Slovenský animovaný film

Slovenský animovaný film je významná součást slovenské kinematografie.

Dějiny

Začátky

Animovaný film na Slovensku se zrodil v roce 1965. Tehdy vznikla ve Studiu krátkého filmu v Bratislavě samostatná tvořivá skupina. Ta měla v plánu realizovat animované filmy s použitím kreslené a papírové techniky. Při jejím vzniku stál Viktor Kubal (1923-1997), který působil jako scenárista, výtvarník, animátor a režisér. Byl tvůrcem prvního animovaného slovenského filmu Studna lásky z roku 1943, natočeného v ústavu pro tvorbu učebních pomůcek Školfilm. Jedná se o zakladatelský čin v animované tvorbě na Slovensku, kresbou připomíná americkou animaci. Děj se obrací na legendu o kopání studny na Trenčínském hradě v době tureckých nájezdů. V roce 1945 díky Benešovu znárodňovacímu dekretu vznikla filmová instituce s programem realizace hraných dokumentárních a zpravodajských filmů, ale animovaný film v tomto programu zahrnut nebyl.

60. léta

V době vzniku české animace mladí grafici a trikaři natočili kolektivní dílo Pinguin (1964), Kubal přispěl krátkými kreslenými šoty ve filmovém týdeníku, s ústřední postavou pana Homa. Kubal se zabýval životním prostředím ve filmu Zem (1966), jehož zpracování patřilo ke špičce světové animace. O animaci se zajímala televize a tak začaly vznikat televizní pohádky. Svou tvorbu zahájili Ivan Popovič a Jaroslava Havettová, spolu natočili film Socha (1970). Sochař hledá v kameni sochu, protože už Michelangelo řekl, že socha je ukryta v každé skále. Havettová zde kritizuje dogmatismus. Potřebné bylo v dílech v této represivní době použití symboliky a významů namísto přímočarosti.

70. léta

Sedmdesátá léta byla složitým obdobím ve společnosti, kdy se povolovala angažovanost pouze do určité přísně vymezené míry. Animovaný film, protože pracoval s výtvarným materiálem, měl pozici o to těžší. Negativní přijímaný byl černý humor, absurdita, nadsázka, čili prostředky jemu vlastní. Některé filmy se dostali do trezoru, jako například Oko (režie Juraj Bindzár), plného symbolů, připomínajících hákové kříže a srpy a kladiva. Film byl na dvě desetiletí uložen do trezoru. Přesto pozorujeme spoločenskokritický pohyb v animované tvorbě 70. let.

Viktor Kubal v 70. letech

V plodných sedmdesátých a osmdesátých letech natočil sérii o Jankovi hrášku (1972-1986), ovlivněného folklórem a lidovými motivy. Využil tu už svou fantazii, když se postupně více odchyloval od předlohy. Lidový hrdina Jánošík se objevuje v díle Zbojník Jurko (1976), jehož tvořil dva roky. Jedná se o ryze autorský film, lidové písně transformoval do filmu skladatel Juraj Lexmann. Kubal se v 70. letech vyhýbá sentimentalitě, naopak využívá dějovou zkratku, je parodicky a ironický. Nejprodávanějším Slovenské filmem se stal Šachy (1973). Je to reakce na domácí společenské vztahy, kde je zobrazen člověk jako pěšák. Politicky laděné jsou i filmy Kino (1977) a Žebřík (1978). Dále natočil filmy Prezent (1976) a Jedináček (1979). Kubalovy hrdiny můžeme nazvat dětmi své doby.

