Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Vila, z toho jen: průčelí. Asymetricky členěné průčelí meziválečné avantgardní vily s romantizujícími prvky podle projektu brněnského architekta židovského původu Heinricha Bluma.
Odborná škola pro ženská povolání Vesna, z toho jen: průčelí funkcionalistických budov od předních brněnských architektů meziválečného období Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška.
Lipová 236/25, dvojvila s čo. 23. Architektonicky i urbanisticky hodnotné průčelí rodinného domu. Z ochrany vyjmuto 14. 4. 2018. 49°11′39,02″ s. š., 16°34′49,75″ v. d.
Poznámka: K souboru patří též dům Lipová 549/17 v části Staré Brno – architektonicky i urbanisticky hodnotné průčelí rodinného domu od Eduarda Žáčka. Památkově chráněno od 11. března 1988.
Haasova vila s asymetricky členěnou fasádou je kvalitní ukázkou meziválečné funkcionalistické architektury doplněné o modernistické prvky. Objekt z let 1930 od významného architekta Ernsta Wiesnera je cennou urbanistickou součásti ulice Lipová.
Bakešova vila, zahrada, oplocení. Výrazný příklad samostatně stojící vily je hodnotnou ukázkou anglického pojetí architektury (tzv. cottage styl) doplněné o secesní prvky. Samostatně stojící dvoupodlažní objekt nepravidelného obdélného půdorysu s asymetricky řešeným hlavním průčelí členěným čtyřmi okenními osami.
Vila Stiassni - vládní dům, se zahradou. Objekt vily od architekta Ernsta Wiesnera obklopený rozlehlou parkově upravenou zahradou (3,2 ha), budované na principech funkcionalismu ve stylu tzv. vídeňské moderny. Zadání realizace arch. Wiesnerovi lze předpokládat okolo roku 1926, realizace hrubých stavebních prací jsou doloženy z let 1927–1929, vybavení interiéru pak probíhalo do začátku 30. let. 20. století. Po roce 1945 byla vila upravena podle návrhů architektů Kamila Fuchse a Adély Jeřábkové pro pobyty významných osob a později z důvodu této své funkce nazývána též „vládní vila“, interiéry byly doplněny o různorodé kusy mobiliáře, především z objektu Bauerova zámečku. Areál je umístěn na svažitém pozemku přibližně obdélníkového tvaru. Tvoří ji tři stavební objekty: vstupní objekt, samotná obytná vila a dům zahradníka s garážemi. Další součástí areálu jsou park, bazén, tenisový kurt a skleník.
vila. Objekt kumuluje obslužné, reprezentativní a obytné funkce, je umístěn k okraji centra rozsáhlého pozemku. Základní prostorové kompoziční řešení dvoupodlažního objektu vily využívá pravoúhlého průniku dvojice patrových hranolových hmot, z nichž delší strana domu je položena průčelím po vrstevnici směrem k jihu, kratší vnitřní křídlo pak směřuje kolmo ke svahu na sever; na jihovýchodním nároží, v místech průniku obou křídel je objekt v 1. nadzemním podlaží výrazně akcentován blokovým hmotovým předsazením prostorem loggie s terasou v horní části.
vstupní objekt (brána, parc. 673, 674?). Hlavní vstupní objekt zahrnoval původně stáje pro koně a byt řidiče. Později zde byla umístěna reprezentativní vrátnice. Hmotově se jedná o modulové provázání tří navazujících čtvercových půdorysů – dvojice okrajových budov bývalého bytu šoféra na západě, bývalé koňské stáje na východě a později doplněné prostřední ploché střešní části s průhledy sloužící coby krytý průjezd. Obě boční budovy stály původně samostatně a lemovaly na okrajích vjezd na pozemek vily. Stáj pro koně ztratila svou funkci ještě ve 30. letech 20. století. Zastřešení bylo upraveno v roce 1962 a poté zásadně přestavěno v průběhu rekonstrukce v 70. a 80. letech 20. století podle návrhu arch. Kamila Fuchse. Stejný návrh řešil také změnu dispozice a umístění vstupu do bývalého domku řidiče.
domek zahradníka s garážemi tvoří nedílnou součást kompozičního řešení do vnitřní zahradní části vtažené hmoty vily. Je situován příčně vůči sklonu svahu a podélně lemuje ze západní strany poslední úsek přímé komunikace jdoucí od objektu brány. Umístěním na okraj pozemku ohraničuje obdélný prostor před hlavním vstupem vily, jenž svojí hmotou současně prostorově odděluje od vnějšího okolí.
