Samuel Hahnemann

německý lékař, zakladatel homeopatie

Samuel Fridrich Christian Hahnemann (10. dubna 1755 Míšeň2. července 1843 Paříž) byl lékař, chemik a překladatel, zakladatel homeopatie.

Samuel Hahnemann
Hahnemann.jpg
Narození10. dubna 1755
Míšeň
Úmrtí2. července 1843 (ve věku 88 let)
Paříž
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníMontmartre (do 1898)
Hřbitov Père-Lachaise (od 1898; 48°51′38″ s. š., 2°23′39″ v. d.)
Bydlištěobytný dům Pfarrstraße 3
Alma materLipská univerzita
Erlangensko-norimberská univerzita
Povolánílékař, homeopat, farmakolog, chemik, farmaceut, vysokoškolský učitel a knihovník
ZaměstnavatelLipská univerzita
ChoťJohanne Henriette Leopoldine Küchler (1782–1830)[1]
Mélanie Hahnemann (od 1835)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se na předměstí Míšně Triebischvorstadt v Horním Sasku, dnešním Německu jako třetí dítě malíře porcelánu Christiana Gottfrieda Hahnemanna a jeho druhé manželky Johanny Christiany Spieß. Po absolvování městské školy a knížecí školy sv. Afry v Míšni studoval medicínu na univerzitě v Lipsku, odkud na tři semestry odjel na univerzitu do Vídně, kde studoval u Josefa svobodného pána von Quarin, ředitele nemocnice milosrdných bratří. Studia přerušil z existenčních důvodů a ukončil je roku 1779 na univerzitě v Erlangenu. Zprvu se usadil v Hettstedtu.

Roku 1782 se oženil s Johannou Leopoldinou Henriettou Küchlerovou, dcerou lékárníka v Dessau, s níž měl osm dětí a často cestoval.

KariéraEditovat

Na první praxi knihovníka a osobního lékaře odjel roku 1777 do sídla rakouského místodržitele v Hermannstadtu (Sibiu, česky Sibiň) v Sedmihradsku, kde se zabýval mj. léčením malárie, jíž také sám onemocněl. Tamže vstoupil do zednářské lóže St. Andreas zu den drei Seeblättern a k zednářství se hlásil také v následujících působištích.[2][3]

Zabýval se lékařskou vědou, experimentoval ve farmakologii a chemii. Jeho vědecké zájmy a neklidná povaha jej nutily cestovat po různých městech. Vystřídal Hettstedt, Dessau, Gommern u Magdeburgu, v Drážďanech vedl praxi od roku 1785. Roku 1791 byl povolán do Kurfiřtské akademie věd v Erfurtu, roku 1792 působil v Gothě, dále v Lipsku, Molschlebenu, Göttingenu, Pyrmontu, Wolfenbüttelu, Braunschweigu (1795) a Königslutteru (1796–1799), dále v Altoně a Eilenburgu, Lipsku (1811–1821) a Köthenu (1821–1835).

Od roku 1801 vyvinul nový systém přírodní léčby, tzv. homeopatii. Působil jako osobní lékař významných knížecích rodin (např. se u něj léčil Karel Filip ze Schwarzenbergu) a homeopat v Německu. Roku 1835 odjel do Francie, v Paříži působil až do své smrti.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Dostupné online.
  2. HOLTORF, Jürgen. Die Logen der Freimaurer, Nikol Verlags GmbH, Hamburg, ISBN 3-930656-58-2, s. 145
  3. GENNEPER, Thomas. Hahnemanns Mitgliedshaft im Freimaurerbund. S. 106–109. Zeitschrift für Klassische Homöopathie [online]. 2007-04-02. Roč. 32, čís. 03, s. 106–109. [10.1055/s-2006-938272 Dostupné online]. ISSN 0935-0853. 

Externí odkazyEditovat