Třída Grayback byla třída raketonosných ponorek námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Jednalo se o konvenční stíhací ponorky třídy Darter upravené během stavby na nosiče střel s plochou dráhou letu vybavených jadernou hlavicí.[1] Obě ponorky byly v této roli provozovány pouze v letech 1958-1964 a poté je z výzbroje vytlačily mnohem praktičtější nosiče balistických raket. Zatímco USS Grayback sloužila v letech 1968-1984 ke zvláštním úkolům, USS Growler se do služby již nevrátila a od roku 1988 je vystavena jako muzejní loď v Intrepid Sea, Air & Space MuseumNew Yorku.

Třída Grayback
USS Grayback (SSG-574)
USS Grayback (SSG-574)
Obecné informace
Uživatelé US Navy
Typ ponorka
Lodě 2
Osud vyřazeny
Nástupce USS Halibut (SSGN-587)
Technické údaje USS Grayback
Výtlak 2287 t (na hladině)
3638 t (pod hladinou)
Délka 98,3 m
Šířka 9,1 m
Pohon 3× diesel, 2× elektromotor
Rychlost 15 uzlů (na hladině)
12 uzlů (pod hladinou)
Posádka 84
Výzbroj 8× 533mm torpédomet (8×1)
Regulus I (2× Regulus II)
Technické údaje USS Growler
Výtlak 2174 t (na hladině)
3387 t (pod hladinou)
Délka 96,6 m
Šířka 8,3 m
Výzbroj 6× 533mm torpédomet (8×1)
Regulus (2× Regulus II)

StavbaEditovat

Pokusy s nesením a vypouštěním střel s plochou dráhou letu americké námořnictvo provádělo od roku 1947 na upravených druhoválečných ponorkách třídy Balao USS Barbero (SS-317), USS Carbonero (SS-337) a USS Cusk (SS-348). Schopnost zasazování jaderných úderů měla dát námořnictvu nově vyvinutá střela s plochou dráhou letu Regulus. Pro její nesení bylo rozhodnuto upravit rozestavěné konvenční útočné ponorky USS Grayback a USS Growler třídy Darter. První ponorku postavila v letech 1954-1959 loděnice Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo ve státě Kalifornie. Druhou postavila v letech 1955-1958 loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine.[2]

Jednotky třídy Grayback:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
USS Grayback (SSG-574) 1. července 1954 2. července 1957 7. března 1958 Vyřazena 1964, přestavěna na mateřskou loď speciálních úderných skupin Navy SEALs a roku 1968 reaktivována jako (USS Grayback LPSS-574, nějaký čas nesla též kód APSS-574). Definitivně vyřazena 16. června 1984. Dne 13. dubna 1986 potopena v zátoce Subic jako cvičný cíl.[2]
USS Growler (SSG-577) 15. února 1955 5. dubna 1958 30. srpna 1958 Vyřazena 25. května 1964, převedena do rezervy, dne 30. září 1980 vyškrtnuta z námořního registru. Od 29. září 1988 muzejní loď v Intrepid Parku v New Yorku.[3]

KonstrukceEditovat

 
Grayback se střelou Regulus II

Konstrukce, rozměry a výtlak obou ponorek se mírně lišily. Ponorky byly vyzbrojeny 533mm torpédomety, kterých první nesla osm (šest příďových a dva záďové) a druhá šest (čtyři příďové a dva záďové). Údernou výzbroj tvořily čtyři střely Regulus s jadernou hlavicí, uložené v rozměrném hangáru na přídi a vypouštěné z jednoho odpalovacího zařízení. Později je mohly nahradit dvě rozměrnější nadzvukové střely Regulus II. Pohonný systém tvořily tři diesely Fairbanks-Morse a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby. Diesely měly na šroubu výkon 4600 hp a elektromotory 5600 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 12 uzlů pod hladinou.[1]

ModifikaceEditovat

 
Growler se střelou Regulus I

Během přestavby Grayback na mateřskou loď speciálních jednotek SEAL byl trup ponorky prodloužen o 3,5 metru vložením sekce se dvěma pomocnými palivovými nádržemi. Hangár pro řízené střely byl přestavěn na dok (Dry Dock Shelter) pro 67 mariňáků a dva ponorné prostředky SEAL Delivery Vehicle (SDV), které mohly být vypouštěny i během plavby pod vodou. Hangár byl dále vybaven dekompresní komorou. Úpravy snížily rychlost ponorky o dva uzly.[4]

Operační službaEditovat

 
Interiér ponorky Growler

Obě ponorky byly jako nosiče střel s plochou dráhou letu provozovány pouze v letech 1958-1964. Velmi rychle zastaraly a z výzbroje je vytlačily mnohem praktičtější nosiče balistických raket Polaris (ty byly mimo jiné mnohem méně zranitelné, neboť se nemusely vynořovat kvůli vypuštění raket a jejich navedení na cíl). Další osudy obou ponorek jsou velmi odlišné. Vyřazení Growleru zůstalo definitivní a ponorka je od roku 1988 vystavena jako muzejní loď v newyorském Intrepid Sea, Air & Space Museum.

Naopak Grayback byla přestavěna na obojživelnou transportní ponorku s trupovým číslem (LPSS-574 – Landing Personnel) a v letech 1968-1984 používána zejména ke zvláštním úkolům, z nichž většina zůstala dodnes utajena.[4] V noci na 3. června 1972 se Grayback podílela na operaci Thunderhead – posledním pokusu o osvobození amerických vojáků zajatých ve vietnamské válce. Neúspěšná mise do ústí Rudé řeky musela být zrušena přičemž došlo k úmrtí příslušníka Navy SEALs Melvina Drye.[4]

Ponorka Grayback operovala v Asii do svého vyřazení roku 1984. Pozitivní zkušenosti z jejího provozu vedly k vývoji nových zařízení Dry Deck Shelter, která mohla být od roku 1987 instalována na palubu jaderných útočných ponorek třídy Los Angeles.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 134. (česky) 
  2. a b Grayback (SSG-574) (APSS-574) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Growler (SSG-577) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d SCHUSTER, Carl O. USS Grayback: Secret Submarine Landing Boat [online]. History.net, rev. 2011-11-18 [cit. 2016-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. (česky) 

Externí odkazyEditovat