bazén. Bazén obdélného tvaru kolmo navazuje na severní kamenné schodiště vedoucí z prostoru před loggií vily severním směrem do zahrady. Na terasním parteru při severovýchodní straně objektu vily. Realizován nejspíše po roce 1934. Na západní straně doplňovala bazén dřevěná stavba převlékárny. Vzhledem k nestabilnímu podloží byl v průběhu dalších let bazén několikrát stavebně upravován a obnovován.
park. Homogenně dochovaný koncept prvorepublikové zahradní architektury prezentující náročný typ zahradní úpravy založené na kombinaci krajinářských a formálních prvků kompozice na nebývale rozsáhlém pozemku. Základní kompoziční schéma zahrady stanovil Ernst Wiesner společně s projektem vily. Na jeho vizi navázal neznámý autor, který koncept dále rozvinul ve vysoce reprezentativní zahradu, na výsledné podobě zahrady má zásadní podíl vrchní zahradník rodiny Stiassni Antonín Fröml, v průběhu 2. poloviny 20. století byla zahrada částečně adaptována podle její nové funkce a v letech 2011 až 2015 proběhla komplexní obnova, jejímž cílem bylo navrátit kompozici zahrady převážně do stavu z 30. let 20. století. Pasáže v dotyku vily jsou řešeny formálně (alej, přímé cesty, záhony založené na geometrickém půdorysu). Zahradní kompozice je mj. obohacena sportovně relaxačními objekty charakteristickými pro 30. léta 20. století.
tenisový kurt, parc. 672. Realizován kolem roku 1935, v 70. a 80. letech doplněn o kovovou ochrannou konstrukci. Na terasním parteru při jižní straně objektu vily. Zakomponován mimo exponovaná pohledová místa na jižní straně zahradního areálu s přístupem po kamenném schodišti z prostoru před loggii vily.
torzo skleníku, parc. 676, uvedeno v MonumNetu, v Památkovém katalogu pouze zmíněn bez samostatného popisu.
Poznámka: Památkový katalog řadí adresou k ulici Preslova, dle RÚIAN má dům adresu pouze k ulici Hroznová, odkud je také k vile hlavní přístupová cesta. Památkově chráněno od 30. června 1983.
Poznámka: Pozdě zapsaná památka, nově chráněno pod číslem 107143 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD). Památkově chráněno od 10. listopadu 1988. Památková ochrana zpětně předpokládána od 3. května 1958 do 31. prosince 1987, pozdější zápis byl v prosinci 2020 zrušen jako neplatný.
Vila s asymetricky členěnou hmotou a průčelím je hodnotnou ukázkou architektury budované na principech funkcionalismu. Projektována významným brněnským architektem Bohuslavem Fuchsem utváří cennou urbanistickou součást městské části Brna - Pisárek.
Vila Ernsta Löw-Beera, z toho jen: průčelí. Hodnotné průčelí funkcionalistické vily z roku 1935 od vídeňských architektů Rudolfa Baumfelda a Norberta Schlesingera.
Prvorepubliková funkcionalistická vila z r.1938 od stavitele Františka Hrdiny (mimo jiné stavitel ALFA paláce, svého času největší stavby v Brně).Památkově chráněno průčelí. Rekonstrukce fasády, původního teracového soklu a kastlových oken v r.2019-2020.
Vila rodiny Wittalových. Objekt z roku 1932 od brněnského architekta Heinricha Bluma s asymetricky členěnou hmotou a fasádou, budovaný na principech funkcionalismu.
Sportovní střelnice - Střelnice, z toho jen: průčelí. Klasicizující střelnice z roku 1847, s později přistavěnou restaurací neorenesančních forem, byla postavena Brněnskou měšťanskou střeleckou společností.
Pisárecká 270/9, střelnice. Průčelí hodnotné klasicizující architektury vystavěné v roce 1847.
Poznámka: MonumNet uváděl též čo. 1. Budova čp. 268 má přístavby s adresami Pisárecká 562/7b a Pisárecká 525/7a, které v Památkovém katalogu nejsou zmíněny. Památkově chráněno od 9. listopadu 1988. Památková ochrana zpětně předpokládána od 3. května 1958 do 31. prosince 1987, pozdější zápis byl v prosinci 2020 zrušen jako neplatný.