80. léta

Osmdesátá léta nazýváme zlatým obdobím slovenského animovaného filmu. Nastal příklon k společensky závažným tématům, což se týkalo i animace. Významným tvůrcům patřila v této dekádě Jaroslava Havettová (nar. 1942). Oproti Kubalovi se vyznačovala jinou, svéráznou poetikou. Její díla jsou charakteristická zevšeobecňováním morálních problémů jednotlivce a společnosti. Například zkoumala fatální lidské situace prostřednictvím tužky, věšáku, šatů a zápalek v díle Kontakty (1980). Ostře satiricky vyznívá film Proč máme slepice (1986), kde hrdina ničí vše živé kolem sebe a obrací se na své ego. Satirický je i Úděl (1988), připravený v koprodukci s pražským studiem, jako animátoři zde spolupracovali Ľ. Pavolovová a M. Kimlička podle předloh výtvarnice Z. Vorlíčkové, hudbu složil Dežo Ursíny. Je považován za nejvyhrocenější Havettové film. Tragikomicky působí zase film Nápověda (1984).

V polovině 80. let se prosazuje třetí generace tvůrců. Ta si rychle osvojila animátorskou profesi. Jejich ústředním tématem byla reflexe pocitů mladého člověka ve společnosti a její slabiny. Nejvýraznějším představitelem byl Ondrej Slivka (nar. 1959) a jeho film Kdybych byl ptáčka (1986). Používá tu počítačovou grafiku a má ekologický charakter, poukazuje na problém sebezničení člověka. Film Deštník (1984) se zabývá fetišismem techniky. Byrokratismem se zabývá ve snímku Celine (1989).

Viktor Kubal v 80. letech

Za malé veledílo je považován film Na pravé poledne (1988), odkazující na slavný stejnojmenný western. Odehrává se v jednom úřadě, kde došel inkoust. Kubal se při animaci inspiroval kubismem, používá ironický nadhled a kritiku byrokracie. Podobně vyznívá i politicky laděný Idol (1989), v němž hrdina odkopává z vysoké skály bustu státníka. Kubal se zde začíná vyrovnávat s novou porevoluční realitou. Ostatní Kubalová tvorba 80. let je uvedena v kapitole Tvorba pro děti.

90. léta

V roce 1991 dochází ke zrušení monopolní instituce Slovenské filmové tvorby, což má velké následky. O animovanou tvorbu nadále zajímala pouze Slovenská televize. Ta společně s osvědčenými tvůrci se stále věnuje večerníčkovým tvorbě. Další skupina animátorů pracuje na reklamách, nebo pro zahraniční produkce. Postupně se vyměnila generace tvůrců a přetrhly se partnerské vztahy s českými studiemi. Zavedené mezinárodní festivaly Cena Dunaje a Bienále animace Bratislava jsou orientovány na dětskou tvorbu.

V roce 1993 na Slovensku otevřeli na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě Katedru animované tvorby. Jako pedagogové zde působili významní tvůrci animovaných filmů. Tak se začala psát nová kapitola dějin kinematografické animace na Slovensku. Studenti 90. let patří k první generaci tvůrců, využívajících klasické animační techniky. Tato skupina začala po studiu zakládat vlastní studia. Ivana Laučíková založila produkční společnost Feel me film. Michal Struss založil studio Plaftik.

Dokumentarista Martin Šindelka natočil animovaný 11 minutový dokumentární experiment Velká potřeba (1992). Byl pořízen technikou pixilaci. Televizní animovaná produkce je nevyrovnaná. V roce 1992 zaniká kolibské studio Animofilm, některé projekty z něj přecházejí do televize, jak Pohádky z celého světa (1994 Monika Trajterová, Tomáš Čepek), nebo Bratislavské pohádky (1995 Švestka). Ten je vrcholem televizní animované produkce. Natočila se rozsáhlá série Jurošík (1992 Jaroslav Beran) pro dětského diváka. Mezi další díla patří Drotárska pouť (1992, Helena Slavíková-Rabárová), nebo série Hliněné pohádky (1995, František Jurisic). Jana Blechová, Marián Jaššo, Jaroslav Beran (studio Animoline), Ivan Popovič (studio My Studio) se věnují reklamám.

