Wikipedie

Sekvanové

keltský kmen

Sekvanové byli keltský kmen žijící na galském území v horním povodí řeky Arar (Saôna), řeky Doubs a pohoří Jura. V současnosti tomuto území odpovídá Franche-Comté a část Burgundska.[2]

Mapa provincie Maxima Sequanorum kolem roku 250, území obývaného Sekvany
Mapa Galie v době galských válek s vyznačeným územím Sekvanů
Zlaté mince Sekvanů z 1. století př. n. l. Galské mince se často inspirovaly řeckými mincemi.[1]
Stříbrné mince Sekvanů z 1. století př. n. l.

Etymologie editovat

Sekvanové je exonymum, které začali používat Římané, nejspíše založené na podobném endynonu. Endonym, ale v tomto případě není jistý. Sekvanové je podobné slovu Sekvana, tak Caesar jmenoval řeku Seinu[pozn. 1], přestože země Sekvanů nebyla v povodí řeky Seiny. Snad proto Strabón byl zodpovědný za toto etymologické pochybení, pravděpodobně bohyni Sekvanu zaměnil za Souconnu, bohyni keltského náboženství. Francouzské jméno Saôna, pochází právě od jména bohyně Souconny a řeka Saôna tvořila západní hranici Sekvanů. V době galských válek Římané řeku Saônu nazývali Arar.[3]

Území Sekvanů editovat

Území Sekvanů může být definováno z informací starověkých spisů.[3] Pohoří Jura oddělovalo území Sekvanů od území Helvéců na východě. Pohoří Jura patřilo Sekvanům, stejně tak i úzký průchod mezi řekou Rhônou a Ženevským jezerem byl Sekvanů.[4] Území nezahrnovalo soutok Araru s Rhonou, protože toto území patřilo Aedům a bylo vypleněno Helvéci.[5] Na západ se území Sekvanů rozkládalo od pohoří Jura až k jižní hranici Mâconu, který již patřil k území Aeduů.[6] Strabón napsal, že řeka Arar oddělovala Sekvany od Aeduů, což znamenalo, že Sekvanové obývali levý nebo východní břeh řeky Arar.[9] Území Sekvanů se na severovýchodě dotýkalo řeky Rýn.[7]

Historie editovat

Před příchodem Julia Caesara do Galie Sekvanové vytvořili spolu s galským kmenem Arvernů koalici proti svým soupeřům Aeduům. Společně požádali o pomoc ještě germánský kmen Svébu, aby překročil řeku Rýn a pomohl jim v boji proti Aeduům. V roce 63 př. n. l. Svébové vedení jejich vůdcem Ariovistem překročili Rýn a spojili se s koalicí Sekvanů a Arvernů. Poté pod vedením Ariovista porazili v bitvě u Magerobriga Aedue. Situace po bitvě se pro Sekvány zhoršila, protože Ariovistus jim zabral třetinu jejich území a vyhrožoval, že jim zabere i další třetinu a Sekvany vezme do otroctví.[2]

Sekvanové poté apelovali na Julia Caesara, aby jim pomohl. Ten Ariovista v roce 58 př. n. l. porazil v bitvě u Vogéz a germánské kmeny zahnal zpět na druhý břeh řeky Rýn, ale současně donutil Sekvany, aby odevzdali vše, co získali rabováním na území kmene Aeduů. S tím se Sekvanové nesmířili a roce 52 př. n. l. se připojili k Vercingetorikovi v bitvě u Alesie. Za vlády Augusta bylo území známé jako Sequania a bylo součástí Belgiky. Po smrti Vitellia se obyvatelé Sekvanie odmítli připojit k batávskému povstání proti Římu podněcovanému Gaiem Juliem Civilem a Juliem Sabinem, kterého porazili, když napadl jejich území. Vítězný oblouk ve Vesontiu, možná připomíná toto vítězství.[2]

Diocletianus připojil Helvéce a část Germanie Superior k Sekvanii a území nazval Provincia Maxima Sequanorum. Vesontio obdrželo titul Metropolis civitas Vesontiensium. Jižní oblast tohoto území byla známá jako Sapaudie, ze které se později vyvinulo Savojsko. V roce 355 bylo Vesontio zničeno barbary. Za vlády Juliana se zotavilo a stalo se významným opevněným městem, které dokázalo odolat i útokům Vandalů. V dalších letech stále slábnoucí Západořímská říše již neubránila své državy v Galii a Sekvanové se stali součástí nového království Burgundů.

Hlavní sídla editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Sekvana je také bohyně řeky Seiny

Reference editovat

  1. ↑ BOARDMAN, John. The diffusion of classical art in antiquity. Princeton, NJ: Princeton Univ. Press, 1994. Dostupné online. ISBN 0691036802. 
  2. ↑ a b c CHISHOLM, Hugh. The Encyclopædia Britannica: A Dictionary of Arts, Sciences, Literature and General Information [online]. Cambridge University Press: Encyclopædia Britannica Company, 1911 [cit. 2018-02-04]. Několik předchozích vět obsahuje text přeložený z anglického do českého jazyka. Encyclopædia Britannica je nyní public domain. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SMITH, Sir William. A Dictionary of Greek and Roman Geography [online]. Harvardova univerzita: John Murray, 1873 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JONES, with an English transl. by Horace Leonard. The geography of Strabo Book 4, Chapter 1, Section 11.. Cambridge, Mass. [u.a.]: Harvard Univ. Press, 2005. ISBN 9780674990555. (anglicky) 
  5. ↑ CAESAR, Julius. Commentarii de Bello Gallico Book IV, chapter 1 sekce 11 [online]. Překlad W. A. McDevitte. Londýn: Perseus Digital Libraly [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ CAESAR, Julius. Commentarii de Bello Gallico Book VII, chapter 90 [online]. Překlad W. A. McDevitte. Londýn: Perseus Digital Libraly [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ CAESAR, Julius. Commentarii de Bello Gallico Book I, section I [online]. Překlad W. A. McDevitte. Londýn: Perseus Digital Libraly [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sekvanové&oldid=23093184“