Pomník Rudé armády a českých obětí nacismu (Q38047896)
ano
Kategorie „Red Army Memorial, Brno-Pisárky “ na Wikimedia Commons
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Pomník Rudé armády a českých obětí nacismu. Architektonicky náročnější pomník vojáků Rudé armády padlých během osvobozovacích válečných operací v Brně a obětí okupace z řad občanů Nového Lískovce, Starého Lískovce, Bohunic a Kohoutovic. Na terase přístupné z uliční strany schodištěm je umístěn velký jehlan obložený červenými žulovými leštěnými deskami nesoucí na čelní straně směrem k silnici a severní boční straně nápisové desky s pamětními nápisy oslavujícími Rudou armádu a se seznamem obětí nacismu z řad českých občanů. Na ploše severně od jehlanu se nachází 25 kamenných kvádrů, které kryjí hromadný hrob padesáti padlých rudoarmějců. Po stranách pohřebiště stojí dva stožáry na vlajky zakončené českým lvem v kruhu a pěticípou hvězdou v kruhu.
Reissigova vila, zahrada. Vysoce kvalitní modernistická architektura vyprojektovaná jedním z hlavních představitelů moderny vídeňské provenience Leopoldem Bauerem.
Ukázka figurální stafáže betléma, zhotovované od 18. století v Neapoli. Figura patřící k někdejší sestavě betléma zřejmě představuje pannu Marii nesoucí v náručí Ježíška, je zhotovena z pevného jádra ovinutého motouzem, k němuž je připevněna detailně propracovaná, polychromovaná dřevěná hlava a končetiny. Figura je oděna do bílé plátěné košile, lemované kolem krku a na rukávech krajkou. K Panně Marii náleží samostatná nahá postava Ježíška.
Poznámka: Památkový katalog neupřesňuje umístění, souřadnice zaměřuje na definiční bod domu. Movitá kulturní památka. Památkově chráněno od 10. února 2020.
Socha svatého Jana Nepomuckého
ne
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Polychromovaná kabinetní slonovinová barokní řezba sv. Jana Nepomuckého o výšce 34 cm situovaná na trojbokém volutovém soklu kónického tvaru. Dřevěný podstavec je mořený v tmavých tónech hnědé barvy. Dílo zřejmě pochází z bavorských dílen, patrně z Augsburgu, z druhé čtvrtiny 18. století.
Poznámka: Památkový katalog neupřesňuje umístění, souřadnice zaměřuje na definiční bod domu. Movitá kulturní památka, v Památkovém katalogu se napřed objevila a pak zmizela. Památkově chráněno od 12. listopadu 2020.
Socha Immaculaty
ne
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Vila Hugo Hechta, z toho jen průčelí. Kvalitní modernistické průčelí vily. Klasicistní, původně rodinný dům pro významného textilního podnikatele Huga Hechta, postavena na návrh rakouského architekta Leopolda Bauera, z let 1909–1911 s použitím režného cihlového zdiva. Generální konzulát Ruské federace v Brně.
Vila, z toho jen: průčelí, zahrada. průčelí vily Adolfa Flesche se zahradou. Vilová architektura z doby pozdního historismu zasazená do prostředí rozlehlé zahrady, jejíž řešení je typické pro konec 19. století s využitím starších vzorů. Zahrada byla založena na obvyklém půdorysu osově orientovaném na dům. Jde o velkorysý prostor vymezený obvodovými výsadbami. Od zahradního průčelí domu svah mírně klesá ke vstupu do zahrady a zahradnímu domku. Obvodové cesty vymezují vnitřní ovál trávníku s výsadbami na pravidelném půdorysu s keramickou soškou v těžišti. Okrasná zahrada pokračuje za dům (tato partie byla doplněna výsadbami roku 1942) a přechází v zahradu užitkovou. Předěl tvořil nedochovaný skleník. Je zachováno oplocení, domek zahradníka, keramická soška je poškozena. Zahrada do ochrany zahrnuta od 11. 10. 2006.
Městský dům, palác Eduarda Kafky, z toho jen: průčelí. Symetricky řešené devítiosé průčelí je charakteristickou ukázkou neorenesanční architektury od Eduarda Exnera.
