Slavoj Šádek
Slavoj Šádek (3. března 1926 Brno – 19. února 1949 Praha[1][2]) byl český technický úředník a protikomunistický odbojář. V roce 1949 byl po únorovém převratu jako jeden z prvních[3] v politickém procesu odsouzen k trestu smrti a následně popraven.[4]
| Slavoj Šádek | |
|---|---|
| Narození | 3. března 1926 Brno  Československo |
| Úmrtí | 19. února 1949 (ve věku 22 let) Praha, Věznice Pankrác Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Národnost | česká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Narodil se 3. března 1926 v Brně. Jeho otec Hynek Šádek byl důstojník československé armády a legionář. V mládí navštěvoval nejprve obecnou školu, poté čtyři roky reálnou školu a nakonec vyšší průmyslovou školu. Po jejím absolvování pak pracoval jako technický úředník.
Po konci druhé světové války se v roce 1945 stal členem České strany národně sociální. Po vstupu do strany působil v její mládežnické organizaci. Krátce po únorovém převratu se na jaře 1948 zapojil do protirežimního odboje.[5][6] Spolupracoval přitom se spolustraníky Josefem Dvorským a Jaroslavem Fialou. Jeho hlavním úkolem bylo šířit protirežimní myšlenky a získávat zpravodajské informace. V dubnu 1948 opakovaně pomohl protikomunistickému odbojáři Miloslavu Chocovi, který měl kontakty na krajany, kteří po převratu uprchli do německého Řezna. Dodal mu mimo jiné střelné zbraně.
V květnu 1948 se společně s Chocem a Fialou podílel na plánu získat významné dokumenty od komunistického funkcionáře Augustina Schramma. Dne 27. května 1948 byl Schramm ve svém bytě poté, co do něj vniknul Choc, zastřelen.[7] Choc byl krátce poté zatčen a k činu se přiznal. Později nicméně své přiznání odvolal. Vzhledem k tomu, že se na místě mělo pohybovat vícero osob, není dodnes zcela jasné, zda byl Choc skutečně střelcem.[8] Státní bezpečnost v případu zatkla desítky osob, mezi nimi i Šádka, který byl zatčen 2. června 1948 ve svém bytě.[9] Trestní oznámení podala Státní bezpečnost na 132 osob zapojených do odboje, ale i těch, kteří s odbojáři pouze byli v kontaktu. Při výsleších byli zatčení včetně Šádka brutálně mučeni. Dne 19. února 1949 byl po exemplárním politickém procesu, jako jeden ze sedmi odsouzených v případu k trestu smrti, na nádvoří pankrácké věznice popraven.[10][11][12]
Po sametové revoluci byl rehabilitován. Senát PČR navrhl v roce 2000 udělit Šádkovi in memoriam medaili za hrdinství, v roce 2002 jej pak navrhl na Řád Bílého lva.[13][14][15] Na dům v pražských Dejvicích, kde před zatčením pobýval, byla instalována pamětní deska.[16][17]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Nic si neberte, za hodinu jste zpátky, řekli jim estébáci. Do vlastního domu se vrátili po 40 letech. iROZHLAS [online]. 2021-08-01 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Eva Dušková, roz. Vokálová (1931 - 2019). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ ARCHIV Petra Zídka | Domov. Lidovky.cz [online]. 2009-05-27 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Slavoj Šádek | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O. 23 | 1.0.9, 2023-11-10 11:18:31, (c) VIZUS CZ. Slavoj Šádek. Vzpomínky [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Třetí odboj - Rodáci z jižní Moravy. tretiodboj.sdruzenipamet.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ PressReader.com - Digital Newspaper & Magazine Subscriptions. www.pressreader.com [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Pět let vězení za to, že znala Miloslava Choce. Příběh Evy Duškové, rozené Vokálové. Plus [online]. 2019-11-01 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Slavoj Šádek - Profil osobnosti. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Třetí odboj - Rodáci z jižní Moravy. tretiodboj.sdruzenipamet.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Slavoj Šádek (1926-1949) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Senát navrhl Klausovi vyznamenat 20 osobností, hlavně odbojářů. Radio Prague International [online]. 2003-06-26 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Senát PČR 2002 [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Senát PČR 2000 [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska Slavoji Šádkovi na domě Eliášova 331/7 v Dejvicích | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
