Sojuz 16
Sojuz 16 byl testovací let s dvoučlennou posádkou v rámci programu Sojuz, který sloužil na přípravu spojení americké a sovětské kosmické lodě pro misi Sojuz-Apollo.
| Sojuz 16 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1974-096A |
| Hmotnost | 6800 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Буран (Buran - "bouře") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 2. prosince 1974 09:40 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | Sojuz-U |
| Délka letu | 5 d 22 h 23 min 35 s |
| Datum přistání | 8. prosince 1974 08:03 UTC |
| Spojení se stanicí | |
| Apogeum | 291 km |
| Perigeum | 184 km |
| Sklon dráhy | 51,8° |
| Doba oběhu | 89,2 min |
| Počet oběhů | 95 |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz 15 Následující Sojuz 17 | |
Posádka
editovat
Anatolij Filipčenko (2), velitel lodě- Nikolaj Rukavišnikov (2), palubní inženýr
(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)
Záložní posádka
editovatStart
editovatSojuz 16 pomocí stejnojmenné rakety odstartoval z kosmodromu Bajkonur 2. prosince 1974 se dvěma kosmonauty na palubě. Loď byla navedena na dráhu uvažovanou pro pozdější let Sojuzu k Apollu při spojení na oběžné dráze, tedy zhruba 224 km nad Zemí.[1]
Průběh letu
editovatKosmonauti Anatolij Filipčenko a Nikolaj Rukavišnikov vyhodnocovali modifikovanou kosmickou loď Sojuz a nově zkontrolovaný spojovací mechanismus (stykovací prstenec-iluminátor), který dovoloval spojení nekompatibilních kosmických lodí. Dalšími změnami bylo např. snížení atmosférického tlaku, zvýšení obsahu kyslíku, vně byl instalován optický terč usnadňující přibližovací manévr. Mimo těchto příprav bylo prováděno snímkování vybraných území.
Kromě toho šestidenní let otestoval spolupráci sovětského a amerického pozemního řídícího střediska a uspokojil oficiální americká místa ohledně bezpečnosti lodí Sojuz. Mise se uskutečnila přesně podle plánu a zástupci administrativy Sovětského svazu a USA vyjádřili spokojenost se spoluprací posádky a pozemních středisek.
Závěr letu
editovatS pomocí raketového motoru se loď zbrzdila a začala přistávat. Odpojila se kabina s kosmonauty a na padáku přistála 300 km na sever od města Džezkazganu.[1] Kosmonauti se po přistání cítili dobře, všechny nové systémy pracovaly normálně.[2].
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 346.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Anatolij Vasiljevič Filipčenko, s. 71.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 16 na Wikimedia Commons - Na webu Kosmo