Výstaviště - areál Brněnské veletrhy a výstavy (BVV) se zámkem Bauerova rampa. Unikátní výstavní komplex, jeden z nejucelenějších souborů české moderní architektury. V I. etapě vznikly objekty pro Výstavu soudobé kultury v Československu otevřenou roku 1928. II. etapa představuje výstavbu z let 1955–1961. Celá dispozice se rozvíjí od centrální brány, od níž vybíhají dvě hlavní centrální osy.
zámek Bauerova rampa, parc. 92, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Klasicistní zámek z 1. poloviny 19. století, jehož interiéry byly kolem roku 1925 upraveny Adolfem Loosem pro Viktora Bauera, majitele cukrovaru rozkládajícího se na území budoucího výstaviště.
výstavní pavilon A - rotunda čp. 405, A - rotunda, Obchodně průmyslový palác, parc. 27, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Generální výstavní pavilon, hlavní urbanistická komponenta areálu výstaviště, vybudovaná dle projektu Jaroslava Valenty v letech 1926–1927.
výstavní pavilon města Brna, parc. 58, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Výstavní pavilon byl zbudován v letech 1927–1928 dle návrhu Bohuslava Fuchse s terakotovým reliéfem Josefa Kubíčka.
výstavní pavilon Morava, parc. 59, památkově chráněno od 30. 6. 1983. Výstavní pavilon Morava postavený roku 1928 dle návrhu Vlastislava Chrousta tvoří nedílný architektonický celek se sousedícím pavilonem Brno architekta Bohuslava Fuchse.
původní část křídla s vyhlídkovou věží, parc. 19/1, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Pavilon Brněnských výstavních trhů s vyhlídkovou věží. Obchodně živnostenský pavilon, pavilon G. Pavilon navržený jako atriová stavba se třemi kolmo navazujícími křídly protáhlých obdélných půdorysů soustředěnými kolem obdélného dvora s bazénem otevřeného v jihovýchodním směru k hlavní páteřní ose areálu Výstaviště. Na této straně zužovaly široký schodištní vstup na vyvýšenou plochu nádvoří kratší obdélné výběžky z JZ a SV křídel akcentované věžemi, které vytvářely dojem brány střežící vstup do nitra pavilonu a současně spolu s centrální vyhlídkovou věží trojici vertikál kontrastně dynamizujících horizontální hmotu křídel pavilonu. Ze středního SZ křídla s centrálním převýšeným rizalitem železobetonové konstrukce vystupovala působivá architektura 45 m vysoké věže se středním dříkem nesoucím zalamované schodiště završeným deskou, na kterou byla ocelovými táhly zavěšena konstrukce skleněného pláště stavby. Rekonstrukce z 50. let 20. století nahradila výtah těžkým rychlovýtahem a původně dřevěnou konstrukci SV a JZ křídel železobetonovými stavbami a úpravou prošel celý pavilon. V roce 1988 havarijní stavebně-technický stav pavilonu vedl k jeho demolici až na střední část SZ křídla s věží a k úplné rekonstrukci a dostavbě pavilonu došlo až roku 1996 podle návrhu architektonického ateliéru Rudiš+Rudiš.
vzorový rodinný dům čp. 483, parc. 34, památkově chráněno od 15. 3. 1988. Původně zapsáno samostatně jako 48315/7-7630 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD), nějakou dobu chráněno duplicitně, poté sloučeno pod areál. Raný pokus o typ rodinného bydlení, dávající úsporností, účelností a téměř montážním způsobem výstavby předpoklad hromadné sériové produkce. Součást původní zástavby stálého zemského výstaviště a exponát Výstavy soudobé kultury v Československu. Jeden z mála realizovaných projektů Oldřicha Starého, jednoho z čelných tvůrců, teoretiků a organizátorů českého funkcionalismu.
pavilon Akademie výtvarných umění, parc. 31, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Navržený Josefem Gočárem, realizován v letech 1927-1928 jako dvoupodlažní železobetonový skelet s výplňovým zdivem. Dvoupodlažní kompozice jednoduchých kubických tvarů je v přízemí půlkruhově zakončena.