2000 - současnost

VŠMU kolem roku 2001 škola přestala natáčet studentské filmy na filmovou surovinu. Těchto animátorů nazýváme druhou generací absolventů. Druhou generaci VŠMU představují hlavně animátoři aktivní v organizování mezinárodního festivalu animovaných filmů Fest Anča v Žilině, například Andrej Kolenčík, Peter Budinský, Alice Gurínová a Michaela Čopíková, která založila spolu se studentkou z VŠVU Veronikou Obertová studio OVE Pictures. Společným znakem této generace animátorů je intermedialita. Využívají estetiku videoher. Ivan Popovič od roku 2001 vyrábí seriál pro děti Mít tak o kolečko víc. V současnosti se připravuje první dlouhometrážní animovaná snímek Království času vycházející z Dobšinského pohádek. V současnosti podporuje finančně animovanou tvorbu Audiovizuální fond. Animací se věnuje od roku 2010 odborný časopis Homo Felix- jeho koncept obsahově zastřešuje oblast výroby, distribuce a prezentace animovaných děl, reflexi jejich kvality a rovněž nabízí prostor studiím, státem a jiným odborným textem o historii a teorii animace.

Na Slovensku začaly po roce 2000 vznikat krátkometrážní animované filmy. Ty však mají slabší komerční potenciál. I proto na Slovensku dnes neexistuje člověk, kterého by živila jen autorská animátorská práce. Jako první se dostal do povědomí veřejnosti dnes Michal Struss. V roce 2000 ho za jeho film V kostce nominovali na studentského Oscara. Film Ivany Laučíkovej Poslední autobus (2011) vyhrál Grand Prix na Á-čkových festivalu krátkých filmů v Tampere. Společnost Ove pictures založili dvě 27leté režisérky Michaela Čopíková a Veronika Obertová. První natočila oceňovaný film About socks and love, druhá Viliam a společný film Dust and Glitter (2001). Autoři Jakub Kroner a Martin Capovčák vyvorili první slovenský animovaný sitcom pro televizi JOJ Lokal TV (2011). Katarína Kerekešová připravuje v roce 2015 dokončit novou večerníčkovým sérii Mimi a Líza.

Tvorba pro děti

Slovenská animace byla vždy silně orientována na dětského diváka. Představovaly zhruba dvě třetiny celkové produkce. Nejvýznamnějším autorům pro děti v rámci animace byl Viktor Kubal. Kromě Janka Hraška natočil Příběhy z Kocourkova, Dobrodružství Panáka z křižovatky, Janíka na cestě. Kubal počítal s dětskou inteligencí a fantazií. Dětem je určena i Krvavá paní (1980), kde je vidět vysoké mistrovství tvůrce při práci s detailem, hlukem a hudbou. Marcipánová komedie (1987) je parafráze na pohádku o Jankovi a Mařence. Osobité místo má i seriál O Miminku (1987-1990), na kterém se režijně podíleli Vladimír Malík z bratislavského studia a Pence Kunčev ze Sofie. Významné místo v tvorbě pro děti zastupovali večerníčky České televize. Pracovali na nich mnozí režiséři a animátoři jako M. Trajterová, D. Bučanová, O. Potroková, J. Beran, J. Blechová, M. Jaššo, Z. Vejchodská nebo V. Takáčová. Večerníčky byly natáčeny buď s jednoduchou Fabuli (Nejmenší hrdinové, Jurisic (1980-1989)), nebo i náročnější, s diferencovanějším adresátem (Bratislavské pohádky, Slivka (1990-1995)). Natočený byl i večerníček pro dospělé, kde byl hlavní postavou dobrácký Dědeček, známý ze znělky (Dědeček Casanova, Dědeček a vamp, Dědeček a Venuše (1983-1989)), v režii Viktora Kubala.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slovenský animovaný film na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Václav Macek - Jelena Paštéková, Dějiny české kinematografie, Martin: Vydavatelství Osveta, 1997, 600 s. ISBN 8021704004
• Rudolf Urc, Dejiny animovaného filmu II. Bratislava: Vysoká škola múzických umění v Bratislavě, 1999, 103 s. ISBN 8085182580
• Eva Perďochová: Odklínanie slovenského animovaného filmu, In: Film.sk 2012 č.4
• Milan Čupka: Současná slovenská animace? Pestrobarevný Fénix, In: Pravda, 3.3.2012

Portály: Film | Slovensko