Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Hrad Špilberk. Monumentální komplex zeměpanského gotického hradu a barokní pevnosti.
stavební soubor hradu a pevnosti Špilberk (parc. 670, 671, 672/1, 672/2, 672/3, 673/1, 673/2, 674/2)
hrad Špilberk. Markraběcí gotický hrad přestavěný na barokní bastionovou kasematovou pevnost. Komplex přibližně kosodélného půdorysu o čtyřech obvodových křídlech doplněných vnějšími trakty, přepažujícím křídle rozdělujícím vnitřní prostor hradu na dvě přibližně obdélná nestejně velká nádvoří, a dále s kasematy se severním Josefinským traktem a jižním Leopoldinským traktem s terasami, západním a východním příkopem a pásem barokních fortifikací s bastiony a branami. Ze severovýchodního nároží vybíhá polygonální plná gotická věžice nesoucí hodinovou vížku zastřešenou helmicí, ze které vyrůstá hranolový konkávně tvarovaný nástavec završený zlacenou makovicí s křížem. Východní křídlo hradu obsahuje zdivo raně gotického paláce a mohutného hranolového donjonu (14,2 x 13,2 m) dochovaného do výše 2. patra.
studna: na západním 2. nádvoří se nachází studna raně gotického původu (středověká hloubka byla 40 m) v barokním období dále prohloubena až na hloubku 112 m, kamenná polygonální kovexně-konkávně tvarovaná obruba studny je završena římsou s půloblounovou profilací. Ústí studny kryje kovaná mříž bohatě zdobená úponkovými a volutovými ornamenty. Vedlejší 5 m hluboká cisterna kruhového půdorysu není kulturní památkou. 49°11′40,16″ s. š., 16°35′56,05″ v. d.
gloriet s orientačním stolem, parc. 626. Neorenesanční otevřený dřevěný gloriet od Aloise Prastorfera výrazně umístěný na severním barokním bastionu na kamenné trojstupňové základně. Gloriet byl veřejnosti slavnostně zpřístupněn 19. 7. 1884. 49°11′42,61″ s. š., 16°35′59,6″ v. d.
památník Christiana D'Elverta, starosty města Brna a zakladatele městského parku na špilberském kopci, vsazen do zdiva glorietu na severním bastionu, parc. 626. 49°11′42,69″ s. š., 16°35′59,88″ v. d.
pomník Raduita de Souches, parc. 72/1. Klasicky uměřený, umělecky cenný pomník legendárního francouzského obránce Brna před Švédy, Louise Raduita de Souches, od Johanna E. Tomoly, umístěný roku 1902 na severovýchodním bastionu Špilberku. Na čtvercové základně se nachází dvoustupňový podstavec nesoucí pylon s masivní odstupněnou patkou profilovanou výžlabkem a oblounem. Pylon nahoře zdobený stylizovanou čabrakou probíjenou kruhovým otvorem nese na čelní straně nápisovou desku z brazilské žuly. Pylon nese bronzovou portrétní bustu vojevůdce v nadživotní velikosti. 49°11′41,08″ s. š., 16°36′3,58″ v. d.
vyhlídková kolonáda. Půvabná, až pohádkově působící architektura jižního vyhlídkového pavilonu od Aloise Prastorfera z roku 1885. Ve strmém jihozápadním svahu špilberského kopce pod jižním bastionem. Zalamovaný sled cihlových pilířků nese portálky vstupů do půlkruhově stočené kolonády podepírané v oblouku rastrem litinových válcových sloupků vyplněným z vnější strany litinovým zábradlím tvořeným diagonálně se protínajícími pruty a z vnitřní strany mřížovou výplní opět s motivem křížících se diagonál. Stáčená sedlová stříška krytá prejzy za v hřebeni završena ornamentálně prolamovaným pásem. Bohatě dekorativně jsou pojednány i trojúhelníkové štíty portálů s motivy vegetabilních prvků a labutí. 49°11′37,25″ s. š., 16°35′55,34″ v. d.
Špilberk 217/2, budova zahradnictví. V parku v jižní části pevnostního kopce Špilberk, níže ve svahu nad ulicí Pellicovou se nachází soubor staveb zahradnictví. Dvě budovy obdélného půdorysu kryté sedlovými střechami situované na terase v prudkém svahu. Východní budova má v ose navazující nižší část protáhlého obdélného půdorysu. 49°11′36,7″ s. š., 16°36′5,68″ v. d.
Hlídka 209/4: budova IV. hlídky. Patrová budova barokní prachárny a později hostince lapidárního pozdně klasicistního vzhledu. 49°11′39,76″ s. š., 16°36′7,18″ v. d.
