka|banky]]. Vzhledem k několika nedávným vojenským srážkám převládá silná [[militarizace]] společnosti, v armádě a v národní službě pracuje na 600 000 nedobrovolných rekrutů. Sociální služby ani demokratické instituce zde nefungují, neexistuje faktické oddělení jednotlivých [[dělba moci|složek státní moci]]. Silně upadá školství, rovněž militarizované. Polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. V poslední době udržuje Eritrea lepší vztahy zejména se Súdánem, [[Írán]]em a [[Čína|Čínou]]. Zhruba polovina obyvatelstva jsou [[křesťan]]é, téměř stejný podíl mají [[muslim]]ové, jen malá část obyvatelstva praktikuje tradiční [[Tradiční africká náboženství|domorodá náboženství]], mnohé muslimské či křesťanské menšiny jsou potírány. V zemi se vyskytuje devět etnik, nejvýznamnější z nich jsou [[Tigrajové]] a [[Tigrejové]].
Řádek 53:
=== Aksum ===
[[Soubor:Map of Aksum and South Arabia ca. 230 AD.jpg|thumb|upright 1.3|[[Aksumské království|Aksumská říše]] kolem roku 230]]
Zhruba kolem roku 1000 př.&nbsp;n.&nbsp;l. se objevili na eritrejském pobřeží lidé [[Semité|semitského]] původu, kteří se přeplavili do Eritreje přes Rudé moře z Arábie. Tito přistěhovalci z jihoarabského království [[Provincie Sa'ada|Sába]] založili v dnešním etiopském vnitrozemí [[Aksumské království|říši]] s centrem ve městě [[Aksúm|Aksum]],<ref name="brit"/> která je lépe zdokumentována od 3. století př.&nbsp;n.&nbsp;l.<ref name="moj21">{{Citace monografie | příjmení = Mojdl | jméno = Lubor | rok = 2005 | titul = Etiopie | vydavatel = Libri | místo = Praha | stránky = 21 | poznámka = Dále jen [Mojdl] | isbn = 80-7277-221-X}}</ref> Dle později zapsaných legend zde měli vládnout [[Šalomounovci]], potomci [[Menelik I.|Menelika I.]], který se narodil [[královna ze Sáby|královně ze Sáby]] a židovskému králi [[Šalomoun]]ovi.<ref>Mojdl, s. 17-1817–18</ref> Někdy po roce 325 přijal tamější vládce [[Ezana Aksumský|Ezana]] [[křesťanství]], jež se stalo státním náboženstvím. Do 6. století si aksumský stát udržoval silné postavení v oblasti Rudého moře, a to zejména díky tomu, že kontroloval pozice jak na eritrejském pobřeží, tak v jižní Arábii. Arabská území drželi aksumští vládci do roku 525, kdy došlo k jejich osamostatnění. Aksumité se podíleli na obchodu a udržovali kontakty s okolními civilizacemi, vedle [[Starověký Egypt|Egypta]] a [[Arabský poloostrov|Arábie]] i se [[Starověké Řecko|starověkým Řeckem]] a [[Starověký Řím|Římem]].<ref>Mojdl, s. 21-2521–25</ref> Významným eritrejským přístavem byl v této době Adulis, nacházející se poblíž dnešní [[Zula|Zuly]].<ref name="brit"/>
 
=== Příchod muslimů ===
Zatímco vliv i bohatství Aksumu postupně upadaly, od počátku 7. století se v Arábii utvářelo nové náboženské hnutí – [[islám]]. Když jeho prorok [[Mohamed]] byl v roce [[622]] donucen [[hidžra|opustit]] se [[muhádžirové|svými souvěrci]] [[Mekka|Mekku]], poslal část muslimů i do Etiopie, kde byli vlídně přijati. Přestože aksumský vládce odmítl po Mohamedově vítězství přijmout islám, poslal nazpět Mohamedovy následovníky s mnoha dary. Tím byly na několik staletí umožněny více či méně mírové styky. Muslimové se v Etiopii usazovali, zejména na pobřeží Rudého moře. Byli tolerování etiopskou mocí a žili často ve [[vazal]]ském poměru s etiopskými vládci.<ref>Mojdl, s. 26-2726–27</ref> Aksumský a posléze i etiopský stát, do značné míry izolovaný od světa a se sídelním městem dále na jih od pobřeží, nedržel nad pobřežím pevnější ruku a zdejší vládci byli spojeni s etiopskými panovníky jen velmi volně. Aksum začal od 9. století kolabovat. Ve 13. století převzali nad etiopským vnitrozemím moc příslušníci dynastie [[Zagwe]], zhruba sto let po nich znovu nastupivší šalomounská dynastie. Přístup do vnitrozemí Etiopie z eritrejského pobřeží v této době chránila napůl autonomní oblast, jejíž vládci nesli titul ''bahr negaš'', vládce moře.<ref name="brit"/>
 
