Wikipedie

Claude Mellan

Claude Mellan (23. května 1598, Abbeville – 9. září 1688, Paříž) byl francouzský kreslíř, rytec a malíř. Za jeho mistrovské dílo je považována rytina s tváří Krista na Veroničině roušce z roku 1649.

Claude Mellan
Claude Mellan, autoportrét (1635)
Claude Mellan, autoportrét (1635)
Narození23. května 1598
Abbeville
Úmrtí9. září 1688 (ve věku 90 let)
Paříž
Povolánímalíř, rytec, kreslíř, grafik, mědirytec a výtvarník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Otec Claude Mellana, který byl mědikovcem v Abbeville, dbal o jeho dobré vzdělání. Když Claude projevil kreslířský talent, poslal ho studovat do Paříže. Odtud v 16 letech odešel do Říma, kam ho papeži Urbanovi VIII. doporučil astronom Nicolas-Claude Fabri de Peiresc. V Římě krátce studoval u Francesca Villameny a poté kreslení u Simona Voueta. Vytvořil množství rytin podle děl Berniniho a Vouetových obrazů a stal se kreslířem portrétů.

Roku 1630 ho požádal ředitel Galleria Giustiniana Joachim von Sandrar, aby dělal grafické kopie sbírky starožitností, kterou shromáždil markýz Vincenzo Giustiniani.[1]

Roku 1636 se Mellan vrátil do Francie a usadil se v Aix-en-Provence. V době, kdy pobýval na jihu Francie u astronoma Nicolase-Claude Fabri de Peiresca, zhotovil první mapu měsíce ve třech jeho fázích během společného pozorování z vrcholu hory Sainte-Victoire.[2] Mapa je uložena v Abbeville, Musée Boucher de Perthes a jako spolupracovník je uveden astronom Pierre Gassendi.[3]

Následujícího roku se Mellan přestěhoval do Paříže a oženil se, ale manželství zůstalo bezdětné. Byl jmenován dvorním malířem a rytcem francouzského krále a ubytován v Louvru. Stal se žádaným portrétistou. Své kresby podle živého modelu později převáděl do rytin. O jeho služby také stál anglický král Charles II.[4] Zemřel roku 1688 ve věku 90 let.

Dílo editovat

Claude Mellan v Římě zprvu pracoval klasickou metodou rytí. Stínování vytvářel paralelním a síťovým šrafováním. Později si ale osvojil metodu, kde stejného efektu dosahoval různou šířkou jediné ryté čáry. Dosáhl tím měkčího a čistšího účinku, ale pouze u grafických listů s jedinou figurou nebo menším objektem. Metoda nebyla vhodná pro vícefigurové kompozice, kde se efekt zeslabil a grafické listy působily plošně a nehotově.[4]

Roberto Longhi uvádí, že grafické listy Claude Mellana zachycují figury v ostrém světle a jsou tak protějškem k obrazům barokních následovníků Carravaggia. Mellanova Kající se sv.Marie Magdalena[5] byla zřejmě inspirována obrazem Orazio Gentileschiho.[6]

Claude Mellan vytvořil celkem asi 400 rytin a kolem sta portrétů kreslených pastelem a křídou. Řada jeho obrazů je nezvěstná a zachovaly se pouze jejich předlohy nebo grafické reprodukce, které zhotovil sám autor.

Známá díla (výběr) editovat

  • Lukrécie dle předlohy Simona Voueta
  • 1625 Intellectus et Memoria…Voluntas, dle předlohy Simona Voueta
  • Samson a Dalila
  • Herkules ze sbírky Farnese
  • Svatý Antonín a sv. Pavel poustevník
  • Svatý Jeroným
  • 1629 Kající se Svatá Marie Magdalena
  • 1644 Mladý Ludvík IV. a Anna Rakouská přijímají obchodníky a radní města Paříže
  • 1649 Rouška svaté Veroniky

Galerie rytin editovat

  •  
    Intellectus et Memoria…Voluntas – Google Art Project
  •  
    Sv. Antonín a sv. Pavel, poustevník, liniová rytina
  •  
    Gabriel Naudé, liniová rytina
  •  
    Maria Luisa di Gonzaga-Nevers, liniová rytina
  •  
    Lot a jeho dcery, liniová rytina
  •  
    Portrét infanta Ludvíka XIV.
  •  
    Henri Louis Habert de Montmor, pastel a křída

Reference editovat

  1. ↑ Galleria Giustiniani
  2. ↑ Yvon GEORGELIN et Simone ARZANO, LES ASTRONOMES ERUDITS EN PROVENCE, PEIRESC et GASSENDI. www.peiresc.org [online]. [cit. 2016-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-20. 
  3. ↑ Galileo: Claude Mellan (1598-1688), Pierre Gassendi (1591-1655), Three maps of the Moon, 1637
  4. ↑ a b J. Strutt, 1786, p. 143
  5. ↑ Préaud, Maxime, 1988, č. 113
  6. ↑ Jean-Pierre Cuzin, Gentileschi and France, in: Keith Christiansen, Orazio and Artemisia Gentileschi, Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.), 2001, ISBN 1588390063, p. 209

Literatura editovat

  • Peter Raissis, Prints & Drawings: Europe 1500-1900, The Art Gallery of New South Wales 2014, ISBN 9781741741087
  • Barbara Brejon de Lavergnée, "Mellan, Claude", in: The Dictionary of Art vol. 21, pp. 85–86,, edited by Jane Turner, Grove, New York 1996, ISBN 9781884446009
  • L. Ficacci, Claude Mellan, gli anni romani. Un incisore tra Vouet e Bernini, Roma 1989
  • Maxime Préaud, Inventaire du fonds français: graveurs du dix-septième siècle. Tome 17, Claude Mellan. Bibliothèque nationale, Paris 1988, ISBN 9782717717778.
  • Anatole de Montaiglon, Catalogue raisonné de l’oeuvre de Claude Mellan d’Abbeville. P. Briez, Abbeville 1856 Kopie na Google Books
  • Joseph Strutt, A Biographical Dictionary Vol. 2, Robert Faulder, London 1786, pp. 142–144 Kopie na Google Books

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Claude_Mellan&oldid=22341484“