Wikipedie

Solar Impulse

projekt sluncem poháněného letadla

Solar Impulse je projekt prvního letadla poháněného sluneční energií, které dokáže obletět Zemi. Projekt založil v roce 2003 psychiatr a letecký rekordman Bertrand Piccard, jenž pilotoval první oblet Země na balónu bez zastávky a švýcarský podnikatel André Borschberg. Vývoj zastřešovala polytechnika v Lausanne a podílelo se na něm několik desítek specialistů. Pokus o oblet Země začal 9. března 2015 v Abú Zabí [1] a úspěšně skončil 26. července 2016 na stejném místě. Letoun Solar Impulse 2. kterému se podařilo cíl naplnit, strávil ve vzduchu 500 hodin. Při průměrné rychlosti 80 kilometrů za hodinu tak urazil na 40 tisíc kilometrů.

Prototyp HB-SIA při krátkém letu těsně nad zemí v Dübendorfu 3. prosince 2009
Kokpit a motory prototypu HB-SIA

Prototyp HB-SIA

editovat

Testovací prototyp nese označení HB-SIA. Má délku 21,85 metru, rozpětí křídel 63,4 metru (srovnatelné s Airbusem A340) a výšku 6,40 metru. Pod křídly má čtyři gondoly, v každé je sada lithuim-polymerových akumulátorů a motor o výkonu 10 hp s dvoulistou vrtulí.[2] Je pokryt celkem 200 m² fotovoltaických článků. Nemá přetlakovou kabinu, jeho dostup je tedy omezený.

První přízemní let v délce zhruba 350 metrů se uskutečnil 3. prosince 2009 ve švýcarském Dübendorfu. K prvnímu skutečnému letu došlo 7. dubna 2010, kdy letoun vlastní silou vystoupal do výšky 1000 metrů.[3] 7. a 8. července 2010 letoun absolvoval první celonoční let (celkem 25 hodin), když letoun byl v noci poháněn z baterií nabitých při letu v předcházejícím dni. Při tomto letu letoun vystoupal až do výšky 8,5 km, většina letu proběhla ve výšce 1,5 km.[4]

13. května 2011 letoun absolvoval první mezinárodní let. Letěl ze švýcarského Dübendorfu do Bruselu. Let byl dlouhý 630 km a trval 13 hodin. Průměrná rychlost letounu byla 50 km/h a průměrná letová hladina 1 800 metrů.[5] V červnu pak letěl z Bruselu na pařížské letiště Le Bourget. První pokus 12. byl kvůli protivětru neúspěšný a letadlo se po třech hodinách letu otočilo a vrátilo (zpáteční let po větru trval jen dvě hodiny).[6] Druhý pokus o několik dní později byl již úspěšný.[7]

Od roku 2010 se stal fotografem projektu švýcarský fotožurnalista Jean Revillard.[8]

V roce 2012 letoun absolvoval první mezikontinentální let. S mezipřistáním v Madridu doletěl ze Švýcarska do Maroka a zpět.[9]

Ve dnech 3. května až 7. července 2013 letoun přeletěl Spojené státy americké z východního na západní pobřeží,[1] z Moffet Field v Kalifornii na Letiště JFK v New Yorku s mezipřistáními na Phoenix Sky Harbor International Airport, v Dallasu, St. Louis, Cincinnati a Washingtonu. Jednotlivé části cesty trvaly od 14 do 21 hodin. První část cesty letoun absolvoval v květnu 2013.[10]

HB-SIB

editovat

Historie

editovat

Stavba druhého letounu nesoucí švýcarské registrační znaky HB-SIB začala v roce 2011. Původně měl být dokončen v roce 2013 a v roce 2014 se měl uskutečnit 25 denní oblet Země. Během testů v roce 2012 hlavní křídlo letounu selhalo při testech tuhosti,[11] takže dokončení letounu se posunulo o rok[12] - prvně byl představen na letišti v Payerne 2. června 2014.[13]

Konstrukce

editovat

Letoun má rozpětí křídel 71,9 m (srovnatelné s Airbusem A380), váží však pouze 2,3 t. Proti prvnímu prototypu má větší kabinu a dokonalejší avioniku, včetně autopilota, které umožňuje vícedenní transkontinentální a transoceánské lety.[14]

Vlastnosti

editovat

Letové vlastnosti[15]

  • posádka: 1 osoba
  • délka: 22,4 m
  • rozpětí křídel: 71,9 m
  • výška: 6,37 m
  • plocha solárních panelů: 269,5m2 - 17'248 fotovoltaických článků s max. výkonem 66 kW
  • váha: 2'300 kg
  • startovní rychlost: 35 km/h
  • motory: elektromotory
  • počet vrtulí: 4
  • zdroj energie: 4 x 41 kWh lithium-ion baterie, 633 kg, max. výkon 13 kW[16]
  • průměr vrtulí: 4 m
  • max rychlost: 140 km/h
  • cestovní rychlost: 90 km/h
  • cestovní rychlost v noci: 60 km/h
  • cestovní dostup: 8'500 m (maximální dostup 12'000 m)

Vlastní let kolem světa

editovat

Zdroj: [17]

