Pitva: Porovnání verzí

[[Soubor:Rembrandt Van Rijn, Die Anatomiestunde des Dr. Nicolaes Tulp.jpg|thumb|Obraz [[Anatomie doktora Tulpa]] od [[Rembrandt]]a znázorňující přednášku [[Nicolaes Tulp|Nicolaese Tulpa]]]]'''Pitva''' (také '''obdukce,'''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php</ref> '''sekce,'''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php</ref> nebo '''autopsie'''<ref>http://lekarske.slovniky.cz/pojem/autopsie</ref>) je druh [[Lékařství|medicínského]] nebo [[Veterinární lékařství|veterinárního]] úkonu, při kterém odborný specialista rozděluje na části mrtvé tělo. Cílem pitvy je určit příčinu [[smrt]]i daného člověka či zvířete nebo pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav. Pitvy se používá i při výuce zdravotníku a veterinárních či zemědělských specialistů.

Místnost, ve které se pitvá, se obecně nazývá ''pitevna'', v případě patologicko-anatomických, zdravotních a soudních pitev se někdy používá též název ''autoptický sál'', spíše historicky i ''prosektura''. Pro pitvajícího se někdy používá pojem prosektor nebo sekant. Podle druhu pitvy může pitvu provádět lékař-[[patolog]], soudní lékař, anatom, veterinární lékař, zoolog a podobně.

Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se upouštělo od pitev k vědeckým účelům. Církev deklarovala lidskou mrtvolu jako nedotknutelnou. Hlavními pracemi do té doby byly díla [[Galén]]ova, který pitval jen zvířata, i když pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány. Také Arabové s největší pravděpodobností neprováděli pitvy, přestože je [[Korán]] nezakazoval.

První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor [[Felix Platter]]. V něm předvedl okolo 300 veřejných pitev. První taková veřejná pitva v Čechách byla provedena 8. až 12. června 1600 v Rejčkově koleji profesorem [[Ján Jesenský|Jánem Jesenským]]. Vydal o ní spis s názvem ''Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia'' (Jana Jesenského z Jeseného historie o pitvě provedené v Praze roku 1600), dílo bylo vydáno ve [[Lutherstadt Wittenberg|Wittenberg]]u.<ref>Biermann, K. – Hanus, F. et al. : ''Kronika medicíny.'' Praha: Fortuna Print., 1994. ISBN 80-85873-16-8 .</ref>

Ohledávání kosterních pozůstatků je obvykle prováděno antropologem. Vedle získání co nejvíce informací nezbytných pro identifikaci je klíčové i určení stáří nálezu. Právní předpisy totiž upravují další postup podle stáří nálezu a okolností nálezu.