=== Osmané a počátky kolonialismu ===
Řádek 72:
Mezi lety 1941 až 1952 spravovali Eritreu Britové na základě rozhodnutí spojeneckých velmocí ([[Spojené státy americké]], [[Sovětský svaz]], [[Spojené království|Velká Británie]] a [[Francie]]) jako [[protektorát]].<ref name="moj85"/> Zároveň se v poválečných letech vedla debata o dalším osudu země. Britové navrhovali její rozdělení na základě křesťanské a muslimské populace s tím, že by se tyto části předaly Etiopii a Súdánu. Naopak Sovětský svaz, v domnění, že v italských volbách brzy vyhrají komunisté, navrhoval Itálii vrátit její bývalou kolonii. O slovo se hlásily i arabské státy, které navrhovaly vyhlásit eritrejskou samostatnost.<ref name="kong2"/> Tento názor převládal i v eritrejské společnosti.<ref name="moj85"/>
 
Na základě jednání [[Organizace spojených národů|OSN]] bylo nakonec území Eritreje přičleněno k Etiopii v podobě [[federace]]. Eritrejské zastupitelské orgány měly mít v rámci spojení s Etiopií na starosti vnitřní záležitosti, tedy policii, místní správu a daně. Federální vláda, respektive císařská administrativa, naopak měla pod kontrolou zahraniční záležitosti a obchod, obranu, finance a dopravu. Od počátku však Eritrejci, zvyklí na modernější politický život za vlády Italů a zejména Britů, pociťovali vůči zaostalé, feudální a silně centralizované Etiopii pocit nadřazenosti. K dobrým vzájemným vztahům nepřispěl ani fakt, že etiopský císař [[Haile Selassie I.]] se pokoušel autonomii Eritreje se vzrůstající tendencí omezovat, například zrušil užívání vlastní vlajky, zavedl namísto [[arabština|arabštiny]] a [[tigrajština|tigrajštiny]] etiopskou úřední řeč [[amharština|amharštinu]] a přesunul množství průmyslu do Etiopie.<ref>Library of Congress, s. 2-32–3</ref> Vzrůstající animozitu tedy způsobovalo i zanedbávání dalšího ekonomického rozvoje, protože Eritrea pomalu ztrácela oproti Etiopii svůj původní náskok. Císařovo úsilí bylo završeno roku 1962, kdy byla federace formálně zrušena a Eritrea přičleněna k Etiopii.<ref name="brit"/>
 
=== Válka za nezávislost ===
Řádek 78:
Organizovaný [[Eritrejská válka za nezávislost|odpor vůči etiopské nadvládě]] začal již roku 1958 založením [[Eritrejské osvobozenecké hnutí|Eritrejského osvobozeneckého hnutí]] (ELM), v němž převažovali studenti, intelektuálové a městští dělníci. Již o čtyři roky později bylo hnutí odhaleno a zneškodněno.<ref name="kong3">Library of Congress, s. 3</ref> Další významnou organizací byla [[Eritrejská osvobozenecká fronta]] (ELF) založená roku 1960, v níž zpočátku převládali muslimové a jež byla podporována ze strany [[Sýrie]], [[Írán]]u, Súdánu a dalších muslimských států.<ref name="brit"/> V druhé polovině 60. let získala ELF značnou podporu mezi rolníky. Roku 1971 již byla situace tak vážná, že císař v zemi vyhlásil [[stanné právo]] a přemístil sem takřka polovinu armády.<ref name="kong2"/>
 