Hlídka 208/2: budova II. hlídky. Přízemní budova pozdně klasicistního a současně romantizujícího vzhledu s nárožními pilastry či vyřezávanými dekorativními prvky ve štítech doplněná náznakovou pevnostní architekturou zdí a vížek. Tvoří jihozápadní stranu opevněného okrsku tvaru hrotitého pětiúhelníka vymezeného na jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní straně ohrazením cihlovými tarasními zdmi s parapetními zídkami a s válcovými nárožními arkýřovými věžicemi se střílnami. 49°11′38,35″ s. š., 16°36′10,91″ v. d.
ohrazení domu hlídky, úsek hradby s nárožními věžicemi, parc. 630
pomník italských karbonářů, parc. 626. Tvarově ušlechtilý lapidární pomník italských karbonářů uvězněných na Špilberku v letech 1823–1845, osazený roku 1925. Mramorový pomník je tvořen vertikálou lapidárního kvádru vyrůstajícího ze třístupňového podstavce umístěného na čtyřboké kamenné základně. Po stranách pomníku jsou umístěny dva nižší hranoly s patkami a vrcholovými římsami nesoucí dnes květinové vázy. Na čelní straně hlavního pilíře a jeho podstavce se nachází nahoře bronzový reliéf vlčice krmící Romula a Rema a pod ním kovové reliéfní nápisy. 49°11′37,85″ s. š., 16°36′13,48″ v. d.
socha sv. Jana Nepomuckého, parc. 626. Sekundárně umístěná na jihovýchodním úbočí Špilberka. Na hranolovém soklu v kovové ohrádce. Původní umístění v Památkovém katalogu nezmíněno. 49°11′36,84″ s. š., 16°36′15,2″ v. d.
socha Pavla Křížkovského, parc. 3. Socha starobrněnského augustiniána Pavla Křížkovského, zakladatele novodobé české sborové hudby a učitele Leoše Janáčka, od brněnského sochaře Františka Fabiánka z roku 1925. Na čtyřboké základně ukončené velice nízkým komolým jehlanem spočívá hranolový podstavec zdobený po stranách bronzovými reliéfními medailony v kruhových vpadlinách. Na podstavci je na nízkém postamentu umístěna bronzová socha v nadživotní velikosti. 49°11′44,21″ s. š., 16°36′8,66″ v. d.
park (rozpis parcel uveden v MonumNetu, bez budovy Pellicova 51/12). Hodnotný přírodně krajinářský park založený v 60. letech 19. století na pobořených bastionech spodní etáže komplexu barokní pevnosti. Park je na jihovýchodní straně vymezen dlouhým úsekem barokních kurtin podél původní kryté cesty spojující brněnskou pevnost se špilberskou citadelou. Na ploše parku se ve svahu na východní straně nachází dvě budovy hlídky č. 2 a hlídky č. 4. V jižní části parku níže ve svahu nad ulicí Pellicovou se nachází soubor staveb zahradnictví čp. 217. Založen městskou správou roku 1861 z podnětu starosty města Christiana d'Elverta. Generální projekt parku je dílem městského zahradníka Antonína Šebánka.
Poznámka: Původně zapsáno do státního rejstříku jako 9 kulturních památek. Památkově chráněno od 23. března 1964.
Činžovní dům. Dům Zdeňka Elgera z Elgenfeldu. Přístavba a nadstavba z roku 1927 doplňující sousední secesní budovu, jejíž ráz zcela respektuje. Polořadový dvoupatrový dům vzniklý jako přístavba k východnímu domu čo. 8.
Činžovní dům. Dům Zdeňka Elgera z Elgenfeldu. Secesní dům s působivě komponovaným uličním i bočním průčelím členěným rizality a arkýři. Třípatrový dvojdům obdélného půdorysu z 20. let 20. století.
Betlémský kostel Českobratrské církve evangelické. Historizující eklektická sakrální architektura s monumentálním vstupním průčelím zbudovaná v letech 1894–1895 pro českou evangelickou obec v Brně. Sálové trojlodí obdélného půdorysu s předsazeným čtyřbokým vstupním útvarem. Vstupní útvar je završen atikou, nad níž je vztyčena dřevěná hranolová zvonice se žaluziovými okenicemi krytá jehlancovou střechou s hrotnicí nesoucí zlacenou makovici a hvězdu.
Městský dům - ženijní ředitelství. Monumentální nárožní budova s neorenesančním průčelím klasizujících forem. Dvoupatrová nárožní budova na půdoryse písmene L se dvěma pohledově se uplatňujícími průčelími, z nichž boční je obráceno do ulice Husovy a vstupní do parku pod Špilberkem. Budova byla postavena jako sídlo ženijního ředitelství mezi léty 1866–1867. Dříve ji využívalo městské vojenské velitelství, v současné době zde sídlí krajský soud.
Památkově chráněno od 1. března 1988.
