Otevřít hlavní menu

Salmonella gallinarum

Salmonella gallinarum (oficiální taxonomický název je Salmonella enterica subsp. enterica sér. Gallinarum) je druhově specifická a na hostitele silně adaptovaná bakterie patřící do rodu Salmonella z čeledě Enterobacteriaceae. Podle Kauffmann-Whiteova schématu patří do séroskupiny D1. Typizace se provádí biochemicky a sérologicky. Odlišení od S. pullorum je možné na základě biochemických, antigenních a epizootologických vlastností.

Jak číst taxoboxSalmonella gallinarum
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Doména bakterie (Bacteria)
Oddělení Proteobacteria
Třída Gamma Proteobacteria
Řád Enterobacteriales
Čeleď Enterobacteriaceae
Rod Salmonella
Binomické jméno
Salmonella gallinarum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MorfologieEditovat

Bakterie S. gallinarum je gramnegativní a nepohyblivá tyčinka velikosti 1,0-2,0 x 1,5 µm. Nalézá se jednotlivě nebo občas v párech. Má tendenci barvit se na pólech poněkud intenzivněji než v centru.

KultivaceEditovat

Roste aerobně až fakultativně anaerobně na běžných i selektivních půdách při teplotě 37 °C a pH 7,2.

Biochemické vlastnostiEditovat

S. gallinarum při zkvašování cukrů netvoří plyn. Zkvašuje arabinózu, dextrózu, galaktózu, mannitol, manózu, xylózu, fruktózu, maltózu a dulcitol. Neštěpí laktózu, sacharózu, glycerol, salicin a sorbitol. Nitráty redukuje, ornitin není dekarboxylován a indol netvoří.

Biochemická diferenciace S. pullorum a S. gallinarum
Reakce S. pullorum S. gallinarum
Dextróza pozitivní s plynem pozitivní bez plynu
Mannitol pozitivní s plynem pozitivní bez plynu
Maltóza zpravidla negativní pozitivní bez plynu
Dulcitol negativní pozitivní bez plynu
Ornitin pozitivní negativní

Odolnost v prostředíEditovat

Odolnost S. gallinarum v prostředí je obdobná jako u ostatních salmonel. Bakterie je inaktivována při teplotě 60 °C za 10 minut. Ve vodě a ve tmě přežívá 20 dní, na slunci uhyne za 24 hodin. Po usušení na skle a ve tmě přežívá 89 hod, ale přímým slunečním světlem je inaktivována za několik minut. Z chemických prostředků je inaktivována během 3 minut fenolem v ředění 1:1000, HgCl2 v ředění 1:20 000 a 1% hypermanganem, a za 1 minutu 2% formalinem. Virulentní S. gallinarum byla prokázána v kostní dřeni kadáverů za 3 měsíce po úhynu.

Schopnost přežívat v infikovaném prostředí mimo hostitele je minimální. Experimentálně se nepodařilo nakazit přirozenou cestou vnímavou drůbež, která byla umístěná do kontaminovaného prostředí za 1 a více týdnů po vyskladnění infikovaných zvířat.[1] Průměrná doba přežívání v trusu infikovaných zvířat je 8-11 dní, přičemž ve vysušených výkalech přežívá déle než ve vlhkých.[2]

Antigenní vlastnosti a toxinyEditovat

Bakterie S. gallinarum vlastní somatické O antigeny 1,9, a 12. Žádný z nich netvoří antigenní variace jako S. pullorum.[3]

Ve filtrátu bujónové kultury S. gallinarum byl prokázán toxin, který se tvořil po 48 hodinách kultivace při teplotě 37 °C a zabíjel králíky během 2 hodin po iv. aplikaci (anafylaktický šok). Endotoxin je stabilní při 60 °C po 1 hodinu, ale je inaktivován varem za 15 minut. Kuřata na iv. aplikaci endotoxinu klinicky krátkodobě reagují, na rozdíl od endotoxinu S. pullorum.[4]

PatogenitaEditovat

Kultivací na pevných půdách ztrácí S. gallinarum rychle svojí virulenci, proto se před testací patogenity doporučují opakované pasáže na kuřatech a uchovávání kultur v lyofilizovaném nebo zmrzlém stavu. Experimentální infekce kuřat je možná mnoha způsoby a většinou končí úhynem.