Vzájemné spory vedly k částečnému rozpadu hnutí, když několik skupin ELF opustilo a spojilo se v [[Eritrejská lidová osvobozenecká fronta|Eritrejskou lidovou osvobozeneckou frontu]] (EPLF),<ref name="kong2"/> v níž časem získali hlavní slovo křesťanští studenti. Nová odbojová organizace byla svým založením sekulární a ideologicky orientovaná směrem k [[marxismus|marxismu]].<ref name="brit"/> Mezi oběma skupinami se rozhořela rivalita pokračující i za bojů s císařským a od roku 1974 etiopským komunistickým režimem pod vládou takzvaného [[derg]]u neboli rady. Do roku 1981 se však podařilo EPLF svého konkurenta zlikvidovat.<ref name="brit"/> Eritrejská lidová osvobozenecká fronta navázala styky i s etiopskými povstalci, zejména [[Tigrajská osvobozenecká fronta|Tigrajskou osvobozeneckou frontou]], a společným úsilím se podařilo roku 1991 komunistický režim svrhnout. Zatímco v Etiopii vznikla širší koalice původních povstalců s názvem [[Etiopská lidová revoluční demokratická fronta]] (EPRDF), eritrejské území se nacházelo pod kontrolou EPLF. Po vzájemné dohodě s EPRDF se v zemi konalo v dubnu 1993 referendum, v němž se výrazná většina obyvatel rozhodla pro samostatnost. Ta byla vyhlášena 24. května 1993.<ref>Mojdl, s. 86-8786–87</ref>
 
=== Soudobá Eritrea ===
Řádek 91:
 
[[Soubor:Danakil 726.jpg|thumb|[[Danakilská proláklina]]]]
Pouze méně než 5% půdy je vhodné k orbě, zbytek je z většiny vhodný pouze k [[Pastevec|pastevectví]]. Některé části země, zejména pobřežní, jsou suché natolik, že nejsou vhodné ani pro pastvu.<ref name="kong5"/> Na některých místech dochází vzhledem k rozšiřující se kultivaci půdy a takřka absenci lesnatých porostů k [[Eroze|erozi]].<ref name="brit"/> Vedle deforestace se eritrejské oblasti potýkají také s [[dezertifikace|desertifikací]], nadměrným užíváním pastvin a nemožností přístupu k části půdy vzhledem ke statisícům nezneškodněných [[pozemní mina|pozemních min]].<ref name="kong6">Library of Congress, s. 6</ref> Problémy pro zemědělství představují taktéž nájezdy [[sarančovití|sarančat]].<ref name="cia"/>
 
Jediná trvalá řeka je [[Tekeze|Setit]], tekoucí z Etiopie Eritrejí podél její západní hranice dále do Súdánu. Není však splavná. Ostatní řeky jsou pouze sezonní, vznikají během deštivých období a patří mezi ně [[Anseba]], [[Barka]] a [[Mareb]] (zvaná též Gash), jež je zároveň hraniční řekou mezi Eritreou a Etiopií.<ref name="kong5"/>
Řádek 127:
=== Náboženství ===
[[Soubor:Asmara, Eritrea - St George's Episcopal Church.jpg|thumb|left|Biskupský kostel [[Svatý Jiří|svatého Jiří]], [[Asmara]]]]
Eritrea je definována jako [[sekularismus|sekulární stát]].<ref name="BTI6"/> [[Křesťanství|Křesťané]] tvoří zhruba 50% populace, [[Sunnitský islám|sunnitští]]<ref name="kong7"/> [[islám|muslimové]] 48%, zbylých 2% připadá na tradiční domorodá náboženství.<ref name="cia"/> Z křesťanů představují největší podíl [[pravoslaví|pravoslavní]], sdružení v [[Eritrejská ortodoxní církev|Eritrejské pravoslavné církvi]], která se oddělila po vyhlášení samostatnosti od [[Etiopská ortodoxní církev|Etiopské pravoslavné církve.]] Ta i její eritrejský protějšek neuznávají [[chalkedonský koncil|chalkedonský]] a [[druhý konstantinopolský koncil]], které uznaly dvojí přirozenost [[Ježíš Kristus|Kristovu]],<ref name="moj100">Mojdl, s. 100</ref> a řadí se tak mezi [[monofyzitismus|monofyzitské]] církve.<ref name="brit"/> Jejím nejvyšším představitelem je duchovní hodnostář zvaný [[abun]]. Mezi další směry patří [[katolicismusKatolictví|katolíci]], [[protestantismus|protestanti]], méně pak [[Adventisté sedmého dne]] a [[Svědkové Jehovovi]]. Zatímco islám převládá v nížinách<ref name="baa"/> (zejména u obchodnických vrstev, ve městech a u pastevců), zastánci křesťanství žijí ve vyšších polohách,<ref name="baa"/> kde se většinou živí obděláváním půdy.<ref name="brit"/>
 