pavilon Uměleckoprůmyslové školy v Praze, parc. 31 (?), památkově chráněno od 4. 11. 1991. Pavilon Uměleckoprůmyslové školy v Praze navržený arch. Pavlem Janákem byl realizován v letech 1927-1928 jako dvoupatrová budova s jednoduchou konstrukcí, jež přispěla k soudobým snahám o vytvoření úsporného obytného domu středních vrstev. Vybudován jako vzorový obchodní a rodinný dům knihkupce, s předloženou prodejnou knihkupce a střešní terasou s cihlovou a pilířovou konstrukcí kombinovanou s betonovými nosnými částmi a lehkými výplňovými příčkami. Původně viditelné režné zdivo je dnes omítnuto.
bývalé kino s kavárnou, parc. 29/1, 29/2, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Navržené Emilem Králíkem v roce 1928 jako společenské a kulturní centrum. Obdélníková patrová budova s centrálně položeným promítacím sálem na pilířové konstrukci je doplněna vstupní halou a přiléhající kavárnou na patro. Střecha rovná. V 50. letech 20. století proběhly stavební úpravy (uzavření teras a otevřeného schodiště), které však nijak nenarušily proporce stavby a promyšlenost konceptu.
obytný nájemní nájemný dům Svazu československého díla čp. 164, parc. 53, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Kvalitní příklad architektonického promýšlení sociální problematiky malobytového obytného domu od pražského levicového architekta Josefa Havlíčka z roku 1928. Třípatrový dům s předsazeným rizalitem schodiště a obytnou terasou. Realizovaná stavba představuje část středového bloku s jedno-, dvou- a tří pokojovými byty deklarovanými jako levné a ekonomické. Konstrukčně je objekt kombinací železobetonového skeletu a výplňového zdiva z tvárnic. Celková konstrukce ale nebyla kvalitně provedena (dům byl chápán jako dočasný exponát) a musela být později kompletně vystužena ocelovou konstrukcí. Nápaditým zde bylo vybavení střešní terasy zeleným loubím, sprchami a pískovou a sluneční lázní pro odpočinek. Celkové vybavení bylo doplněno prádelnou, žehlírnou a sušárnou v suterénu.
pavilon H, parc. 23, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Výstavní pavilon H, realizovaný v roce 1956 dle návrhu Evžena Šteflíčka na místě původního pavilonu Národního školství, patří k raným stavbám poválečné vlny výstavby BVV. Pavilon byl navržen jako jednoduchá stavba tvořena jedinou lodí se schodišťovými halami ve východní a západní části. Klenbová střecha s ocelovými táhly vytváří v čelech pavilonu prosklené lunety. Základem konstrukce je typový železobetonový montovaný skelet s kombinaci s prefabrikovanými obloukovými deskami tvořícími střechu. Mimo zavětrovací stěny na okraji pavilonu je celý obvod pavilonu prosklen.
administrativní výšková budova Brněnských veletrhů a výstav, parc. 54, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Administrativní budova od Miroslava Spurného a Antonína Ševčíka vznikla v letech 1959–1961 na místě garáží jako pokračování Králíkova obloukového vstupního objektu v poválečné vlně výstavby BVV. V letech 1993–1994 byla budova rekonstruována podle projektu M. Spurného. Nově bylo u jižního průčelí přistavěno požární schodiště, původní ocelová konstrukce prosklené fasády byla zaměněna za hliníkovou, proběhla výměna vstupních dveří a výtahů, byl změněn způsob vytápění, řada změn proběhla v interiéru budovy. Desetipatrová výšková budova (původní záměr byl 15 podlaží) s krytou střešní terasou. V přízemí hala s ochozem a vysutým schodištěm, v I.–III. patře sály, ve IV.–X. patře kancelářský trojtrakt. Nízké křídlo se napojuje na původní vstupní budovu výstaviště a tvoří s ní ucelený obloukový závěr nástupního prostoru, jemuž dominuje výšková budova. Konstrukci tvoří železobetonový skelet.
pavilon Z, parc. 1, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Monumentální pavilon Z zbudovaný v letech 1958–1959 dle projektu Ferdinanda Lederera a dalších tvůrců. Halový pavilon kruhového půdorysu se dvěma patry vnitřních ochozů, železobetonový, krytý montovanou kopulí z ocelových trubek po obvodu zasklenou. Kruhový půdorys má průměr přes 120 m. Do válcové podnože, vysoké téměř 18 m, jsou vestavěny tři prstencová podlaží a mezigalerie, stupňovitě ustupující k obvodu. Centrální kruhový prostor je zastřešen kopulí ve tvaru vrchlíku koule s lucernou. Výška kopule je přes 46 m. Krytinu tvoří hliníkový plech, který je ve spodní části nahrazen pruhem původně proskleného, nyní plastovým akrylátem pokrytého pláště.
