Delphine de Girardin
Delphine de Girardin, pseudonym Vicomte Delaunay (24. ledna 1804 Cáchy – 29. června 1855 Paříž) byla francouzská spisovatelka.
| Delphine de Girardinová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Delphine Gay |
| Narození | 24. ledna 1804 Cáchy |
| Úmrtí | 29. června 1855 (ve věku 51 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
| Pseudonym | Vicomte Charles Delaunay |
| Povolání | spisovatelka, básnířka, saloniérka a novinářka |
| Národnost | francouzská |
| Témata | poezie |
| Manžel(ka) | Émile de Girardin (od 1831) |
| Rodiče | Jean Sigismond Gay a Sophie Gayová[1] |
| Příbuzní | Mary Gayová (teta) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Delphine de Girardin se narodila v Cáchách a pokřtěná byla jménem Delphine Gay. Její matkou byla francouzská spisovatelka známá pod jménem Sophie Gay. Delphine tak vyrůstala uprostřed skvělé literární společnosti. Její sestřenicí byla spisovatelka Hortense Allart de Méritens.[2] Delphine Gay vydala dvě publikace, Essais poetiques (1824) a Nouveaux Essais poétiques (1825). V roce 1827 navštívila Itálii. Římští literáti ji nadšeně přivítali a dokonce ji v Římě ozdobili korunkou. Její pobyt Itálii jí inspiroval k napsání několika básní, z nichž nejslavnější byla „Napoline“ (1833).
Jejím chotěm se v roce 1831 stal Émile de Girardin, francouzský vydavatel, novinář a politik. Sňatkem začala její nová literární kariéra. V letech 1836–1839 přispívala do časopisu La Presse pod jménem Charles de Launay. Její příspěvky byly společně vydány pod názvem Lettres parisiennes (1843) a získaly skvělý úspěch.
Dílo editovat
Romány:
- Contes d'une vieille fille a ses neveux (1832)
- La Canne de Monsieur de Balzac (1836)
- Il ne faut pas jouer avec la douleur (1853)
Dramatická díla v próze a poezii:
- L'École des journalistes (1840)
- Judith (1843)
- Cléopâtre (1847)
- Lady Tartuffe (1853)
Jednoaktovky:
- C'est la faute du mari (1851)
- La Joie fait peur (1854)
- Le Chapeau d'un horloger (1854)
- Une Femme qui deteste son mari (posmrtné vydání)
Madame Girardinová měla v současné literární společnosti značný osobní vliv a její salon často navštěvoval Théophile Gautier, Honoré de Balzac, Alfred de Musset a Victor Hugo. Její sebrané práce byly publikovány v šesti svazcích (1860–1861).
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delphine de Girardin na anglické Wikipedii.
- ↑ Жирарден, Дельфина. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XII.
- ↑ HANSEN, Helynne Hollstein. Hortense Allart : the woman and the novelist. Lanham, Md [u.a.]: Univ. Press of America, 1998. Dostupné online. ISBN 076181213X.
Literatura editovat
- Charles Augustin Sainte-Beuve,Causeries du lundi
- G. de Molenes, "Les Femmes poètes" v Revue des deux mondes, (červenec 1842)
- Taxile Delord, "Les Matinées littéraires" (1860); "L'Esprit de Madame Girardin", předmluva Alphonse de Lamartine, (1862)
- G. d'Heilly, "Madame de Girardin, sa vie et ses œuvres" (1868)
- Imbert de Saint Amand, "Mme de Girardin"(1875)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Delphine de Girardinová na Wikimedia Commons 
Autor Delphine de Girardinová ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Delphine de Girardin
- Encyklopedické heslo Delphine de Girardin v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích
- Plné texty děl autora Delphine de Girardinová na projektu Gutenberg (anglicky)