V omezené míře se v Eritreji vyskytují vyznavači víry [[bahá'í]]. Vláda oficiálně uznává pouze pravoslavné, muslimy, katolíky, Adventisty sedmého dne a luterány a od května 2002 se pokouší ostatní náboženské směry potlačit.<ref name="kong7">Library of Congress, s. 7</ref> Podle nadace Bertesmann stát dohlíží na jednotlivé náboženské skupiny a jejich představitele, aby se nepokoušely vměšovat do politických a sociálních záležitostí. Taktéž soukromé schůzky za účelem hromadné modlitby jsou zakázané.<ref name="BTI6"/> Muslimové, přestože tvoří takřka polovinu populace, jsou často diskriminováni a málokdy je jim umožněno zastávat vyšší místa ve státní správě, armádě a vyučovat na vysokých školách. Z ostatních náboženským skupin jsou například Svědkům Jehovovým upírána jakákoliv občanská práva<ref name="BTI13"/> a mnoho dalších muslimských i křesťanských menšin, kupříkladu následovníci sunnitského směru [[wahhábismus|wahhábismu]], je vystaveno perzekuci.<ref name="BTI4"/>
Řádek 140:
Eritrea je jednou z nejchudších zemí světa. [[Hrubý domácí produkt]] činil za rok 2010 celkem 3,625 miliardy dolarů s ročním růstem 2,2%. HDP na hlavu v [[parita kupní síly|paritě kupní síly]] činil 600 dolarů, což řadí Eritreu mezi ostatními státy světa na šesté místo od konce. Asi 80% obyvatelstva pracuje v zemědělství, 20% v průmyslu či službách. Eritrejská měna se nazývá [[eritrejská nakfa|nakfa]]. Inflace dosahovala k roku 2010 zhruba 20%.<ref name="cia"/> O místo na eritrejském trhu mezi sebou soupeří [[Čínská lidová republika|Čína]], [[Jižní Korea]], [[Itálie]], [[Jihoafrická republika]] a [[Německo]]. Zájem je také o americké výrobky.<ref name="kong10">Library of Congress, s. 10</ref> Mezi hlavní obchodní partnery patří Itálie, Saúdská Arábie, Jemen, Súdán<ref name="baa"/> a Spojené státy americké.<ref name="brit"/> Ve vývozu převažují potraviny, živá zvířata, kůže a arabská guma,<ref name="baa"/> v poslední době se rozvíjí export květin, soli a textilií.<ref name="kong10"/> V Rudém moři se loví pro export vedle ryb i [[sumýši]].<ref name="baa"/> Mezi dovezeným zbožím figurují zejména stroje, ropné výrobky, potraviny<ref name="cia"/> a zbraně.<ref name="baa"/> Eritrea má zápornou [[obchodní bilance|obchodní bilanci]] – k roku 2010 činil objem [[vývoz|exportu]] 25 milionů dolarů, zatímco [[dovoz|import]] dosahoval výšky 738 milionů dolarů.<ref name="cia"/> Podstatnou část příjmu ekonomiky představují finance posílané Eritrejci ze zahraničí, které podle odhadů přispívají více jak 30% k hrubému domácímu produktu země.<ref name="kong8"/>
 
Co se týče [[nerostné suroviny|nerostných surovin]], těží se zejména [[chlorid sodný|sůl]], [[žula]] a [[korál]]y. V menším množství se využívaly i naleziště [[zlato|zlata]], [[měď|mědi]], [[uhličitan draselný|potaše]] a [[železo|železa]], mezi další v budoucnosti využitelné suroviny patří také [[zinek]], [[Živce|živec]], [[sádrovec]], [[azbest]], [[slída]] a [[síra]]. Přes opakovanou snahu od dob italského kolonialismu nebyly dosud nalezeny žádné zdroje [[ropa|ropy]].<ref name="brit"/>
 
=== Zemědělství ===
Řádek 156:
Největšími přístavy jsou [[Assab]] a [[Masawa]],<ref name="brit"/> eritrejské obchodní loďstvo má v současnosti čtyři lodě.<ref name="cia"/> V Eritreji je více než 4010 km silnic, z toho 874 kilometrů jsou silnice asfaltové.<ref name="buss12"/><ref name="cia"/> Nejvýznamnější silnice spojují hlavní město Asmaru s Masawou a Kerenem. Silnice z Asmary do Assabu, vzdáleného přístavu na jihu země, dosud neexistuje.<ref name="buss12">''Souhrnná teritoriální informace: Eritrea'', s. 12</ref> V zemi původně fungovala železniční síť, postavená za italské nadvlády, ta však vzhledem k ozbrojenému konfliktu proti etiopské nadvládě od roku 1975 není v provozu. Po vyhlášení nového státu se začalo pracovat na jejím opětovném zprovoznění. Od roku 1999 byl dostavěn železniční spoj z Massawy do Embatkaly, pokračuje se na stavbách železnice do hlavního města.<ref name="buss12"/> V letecké dopravě figuruje několik zahraničních i domácích leteckých společností. Existují dvě mezinárodní letiště – jedno v Asmaře, druhé v Masawě,<ref name="brit"/><ref name="buss12"/> celkem je v zemi 13 letišť.<ref name="cia"/>
 
