Vyplenění Říma (455): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
nový článek |
m wikilink |
||
Řádek 21:
O dva dny později se brány Věčného města otevřely Geiserichovi a jeho mužům, kteří pustošili Řím následujících čtrnáct dnů. Podle [[Prosper z Akvitánie|Prospera z Akvitánie]] měl papež [[Lev I. Veliký|Lev I.]] požádat krále, aby se Vandalové zdrželi ničení města a násilí vůči jeho obyvatelům. [[Barbar|Barbaři]] uloupili ohromné množství pokladů zanechaných zde Vizigóty a poškodili i významné kulturní objekty, jako byl [[chrám Jova Kapitolského]], jejž zbavili poloviny pozlacené střechy.<ref>Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.5.</ref> Vyplenili rovněž císařský palác, kostely připravili o jejich cennosti, odcizili četné sochy a zmocnili se i pozůstatků [[jeruzalém]]ského chrámového pokladu. Nezměrnou kořist poté naložili na své lodě a dopravili do [[Severní Afrika|severní Afriky]].
Vydrancování Říma v roce 455 se všeobecně považuje za ničivější ve srovnání s Alarichovým vpádem na počátku [[5. století]], neboť Vandalové se ve městě zdrželi podstatně delší dobu než [[Vizigóti]]. Rozsah destrukce přesto zůstává předmětem diskuzí. Dobyvatelé nevypálili jedinou budovu a neuchýlili se k systematické devastaci města, jež ho postihla v [[6. století]]. Novodobý termín [[vandalismus]], odvozený ze jména Vandalů kvůli jejich počínání v Římě, lze tedy považovat za historicky poněkud zavádějící.
[[Victor z Vity]] uvádí, že do Afriky připlulo z Říma obrovské množství zajatců určených k prodeji do [[Otrokářství|otroctví]]. Mezi nimi se nacházel i značný počet vážených a ctihodných Římanů. Vandalové se vrátili do Afriky i s císařovnou Licinií Eudoxií a jejími dcerami Eudokií a [[Placidia (dcera Valentiniana III.)|Placidií]], s nimiž zacházeli s veškerými poctami. Eudokie se o několik let později provdala za
Někteří z [[Pozdní antika|pozdně antických]] historiků spatřovali ve zpustošení Říma Vandaly definitivní zánik Západu. Historik [[Priskos]] poznamenává, že se objevili i další císaři, jejich jména ale nehodlá uvádět, třebaže jsou mu dobře známa. Žili totiž jen krátce poté, co začali zastávat svůj úřad, a nic z jejich činů není hodné zapamatování.
| |||