Patogenitu S. gallinarum také ovlivňují plasmidy. Barrow et al. [5] studovali kmeny s plasmidy velikosti 85 kb a 2,5 kb. Zatímco eliminace malého plasmidu z buněk neměla žádný vliv na mortalitu vylíhlých i 2týdenních kuřat po orální aplikaci, odstranění většího plasmidu z buněk S. gallinarum způsobovalo ztrátu virulence.

VýznamEditovat

Bakterie Salmonella gallinarum je původcem tyfu u rostoucí a dospělé hrabavé drůbeže, na rozdíl od S. pullorum, která vyvolává pulorovou nákazu zejména u kuřat a krůťat. Mezi nejzávažnější faktory přenosu S. gallinarum patří infikovaná drůbež (rekonvalescenti a bacilonosiči) a transovariální způsob přenos.

Podobně jako u pulorové nákazy mají i u tyfu drůbeže velký význam líhňařské podniky. Frekvence vertikálního přenosu může být různá. Nobrega a Bueno [6] vyšetřili 1465 čerstvých vajec od 52 chronicky infikovaných nosnic, které pocházely ze 3 chovů. Četnost pozitivních izolací z vajec vzhledem k chovům byla 2,8 %, 0 % a 1,73 %. Moore [7] prokázal S. gallinarum v 8,9 % z 395 vyšetřovaných vajec od 21 přirozeně i experimentálně infikovaných nosnic, Boney [8] však pouze v 1 vejci z 374 vyšetřovaných krůtích vajec. Hall et al. [1] vyšetřili 10 000 vajec ze dvou infikovaných hejn. Polovina z infikovaných nosnic snášela infikovaná vejce a u 6 % z nevylíhlých inkubovaných vajec byla izolována S. gallinarum. Do 6. měsíce věku uhynulo 32,6 % kuřat, přičemž nejvyšší ztráty byly pozorovány v 1. měsíci po vylíhnutí.

Neméně důležitým způsobem šíření infekce je horizontální přenos. Jordan [9] prokázal S. gallinarum v čerstvém trusu u 4 z 13 klinicky nemocných a výtěrem kloaky u 15 ze 47 slepic (31,9 %). Vzájemný kontakt zdravých a infikovaných ptáků, naklovávání vajec a požírání jejich obsahu, nebo nepřímý přenos salmonel pomocí trusem kontaminovaného krmiva, vody, pomůcek a nářadí, obuví, oděvem nebo rukama ošetřovatelek, dále dopravními prostředky, volně žijícími ptáky, potkany či mouchami, představují některé z mnoha dalších možností přenosu S. gallinarum mezi jednotlivými ptáky i hejny drůbeže. Přenos vzdušnou cestou nebyl zatím prokázán.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Hall, W.J. et al. (1949). Poult. Sci. 28: 344-362
  2. Smith, H.W. (1955). J. Comp. Pathol. Ther., 65: 267-270
  3. Bassiouni, A. et al. (1966).Vet. Med. J. Giza 12: 369-376
  4. Smith, H.W. a C. Ten Broeck (1915). J. Med. Res. 31: 503-521
  5. Barrow, P.A. et al. (1987). Infect. Immun. 55: 388-392
  6. Nobrega, P. a R.C. Bueno (1942). Arq. Inst. Biol. (Sao Paulo) 13: 17-20
  7. Moore, E.N. (1946). Del. Agric. Exp. Stn. Bull. 262: 21
  8. Boney, W.A., Jr. (1947. Am. J. Vet. Res. 8: 133-135
  9. Jordan, F.T.W. (1956). Poult. Sci. 35: 1026-1029

LiteraturaEditovat

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7. 
  • SHIVAPRASAD, H.L. Fowl typhoid and pullorum disease. In: Rev. sci. tech. Off. int. Epiz.. 19. vyd. Paris: OIE, 2000. 405-424 s. (anglicky) 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky) 

Související článkyEditovat