pavilon C, parc. 71, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Pozoruhodná architektura pavilonu C z let 1958-1959 od Miloše Matiovského a dalších tvůrců je tvořena litým železobetonovým skeletem zlínského typu s kazetovými stropy a kulatými sloupy a až byzantsky působící kopulí. Třípodlažní železobetonový pavilon typu halového obchodního domu s ochozy, s vnitřními schodišti a s trubkovou montovanou kopulí s klenbou ve tvaru české placky s lunetami. Dvě venkovní schodiště jsou umístěna v severním a jižním přístavku a po bocích centrálního atria. Obvodový plášť je mimo zavětrovací schodišťové stěny celoprosklený stějně jako lunety střešní klenby. Zajímavým prvkem jsou vnitřní schodiště se stupnicemi neseným jediným zalomeným trubkovým nosníkem a kopule navržená prof. Ledererem jako prutová kulová báň.
nástupiště elektrické pouliční dráhy, parc. 44/3, 203/1, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Nástupiště elektrické pouliční dráhy navržené Bohumilem Fuchsem bylo realizováno roku 1928. Autor využil terénních rozdílů mezi ulicí Hlinky a úrovni výstaviště. Podchod, terasa a schodiště jsou lemovány zasklenou předprsní se zábradlím s povrchem pemrlovaného betonu. V úrovni spojovacího podchodu jsou umístěny podklady člunkového tvaru, které oddělují přicházející a odcházející návštěvníky.
objekt hlavního vstupu Výstavy soudobé kultury, parc. 41, památkově chráněno od 4. 11. 1991. Vstupní budova do areálu BVV zbudovaná roku 1928 dle návrhu významného meziválečného architektonického tvůrce Emila Králíka v souvislosti s otevřením Výstavy soudobé kultury. Půdorysný kruhový tvar ve dvou podlažích. Parter je vybaven pokladnami. Severní přízemní křídlo je komponováno jako přístřešek na sloupech; původně s objektem pro obsluhu (strženým při stavbě Domu techniky v roce 1988). Objekt navazuje na výškovou budovu.
Výstaviště-sady, parc. 24/1, 86/17, 86/18, 94/1, 94/2, 94/3, 94/4, 94/7, část 24/1, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Pozůstatek parku tvořícího součást zámku Bauerova rampa. Původní architektonické vybavení parku dokládá dochovaný bazén barokní kašny.
kašna, parc. 94/7
socha Herkula, parc. 94/4, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Barokní plastika sekundárně umístěná v areálu.
sousoší Nový Věk, parc. 42/1, památkově chráněno od 23. 3. 1964. Monumentální sousoší V. Makovského z roku 1958 v nástupním prostoru do výstaviště.
nádvoří pavilonu G, parc. 19/2 (?)
bazén, parc. 21 (?)
parc. 26/5, 26/6 (?)
pavilon F na parc. č. 81, památkově chráněno od 4. 11. 1991, v roce 2003 památková ochrana zrušena. Navržen arch. Evženem Šteflíčkem a realizován v roce 1956. Halová stavba, uvnitř s vestavěnou galerií a loggiemi. Zrušení bylo navrženo z důvodu obtížné využitelnosti a zamýšleného odstranění z důvodu statické nespolehlivosti této dožívající dočasné stavby, při zachování podobného pavilonu H.
Vzorový rodinný dům. Raný pokus o typ rodinného bydlení, dávající úsporností, účelností a téměř montážním způsobem výstavby předpoklad hromadné sériové produkce. Součást původní zástavby stálého zemského výstaviště a exponát Výstavy soudobé kultury v Československu. Jeden z mála realizovaných projektů Oldřicha Starého, jednoho z čelných tvůrců, teoretiků a organizátorů českého funkcionalismu.
Poznámka: Pod tímto rejstříkem bylo chráněno duplicitně, kromě ochrany v rámci souboru výstaviště 47820/7-38 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD). Poté záznam pod samostatným rejstříkovým číslem zmizel. Památkově chráněno od 15. března 1988.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Květná 54 (Q38047901)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu seznam kulturních památek v Pisárkách (Brno-střed) na Wikimedia Commons 