RGM-15 Regulus II
RGM-15A Regulus II (SSM-N-9) byla americká nadzvuková střela s plochou dráhou letu s jadernou hlavicí, kterou v letech 1953–1958 vyvíjela společnost Vought. Měla se stát náhradou podzvukových letounových střel amerického námořnictva RGM-6 Regulus. Její vývoj však nebyl dokončen, neboť kvůli nástupu balistických raket UGM-27 Polaris zcela zastarala.[1] Celkem bylo vyrobeno 54 střel Regulus II.[1]
| RGM-15A Regulus II (SSM-N-9) | |
|---|---|
 Příprava na vypuštění střely Regulus II z ponorky USS Grayback (SSG-574) | |
| Typ | střela s plochou dráhou letu |
| Místo původu |  USA |
| Historie výroby | |
| Výrobce | Vought |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 10 400 kg |
| Délka | 17,52 m |
| Rychlost | 2 M |
| Účinný dostřel | 550 km |
Vývoj editovat
V červnu 1953 získala společnost Vought zakázku na vývoj nadzvukové náhrady letounových střel RGM-6 Regulus. Prototypy XRSSM-N-9 měly zatahovací podvozek, proudový motor Wright J65-W-6 o tahu 65 kN a booster Aerojet General o tahu 511 kN.[1] První let proběhl v květnu 1956 na Edwardsově letecké základně.[2] Od roku 1958 byla testována vylepšená verze XRSSM-N-9a s motorem General Electric J79-GE-3 o tahu 69 kN a boosterem Rocketdyne o tahu 600 kN.[1] Pro testování byla využívána upravená tanková výsadková loď třídy LST-542 USS King County (LST-857).
V lednu 1958 byla objednána sériová výroba střely. V září 1958 byla střela poprvé a naposledy zkušebně vypuštěna z ponorky USS Grayback (SSG-574) stejnojmenné třídy.[3] Námořnictvo plánovalo, že střelou Regulus II budou vyzbrojeny čtyři křižníky a až 23 ponorek.[3]
Ve stejném roce se však ukázalo, že mnohem perspektivnější jsou balistické rakety UGM-27 Polaris, které mají větší dolet, přesnost, není vůči nim účinná obrana a navíc je lze vypouštět z ponořených ponorek.[1] Proto byl vývoj střel Regulus II v prosinci 1958 zrušen. Jejich zkoušky ale ještě nějaký čas pokračovaly. Prototyp XSSM-N-9 (roku 1963 přeznačen na RGM-15A) poprvé vzlétl v listopadu 1959. Měl demontovaný podvozek, větší zásobu paliva a byl poprvé schopen dosáhnout plánované dvojnásobné rychlosti zvuku. Celkem bylo vyrobeno 54 střel Regulus II. Po zrušení programu byly již vyrobené střely upraveny na cílové drony KD2U-1 (roku 1963 přeznačeny na MQM-15A, exempláře s podvozkem na GQM-15A). Drony provozovalo jak americké letectvo, tak námořnictvo. Mimo jiné byly využívány pro výcvik obsluh protiletadlových řízených střel CIM-10 Bomarc.[1]
Konstrukce editovat
_with_Regulus_II_missile_in_1958.jpg)
Střela Regulus II startovala pomocí odhazovatelného raketového motoru (boosteru), přičemž za letu ji poháněl proudový motor. Využívala inerciální navigaci. Měla být vybavena termojadernou hlavicí W-27 o síle 2 MT.[1]
Verze editovat
- XRSSM-N-9 – Vývojová verze vybavená podvozkem a motorem Wright J65-W-6.[1]
- XRSSM-N-9a – Vylepšená verze s motorem General Electric J79-GE-3.[1]
- XSSM-N-9 (RGM-15A) – Prototyp bez podvozku, rychlost 2 M.[1]
- KD2U-1 (MQM-15A/GQM-15A) – Cvičný cílový dron vzniklý přestavbou již vyrobených střel.[1]
Hlavní technické údaje (XRSSM-N-9)[1] editovat
- Rozpětí: 6,12 m
- Délka: 17,52 m
- Průměr trupu: 1,27 m
- Hmotnost: 10 400 kg
- Hmotnost boosteru: 3170 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Wright J65
- Tah pohonné jednotky: 65 kN
- Booster: 1× raketový motor Aerojet General
- Tah boosteru: 511 kN
- Nejvyšší rychlost: 1,8 M
- Dosah: 550 km
- Dostup: 14 300 m
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l Vought SSM-N-9/RGM-15 Regulus II [online]. Designation-systems.net [cit. 2018-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REGULUS II CRUISE MISSILE [online]. Angelfire.com [cit. 2018-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Regulus II RGM-15A SSM-N-9 [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-24 [cit. 2018-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu SSM-N-9 Regulus II na Wikimedia Commons