Úsek Start - datum Start - místo Cíl - místo Vzdálenost Doba letu Pilot
1 9.3.2015 03:12 UTC   Abú Dhabí, SAE   Maskat, Omán 717 km 13:01 hod André Borschberg
2 10.3.2015 02:35 UTC   Maskat, Omán,   Ahmadábád, Indie 1 593 km 15:20 hod Bertrand Piccard
3 18.3.2015 01:48 UTC   Ahmadábád, Indie   Váránasí, Indie 1 170 km 15:56 hod André Borschberg
4 18.3.2015 23:52 UTC   Váránasí, Indie   Mandalaj, Myanmar 1 536 km 13:29 hod Bertrand Piccard
5 29.3.2015 21:06 UTC   Mandalaj, Myanmar   Čchung-čching, Čína 1 636 km 20:29 hod Bertrand Piccard
6 20.4.2015 22:06 UTC   Čchung-čching, Čína   Nanking, Čína 1 384 km 17:22 hod Bertrand Piccard
7 30.5.2015 18:39 UTC   Nanking, Čína   Nagoja, Japonsko[pozn. 1] 2 942 km 44:09 hod André Borschberg[18]
8 28.6.2015 18:03 UTC   Nagoja, Japonsko   Havaj, USA 8 924 km 117:52 hod André Borschberg
9 21.4.2016   Kalaeloa, Havaj, USA   Mountain View, Kalifornie, USA 4 086 km 62:29 hod Bertrand Piccard
10 2. 5. 2016   Mountain View, Kalifornie, USA   Phoenix, Arizona, USA 1 113 km 15:52 hod André Borschberg
11 12. 5. 2016   Phoenix, USA   Tulsa, Oklahoma, USA 1 570 km 18:10 hod Bertrand Piccard
12 21. 5. 2016   Tulsa, USA   Dayton, Ohio, USA 1 113 km 16:34 hod André Borschberg
13 25. 5. 2016   Dayton, USA   Lehigh Valley, Pensylvánie, USA 1 044 km 16:47 hod Bertrand Piccard
14 11. 6. 2016   Lehigh Valley, USA   New York, USA 265 km 4:41 hod André Borschberg
15 20.6.2016   New York, USA   Sevilla, Španělsko 6 265 km 71:08 hod Bertrand Piccard
16 11.7.2016   Sevilla, Španělsko   Káhira, Egypt 3 745 km 48:50 hod André Borschberg
17 24.7.2016   Káhira, Egypt   Abú Dhabí, SAE 2 794 km 48:37 hod Bertrand Piccard

Poznámky:

  1. ↑ 7. úsek byl plánován jako 144hodinový let z Nankingu na Havaj o délce 9132 km. Z důvodu nepříznivého počasí však letoun přistál v japonské Nagoje.

Reference

editovat
  1. ↑ a b Solar Impulse: The dream lives on. solarimpulse.com [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-20. 
  2. ↑ Solar Impulse Project. HB-SIA file [online]. [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-26. 
  3. ↑ Letadlo poháněné sluneční energii odstartovalo ke svému prvnímu letu. iHNed.cz [online]. 2010-4-7 [cit. 2010-4-7]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČT24 - První solární letadlo úspěšně zvládlo svoji misi. www.ct24.cz [online]. [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-23. 
  5. ↑ 13.05.2011 - Successful first international flight for Solar Impulse. www.solarimpulse.com [online]. [cit. 2011-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-23. 
  6. ↑ ceskenoviny.cz: První neúspěch slunečního letadla Solar Impulse: silný protivítr. magazin.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2011-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  7. ↑ E15: Vytrvalá solární vážka na druhý pokus do Paříže doletěla. magazin.e15.cz [online]. [cit. 2011-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  8. ↑ https://aroundtheworld.solarimpulse.com/infocard-Jean_Revillard
  9. ↑ Solar Impulse: 2012 - World’s first solar-powered intercontinental flight. solarimpulse.com [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-15. 
  10. ↑ České noviny: Solární letoun Solar Impulse má za sebou první etapu přeletu USA. magazin.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  11. ↑ Solar Impulse: Pushing the limits... No easy task. solarimpulse.com [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20. 
  12. ↑ Solar Impulse: Without a spar, what’s next?. solarimpulse.com [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20. 
  13. ↑ First Flight for Solar Impulse 2. S. 14. Sport Aviation [online]. 2014-07. S. 14. 
  14. ↑ Major steps [online]. Solar Impulse [cit. 2009-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-15. 
  15. ↑ "Building a Solar Airplane" Archivováno 13. 4. 2014 na Wayback Machine.. Solar Impulse. Vyhlodáno 19 January 2015.
  16. ↑ Lipsey, Sid. "Secrets of the Solar-Powered Plane That Might Make History", Yahoo.com, 4 February 2015
  17. ↑ Schreck, Adam. "Solar plane pioneers lay out round-the-world flight plan" Archivováno 1. 4. 2015 na Wayback Machine.. Associated Press. 20 January 2015. Retrieved 21 January 2015.
  18. ↑ Leg 7 of 13 – Nanjing, China to Nagoya, Japan [online]. Solar Impulse. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Solar_Impulse&oldid=23744783“