Wikipedie

Ed Vulliamy

britský novinář

Ed Vulliamy, rodným jménem Edward Sebastian Vulliamy, (* 1. srpna 1954 Londýn) je britský novinář a spisovatel. Třicet let působil v redakcích deníku The Guardian a jeho sesterského týdeníku The Observer. Jako zpravodaj popisoval válku v Jugoslávii, o které napsal dvě knihy, a dlouhodobě se věnuje drogovým problémům na mexicko-amerických hranicích. Od roku 2022 působí na Ukrajině.

Ed Vulliamy
Narození1. srpna 1954 (69 let)
Notting Hill
Alma materHertford College
Povolánínovinář
ZaměstnavatelThe Guardian
OceněníLaurence Stern fellowship (1988)
Foreign Reporter of the Year (1992)
James Cameron Memorial Trust Award (1994)
Foreign Reporter of the Year (1996)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ editovat

Narodil se v Notting Hill v Londýně.[1] Jeho matkou byla spisovatelka a ilustrátorka Shirley Hughes a otcem architekt John Sebastian Vulliamy.[2] Studoval na londýnské University College School a oxfordské Hertford College.[3]

Kariéra editovat

V roce 1979 začal přispívat do investigativního televizního pořadu World in Action.[4] Od roku 1986 působil v redakci deníku The Guardian, později byl jeho římským dopisovatelem. Počátkem devadesátých let působil jako reportér na Balkáně, odkud reportoval o tehdejších válečných konfliktech, mimo jiné odkryl existenci koncentračních táborů Omarska a Trnopolje. O událostech později sepsal knihu Seasons in Hell: Understanding Bosnia's War (1994), jeho jedinou, která vyšla i v češtině (pod názvem Údobí pekla: Porozumění bosenské válce). Později (2006) se stal prvním reportérem od dob Norimberského procesu, který svědčil u soudu s válečnými zločinci.[5] Roku 2012 vyšla jeho druhá kniha na toto téma, The War Is Dead, Long Live the War: Bosnia: the Reckoning.[6]

V letech 1997 až 2003 působil jako newyorský dopisovatel týdeníku The Observer, odkud psal mj. o teroristických útocích 11. září 2001. Dlouhodobě se věnuje mexicko-americké hraniční problematice, v roce 2010 vydal rozsáhlou knihu Amexica, o dekádu později značně rozšířenou. Roku 2018 vydal knihu When Words Fail: A Life with Music, War and Peace, ve které přibližuje svůj vztah k hudbě, mj. se podrobně zabývá dílem Dmitrije Šostakoviče a Antonína Dvořáka, popisuje návštěvu koncertu kapely The Plastic People of the Universe a vzpomíná na rok 1989, kdy čtvrtmilionovému publiku na demonstraci proti masakru na náměstí Nebeského klidu v Hongkongu předzpívával píseň „Blowin' in the Wind“.[7] Ve filmu Veřejné lži (2019), věnujícímu se případu Katharine Gunové, který pomáhal vyřešit, jej ztvárnil Rhys Ifans.[8] Roku 2022 napsal libreto ke kantátě Who’d Ever Think It Would Come to This? o Irské občanské válce, v němž vycházel z dobových deníků a dopisů.[9]

V roce 2013 si po skoku z pětimetrové zdi zpřelámal kosti v noze, rekonvalescenci později popsal v detailním článku pro The Observer.[10] Roku 2016 opustil – částečně kvůli zranění – po třiceti letech redakce novin The Guardian a The Observer, nadále do nich však externě přispíval. V roce 2020 získal čestný titul na Goldsmiths při Londýnské univerzitě.[1] Od šedesátých let je vegetariánem.[11]

Dílo editovat

  • Seasons in Hell: Understanding Bosnia's War (1994)
  • Sleaze: The Corruption of Parliament (1997)
  • Amexica: War Along the Borderline (2010)
  • The War Is Dead, Long Live the War: Bosnia: the Reckoning (2012)
  • When Words Fail: A Life with Music, War and Peace (2018; v USA vyšla pod názvem Louder Than Bombs: A Life with Music, War, and Peace o dva roky později)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Ed Vulliamy, Chair of the jury for the 27th edition [online]. Prix Bayeux, 2020-04-27 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ DALY, Emma. Media families; 12. The Saunders & the Vulliamys [online]. The Independent, 1997-05-04 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ RIOU, Danielle. Ed Vulliamy [online]. HRP Bard [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ VULLIAMY, Ed. Michael Beckham obituary [online]. The Guardian, 2017-04-06 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ PITA, Antonio. Man whose harrowing image defined Bosnian conflict takes denialists to court [online]. El País, 2022-01-04 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ RUSSELL, Alec. Bad blood [online]. Financial Times, 2012-04-28 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ JONSSONOVÁ, Pavla. Hudba hlasitější než bomby [online]. His Voice, 2021-10-19 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ CABALLERO, David. House Of The Dragon: Rhys Ifans' Best Movies & TV Shows, Ranked According To Rotten Tomatoes [online]. Screen Rant, 2022-10-09 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (aglicky) 
  9. ↑ THORPE, Vanessa. New cantata breathes life into history of the Irish civil war [online]. The Guardian, 2022-10-02 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ VULLIAMY, Ed. How Comrade Ilizarov saved my leg [online]. The Guardian, 2015-12-13 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ VULLIAMY, Ed. Fifty years as a vegetarian has kept me in tune with nature [online]. The Guardian, 2012-09-08 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ed_Vulliamy&oldid=22123380“