V oblasti energetiky využívá Eritrea ropné [[Tepelná elektrárna|tepelné elektrárny]],<ref name="buss13"/> zkoumají se možnosti využití [[geotermální energie|geotermální]], [[solárníSluneční energie|solární]] a [[větrná energie|větrné energie]].<ref name="kong10"/> K elektřině má přístup zhruba 10% obyvatel.<ref name="buss13">''Souhrnná teritoriální informace: Eritrea'', s. 13</ref> Telekomunikace jsou nedostatečně vyvinuté, kontrolu nad nimi si udržuje stát.<ref name="kong12">Library of Congress, s. 12</ref> Soukromé sdělovací prostředky jsou zakázané, v zemi existuje jediná televize a dvě radiová vysílání, vše ve vlastnictví státu. [[Internet]] používá zhruba 200 000 lidí.<ref name="cia"/>
 
== Kultura ==
Řádek 162:
Eritrea je zejména v Africe proslavená hudbou z šedesátých let, kdy byla velmi oblíbená tigrajská [[populární hudba|popová hudba]]. Mezi nejvýznamnější současné zpěváky patří [[Sami Berhane]], [[Wedi Tukul]] a [[Fyitnga]]. Oblíbené je v současnosti také [[reggae]].<ref name="brit"/>
 
[[Eritrejská kuchyně]] není zatím ve světě příliš známá. Množství ingrediencí a technik má společných se svým [[Etiopská kuchyně|etiopským protějškem]], například chléb (či spíše placka) zvaný [[indžera]] připravovaný většinou z teffu, pšenice nebo čiroku. Užívá se také nekvašený chléb zvaný [[kitča]]. Jídlo je většinou podáváno na společný tác. Namísto příborů se k nabírání jídla používají kusy chleba. Mezi typická eritrejská jídla dále patří [[guláš]] vyrobený z ryb, masa a zeleniny zvaný ''zigni'', dále ''ful'', což jsou pečené fazole, pečené kuře nazývané ''dorho'' a čočkový pokrm ''širo''. K jídlu se přidává v Eritreji v hojné míře pěstovaný druh [[pepř]]e zvaný [[berbere]]. Některá jídla pocházejí z dob italské koloniální epochy, například ''capretto'' (kozí maso), ''fritatta'' (zeleninová [[omeleta]]) či různé druhy [[těstoviny|těstovin]]. Oblíbeným nápojem je [[káva]], ke které se někdy během vaření přidává [[Zázvor (koření)|zázvor]]. Ke kávě se přikusuje [[popcorn]] či zákusky.<ref name="brit"/>
 
V Eritreji jsou oblíbené sporty, zejména [[fotbal]], který se začal hrát v době italské okupace. Národní eritrejský fotbalový tým je znám jako [[Red Sea Boys]]. Dále se mnoho Eritrejců věnuje [[basketbal]]u, [[cyklistika|cyklistice]] a [[běh]]u. Venkovní aktivity zahrnují nejčastěji [[rybaření]] a [[potápění]], zejména v oblasti [[Dahlacké ostrovy|Dahlackých ostrovů]].<ref name="brit"/>
Řádek 178:
 
== Odkazy ==
{{Sisterlinks▼
|wikt=Eritrea▼
|n=Kategorie:Eritrea▼
|commonscat=Eritrea}}▼
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>
Řádek 217 ⟶ 221:
 
=== Externí odkazy ===
▲{{Sisterlinks
▲|wikt=Eritrea
▲|n=Kategorie:Eritrea
▲|commonscat=Eritrea}}
* {{Citace elektronické monografie | titul = Eritrea | url = http://www.fco.gov.uk/en/travel-and-living-abroad/travel-advice-by-country/country-profile/sub-saharan-africa/eritrea?profile=all | datum aktualizace = 2011-08-01 | datum přístupu = 2012-01-29 | vydavatel = Foreign & Commonwealth Office | jazyk = anglicky}}
* [http://eritrea-tv.net/eri-tv-live/ Eri TV nebo EriTV Live Television (Online živé televizní vysílání z Eritreje)] (englisch)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Eritrea“