Chlapecká měšťanská škola korunního prince Rudolfa (Q33252286)
Monumentální nárožní budova s vysoce hodnotným neorenesančním průčelím inspirovaným formami klasické renesance a antiky v jihozápadní části Komenského náměstí a Husovy ulice. Dvoupatrová nárožní budova na půdoryse písmene L se dvěma pohledově se uplatňujícími průčelími, z nichž hlavní, 17osé (6+5+6), je obráceno do ulice Husovy a pravé boční, 10osé, do ulice Údolní, resp. do Komenského náměstí, a obě se přimykají k sousedním budovám.
Poznámka: V ulici Údolní dříve čo. 1. Památkově chráněno od 1. března 1988.
Tělocvična německého tělocvičného spolku. Novogotická stavba v duchu severoněmecké gotiky svým kvalitním řemeslným provedením patrně inspirovaná rovněž britským hnutím Art&Crafs na úpatí Špilberku. Slavnostně otevřena 28. 6. 1868. Zanedlouho poté vyhořela a musela být dlouze rekonstruována. Další dostavba se uskutečnila v roce 1896. Až do výstavby Německého domu suplovala tělocvična spolkový dům brněnských Němců včetně koncertní síně. Polořadová stavba obdélného půdorysu s bazilikálním zastropením vnitřního trojlodí. Z dvorní strany k tělocvičně přiléhá nižší přízemním trakt krytý pultovou střechou. Na dvorní trakt spojený krčkem navazuje v pravém úhlu patrová budova obdélného půdorysu s pultovou střechou a nízkou věží v nároží.
Hlavní budova německé vysoké školy technické, po roce 1945 Masarykova univerzita (někdejší lékařská fakulta). Soubor historizujících budov Technického učiliště a Chemického institutu. Hlavní průčelí Technického učiliště sleduje palácové schéma a významným způsobem utváří prostor severozápadního rohu Komenského náměstí.
C. k. vysoká škola technická v Brně (Technické učiliště; Deutsche Technische Hochschule; Lékařská fakulta Masarykovy univerzity). Volně stojící čtyřkřídlá, osově komponovaná budova, založená na půdoryse příčně orientovaného obdélníka s vnitřním nádvořím. Vstupní a obě boční fasády jsou dvoupatrová, nověji přistavěná ústřední část zadního křídla je třípatrová. Vstupní průčelí je 19osé (3+5+3+5+3) a rytmizováno je třemi mělkými trojosými rizality. Boční průčelí jsou 14osá (3+5+3+3).
Dostavba německé technické vysoké školy. Dostavba křídla rektorátu a knihovny od Ferdinanda Hracha z roku 1898. Křídlo orientováno do ulice Údolní.
Chemický institut. Volně stojící trojkřídlá jednopatrová, osově komponovaná budova, založená na členitém lichoběžníkovém půdoryse s vnitřním nádvořím. 49°11′48,02″ s. š., 16°36′6,63″ v. d.
Poznámka: O dům ochrana rozšířena k 11. 3. 1988. Památkově chráněno od 23. března 1964.
Druhá budova německé vysoké školy technické, po roce 1945 Masarykova univerzita (dnes Fakulta sociálních studií). Monumentální architektura podle projektu Ferdinanda Hracha z let 1906–1910. Monumentální trojkřídlá čtyřpatrová budova na půdorysu nepravidelného trojúhelníka soustředěná kolem trojstranného dvora tvořící samostatný blok.
Řadový čtyřpatrový činžovní dům. Inspirovaný stavbami palácového typu, s dekorativně pojednanou fasádou s prvky secese a historismu pozoruhodně propojenou s architekturou vilového charakteru. Zajímavým prvkem je vložený dvorní trakt s připojeným tzv. zámečkem a na něj navazující zahradní parter se zbytky historických úprav svahů pod Špilberkem.
Funkcionalistický či konstruktivistický chrám svatého Václava je urbanisticky hodnotným solitérem. Moderní kompozice aditivních hmot reflektují tradiční schémata pravoslavných chrámů, vycházejících z byzantských vzorů.
Činžovní dům. Monumentální bloková stavba polořadového nájemního domu s výrazně členěným průčelím, s pozdně secesní fasádou s již patrnými prvky nastupující moderny.
Činžovní dům. Architektonicky výrazná stavba z roku 1913 (arch. Vladimír Fischer) je hodnotná jak průčelím ve stylu pozdního historismu ovlivněného secesí a modernou, tak interiérem společných prostor dochovaných z doby výstavby.
Činžovní trojdům. Monumentální architektura domu s působivě komponovaným ušlechtile dekorovaným uličním průčelím. Trojkřídlý činžovní dům s monumentálním skoseným průčelím orientovaným do rozšířeného prostoru křížení ulic Úvoz a Údolní akcentovaným dvěma rovněž zkosenými nárožními rizality završenými štíty. Hlavní uliční průčelí je čtyřosé, rizality jsou prolomeny po jedné sdružené okenní ose, průčelí bočního křídla do ulice Úvoz je devítiosé, do ulice Údolní desetiosé s výjimkou přízemí.