Saint-Rémy-de-Provence

obec v departementu Bouches-du-Rhône ve Francii
(přesměrováno z Saint Rémy de Provence)

Saint-Rémy-de-Provence (provençálskou okcitánštinou: Sant Romieg de Provença klasickou a Sant Roumié de Prouvènço mistrálskou normou) je obec v departementu Bouches-du-Rhône v jižní Francii. Má asi deset a půl tisíce obyvatel. Je místem narození Nostradama a spisovatelky Marie Gasquetové.

Saint-Rémy-de-Provence
Saint-Rémy-de-Provence
Náměstí s radnicí
Náměstí s radnicí
Saint-Rémy-de-Provence – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 7 - 392 m n. m.
Stát FrancieFrancie Francie
region Provence-Alpes-Côte d'Azur
departement Bouches-du-Rhône
arrondissement Arles
kanton Saint-Rémy-de-Provence
Saint-Rémy
Saint-Rémy
Saint-Rémy, Francie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 89,1 km²
Počet obyvatel 9 893 (2017)[1]
Hustota zalidnění 111 obyv./km²
Správa
Status obec
Oficiální web www.saint-remy-de-provence.com
PSČ 13210
INSEE 13100
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

GeografieEditovat

Saint-Rémy-de-Provence se nachází asi 20 km jižně od Avignonu, přímo na sever od horského hřebene Alpilles.

Sousední obce: Eyragues, Noves, Saint-Andiol, Mollégès, Eygalières, Aureille, Mouriès, Les Baux-de-Provence, Maussane-les-Alpilles, Fontvieille, Mas-Blanc-des-Alpilles, Saint-Étienne-du-Grès a Maillane.

Stručná charakteristikaEditovat

Asi kilometr za obcí Saint-Rémy se nachází náhorní planina Antiques. Na tomto místě stojí bývalý klášter, kde doktor Mercurin založil počátkem 19. století ústav pro duševně choré. Ústav zpočátku vzkvétal a prosperoval. Ale od roku 1874, kdy ho přestal finančně podporovat mecenáš, víceméně upadal.

Souvislost s malířem Vincentem van GoghemEditovat

 
Rajský dvůr v klášteře

V lednu a únoru 1889 byl Vincent v důsledku nespavosti a halucinačních stavů hospitalizován v nemocnici v Arles. Po propuštění ho ještě ve žlutém domě v Arles navštívil Paul Signac, místní občané však na základě petice prosadili, že byl žlutý dům policejně zapečetěn a Vincent znovu hospitalizován.[2] Po propuštění se dobrovolně rozhodl k pobytu v ústavu pro choromyslné v bývalém augustiniánském klášteře Saint-Paul-de-Mausole, asi 3 km od centra Saint Rémy. Vincent sem dorazil 8. května 1889.[3] Dr. Peyron, který ústav vedl, nebyl odborníkem na duševní poruchy a pacienty neléčil, jen udržoval při životě. Ani Vincentovi se kromě dvou koupelí týdně nedostalo jiné péče. Na rozdíl od ostatních pacientů však mohl v doprovodu ošetřovatele Pouleta chodit na vycházky a malovat v plenéru. Pobyt v ústavu mu hradil bratr Theo van Gogh.[4] Vincent tak měl k dispozici dva pokoje. V jednom spal, druhý, s výhledem do klášterní zahrady, používal jako ateliér.

 
Vincentova socha na přístupové cestě ke kostelu

V klášteře Vincent namaloval 140 obrazů, jen 7 z nich signoval. Vznikla zde řada obrazů, které patří v jeho díle k těm nejzásadnějším, jako např. série Cypřišů, Umělcův pokoj v Arles, dva Autoportréty nebo Truchlící stařec. Maloval také variace na obrazy Rembrandtovy, Milletovy, Daumierovy, Delacroixovy a Doréovy. Vincentův zdravotní stav se však nelepšil. Během pobytu v ústavu prodělal 4 záchvaty, během nichž nad sebou ztrácel kontrolu a upadal do bezvědomí. Po některých nemohl více než měsíc malovat. Protože v dalším setrvávání v ústavu neviděl perspektivu, 16. května 1890 Vincent ústav opustil a odcestoval do Paříže.

Starší část kláštera Saint-Paul-de-Mausole je – po zaplacení vstupného – přístupná veřejnosti (v nové je stále zařízení pro psychicky nemocné). Přístupný je románský kostel, rajský dvůr a dvě místnosti s expozicí zachycující malířův pobyt v ústavu. Okolo kláštera vede naučná stezka. Na místech, kde Vincent příslušný obraz namaloval, je jeho reprodukce. Je tak možné srovnat změnu krajiny od malířových dob a zamyslet se nad způsobem, jakým ji Vincent viděl a ztvárnil.

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Počet obyvatel

Osobnosti obceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Populations légales 2017. 30. prosince 2019. Dostupné online.
  2. Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 95, ISBN 3-8228-1012-6
  3. Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 61, ISBN 3-8228-1012-6
  4. Metzger, Rainer – Walther, Ingo F., Vincent van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2003, s. 255, ISBN 3-8228-2015-6

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat