Otevřít hlavní menu

Salvador Edward Luria, rodným jménem Salvatore Luria (13. srpen 1912, Turín6. únor 1991, Lexington, Massachusetts) byl italsko-americký mikrobiolog židovského původu. Roku 1969 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, a to za objev rozmnožování a genetické struktury virů a vlastností bakteriofágů.

Salvador Luria
Salvador E. Luria ca.1969.jpg
Rodné jméno Salvatore Edoardo Luria
Narození 13. srpna 1912
Turín, Italské královstvíItalské království Italské království
Úmrtí 6. února 1991 (ve věku 78 let)
Lexington, Massachusetts, USAUSA USA
Příčina úmrtí kardiovaskulární onemocnění
Bydliště Spojené státy americké (1940–1991)
Alma mater Kolumbijská univerzita
Turínská universita
Univerzita La Sapienza
Zaměstnavatelé Massachusettský technologický institut
Indianská univerzita v Bloomingtonu
Univerzita Illinois v Urbana-Champaign
Kolumbijská univerzita
Ocenění Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969)
Národní vyznamenání za vědu (1991)
National Book Award
Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Vyrůstal v sefardské židovské rodině. Zajímavostí je, že na lyceu téměř propadal z přírodních věd, v nichž se nakonec tak proslavil. Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, absolvoval roku 1935. K jeho spolužákům patřili i další dva budoucí nositelé Nobelovy ceny Rita Leviová-Montalciniová a Renato Dulbecco.

Po škole se začal výrazněji věnovat genetice, když navázal zejména na výzkum Maxe Delbrücka. Delbrück utekl před nacisty do Spojených států, kde se o Luriových výzkumech v Itálii dozvěděl a pozval ho do USA. Italská fašistická vláda však Luriu do Ameriky nepustila. Nakonec byl puštěn aspoň do Paříže, kde pracoval v laboratoři manželů Curieových.

V Paříži započal svůj výzkum bakteriofágů, virů napadajících bakterie. Ty se ukázaly k výzkumu genů velmi výhodné. Roku 1940 však Němci vpadli do Francie a rychle postupovali na Paříž. Luriovi se podařilo utéct ještě před dobytím Paříže do Marseille, odkud pak odjel do Spojených států.

Fyzik Enrico Fermi mu v Americe zařídil Rockefellerovo stipendium a Luria se konečně připojil k Delbrückovu badatelskému týmu, v němž byl také Alfred Hershey. Právě Delbrück, Hershey a Luria nakonec dostali společně roku 1969 Nobelovou cenu. Jejich výzkum se odlišoval od ostatních tím, že stavěl více na fyzice než biologii, což budilo dlouho v biologických kruzích jistý odpor. Delbrückův tým však vyšel z toho, že biologické systémy jsou sice složitější, ale přesto systémy fyzikální.

Od roku 1943 působil Luria na univerzitě v Indianě, později na univerzitě v Illinois a nakonec na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v Bostonu. Na konci 40. let získal americké občanství.[1]

OdkazyEditovat